Globalizace končí. Co dál? Na to odpověděl ekonom marek pavlíkSvět se změnil a globalizace končí. Na to, jak vnímají tyto  skutečnosti ekonomové, jsme se postupně zeptali tří ekonomů. Přečtete si, jak na čtyři otázky odpověděl jako třetí  Ing. marek pavlík, PhD, ředitel strategie společnosti Triton.

Ekonom marek pavlík
28. prosince 2018 – 09:44
 
Svět se změnil a globalizace končí. To leckteří ekonomové připouštějí. Rostoucí potenciál velkých měst, tvářících se, že jsou schopné uživit stále větší a větší počet obyvatel, je u konce.
 
Nejlépe to dokazuje skutečnost, že bydlení a život v nich je nedostupný pro běžné lidi, kteří se nechtějí dlouhodobě zadlužovat a žít na hraně takzvaným křehkým způsobem života. Musí brát ohled na skutečnost, že pracovních míst i ve velkých městech ubývá. Tedy špičkových, odborných a specializovaných míst. Nekvalifikovaných zaměstnání se naopak nedostává. V důsledku rychlé a efektivní proměny způsobu života v období, kdy Česl¨ko ani Slovensko nedisponují dostatečně velkým vlastním kapitálem a obě republiky zastavěly montovny. Podniky, jaké vybudovali například Tomáš a Jan A. Baťa, se v současnosti stávají spíše pohádkou. A v této situaci přemýšlíme o konceptech tzv. chytrých měst. Bohužel ne všichni si dovedou představit, co je to vlastně tzv. „Smart City“, což je jen světově uznávaný anglický termín pro již jmenovaný český překlad. Ještě méně lidí dovede stvořit alespoň primitivní koncept a je bláhové v této situaci mluvit o jeho realizaci. Konečně, umíte si představit, cituji z jednoho nadšeného letáku: „Ideální město šťastných lidí, které je energeticky a potravinově soběstačné, navíc bez obalů a odpadů?“Bratři Baťové tvrdili, že nejvznešenějším úkolem vedoucích osob země i států je probudit a uvolnit životní síly obyvatelstva a řídit tyto síly tak, aby pomáhaly sobě i státu k blahobytu. Jediným prostředkem, jak dojít k tomuto cíli, je nechat lidi i města žít z vlastních prostředků. Ze vzájemné konkurence se vybudují silné a schopné svazky, které skýtají znamenitou existenci.


 

   Jak říká  ekonom Ing. Marek Pavlík, PhD

V současné době jsme zahlcení zahraničními montovnami, které navíc dostávají nepřiměřené dotace na úkor domácího průmyslu a tím i kapitálu.

“Samosprávné celky tedy obce by se podle mého názoru měly snažit umět příjemně „připoutat“ občana k dění v obci, starat se o místní genius loci, aby její občané mohli být hrdí na svoji domovinu.
Také musí nabízet dostatečné vyžití pro rodiny s dětmi, starat se dobrou dopravu za prací, smysluplné místní úřady, zdravotnická zařízení apod. Obec by také měla umět udržet a přilákat malé a střední podnikatele, nabídnout přijatelné podmínky pro bydlení, což znamená cenově dostupné byty nebo stavební parcely. To vše lze vytvořit, pokud má aktivního starostu a vedení obce, které umí lobovat. Pokud jsou to „srdcaři“, kteří výkon své pozice vnímají jako poslání, mají úspěch téměř zaručený. Navíc, pokud dovedou vysvětlit svým občanům, proč mají obec, ve které je fajn se svou rodinou zůstávat a kvalitně žít.“

Existuje podle vás možnost, že v případě státní či světové krize se lze negativním následkům současné ekonomické situace vyhnout rozvojem tzv. lokální ekonomiky? Tedy podobně, jak to v minulém století prováděli bratři Baťové ve Zlíně?
“V poslední době se stále více hovoří o potřebě rozvoje místního podnikání. Položme si otázku, proč tomu tak je?  Je potřeba udržet lidi na venkově, aby masově neodcházeli do velkých měst za prací. Právě lokální malí a střední podnikatelé dokážou udržet při „životě“ region, aby se nevybydloval a aby na vesnicích zůstaly taková nezbytná zařízení, jako jsou například obchod a restaurace. Bez nich totiž upadá i společenský život obce. Bohužel však aktuální fakta nepřejí lokální ekonomice. V ČR například ubývá počet vesnic do 2000 obyvatel a v obcích do 500 obyvatel je průměrně o 4% vyšší nezaměstnanost než na větších vesnicích. Objem ekonomiky v domácím vlastnictví v reálných hodnotách od roku 1995 nezaznamenal prakticky žádný růst (na rozdíl od aktiv v zahraničním vlastnictví, které vzrostly sedmkrát). Odliv výnosů firem z ČR je nejméně dvakrát vyšší, než by odpovídalo ekonomickým podmínkám v Česku. Čím se tedy vyznačuje dobře fungující region? Nepochybně a zejména tím, že se v něm daří středním a malým regionálním firmám, drobným podnikatelům a živnostníkům, kteří dovedou vzájemně rozvíjet svůj „byznys“ a nacházejí k tomu potřebnou podporu u místních autorit. V tomto smyslu můžeme hovořit o „lokální ekonomice“, místním živém systému, v němž místní preferují v místě a regionu dostupné produkty a služby.”

Lidé po celém světě, nejen podle Billa McKibbena, začínají vědomě znovu budovat své obce jako funkční hospodářské celky jako prevenci proti hospodářským a měnovým výkyvům. Je tato cesta, kde se komunita spoléhá sama na sebe, vůbec schůdná?

“Vize soběstačného regionu je přitom tím správným základem, když například krajští úředníci rozhodují o tom, kam by měly směřovat městské investice a co by mělo být prioritami v rozpočtu samospráv. Vize regionu, tedy představa o možné budoucí prosperitě, je dobrým cvičením ze způsobilosti (odborné i etické) těch, kteří region vedou. Vize regionu bohužel obvykle přesahuje délku jednoho volebního období a je dokumentem, který se nedá po každých volbách měnit. Je naopak vytyčenou linií pro nové zastupitele, radní a úředníky.  Dobře postavená vize regionu je charakteristická splněním tří nároků.
Zaprvé je lákavá pro ty, kteří mají zájem na rozvoji regionu. Dnešním manažerským slangem řečeno, je lákavá pro stakeholdery regionu, ať už jde o jeho obyvatele, o firmy, které v regionu sídlí, platí daně a využívají infrastruktury a služeb úřednického aparátu, nebo instituce, které jsou v regionu doma. Do výpočtu je možné zahrnout i partnery, s nimiž město spolupracuje, ať už jsou jimi investoři, orgány veřejné správy, zahraniční partneři a podobně.
Za druhé je postavená ekonomicky aktivně. To znamená, že pamatuje na nezbytnost generovat bohatství regionu. Jen bohaté regiony mají pod kontrolou zdroje svého růstu a jsou prostředím, které přitahuje. Dotace, tedy rakovina, která k nám přišla z evropských fondů, je příčina současného tristního stavu, kdy stačí natáhnout ruku, šikovně čerpat a obratně dokládat. Navíc je toto jednání považováno za žádoucí a chvályhodné. Nejen města, ale i země jsou hodnocené podle toho, jak důkladně dojí evropské fondy! Přitom postarat se o zdroje svého bohatství a schopnost správně tyto vlastní zdroje investovat byla vždycky vizitkou, měřítkem a chloubou prozíravých otců měst.
Za třetí je to posílení tzv. brand regionu. Každý dlouhodobě prosperující region má svou značku, svou odlišnost, svou konkurenční výhodu. Dokáže jasně sdělit, čím je charakteristický, unikátní a lákavý.”