The Blog

Autor: Adrián Podskľan | Datum: 11.7.2015

Šamani, spekulanti, podvodníci a jiní podnikavci mohou vydělat velké peníze; ty z nich však neudělají podnikatele, natož úspěšné – a nikdy ne nové Bati. Úspěšný podnikatel – tedy ne spekulant či spotřebitel – je vlastně tvůrcem svého nového světa, jež odráží jeho vnitřní vidiny a představy. Podle Emersona ho vytváří lepší kukuřicí, lepší pastičkou na myši – lepšími produkty a službami, které řeší problémy lidí a zlepšují jejich život. Lidé, kteří ubírají hodnotu druhým, aby přidali hodnotu sobě, nepovažujeme za podnikatele, bez ohledu na zisky. Vychované, vycepované a odvážné národní podnikatele s mezinárodní působností anebo aspoň talenty schopné budovat a rozvíjet adaptivní organizace je potřebné velice pečlivě vyhledávat i pohledem ze specifického schodiště do velké dálky nebo je vychovávat na skutečných podnikatelských univerzitách, protože jinak budeme mít stále více a více nezaměstnaných, nezámožných a závislých lidí. A to není dobré!

Nakupovat levně a prodávat draze je logické 

Spekulant levně nakupuje, aby draze prodal. Tak prosté to je, že se tato definice může vztáhnout na všechny z nás. My všichni chceme levně nakoupit a draze prodat, chceme svůj prospěch. V práci, v lásce, v zážitcích, ve svém vzdělání.

Základním přínosem každé spekulace, který uvádí každá ekonomická učebnice, je snižování rizika v čase nebo místě. Co to znamená?

Nejtypičtější ukázkou spekulace je spekulace s úrodou. Při podzimní sklizni je ječmene dost a jeho ceny nízké. Na začátku léta zase nedostatek – čeká se na další úrodu, ceny na trhu letí vzhůru. Spekulant tedy nakupuje ječmen na podzim (odčerpává jeho zásoby a tlačí nízké podzimní cenu nahoru), aby jej pustil na trh v létě (tehdy zvyšuje jeho množství na trhu a tím poněkud snižuje vysokou letní cenu).

Před několika sty lety tito obchodníci skutečně nakupovali pytle obilí, skladovali je ve svých stodolách a pak je vozili na trh. Dnes je celý proces tak automatizovaný, že spekulant nevidí ani zrno, budoucí úrodu kupuje a prodává papírově (dnes už jen elektronickým převodem). Toto je velmi zjednodušený příklad vyrovnávání cen v čase, které má pozitivní dopad pro všechny členy systému – zemědělce, obchodníky, zpracovatele potravin i jejich spotřebitele.

Základním nástrojem spekulantů jsou informace a vítězí ten, kdo je má lepší nebo v nich umí lépe číst. Úroda je pokaždé jiná, vliv na její velikost má počasí a další desítky faktorů, spekuluje se na cenu nevytěžených surovin nebo cenu budoucích akcií, spekuluje se na výrobky, kariéry umělců a tisíc jiných věcí. Ceny létají vzhůru či padají dolů podle toho, jakou lidská mysl očekává vzácnost dané komodity a je to podle některých z nás tak dobře i pro toho posledního spotřebitele.

Profesor Milan Zelený a jeho spolupracovníci říkají, že zisk lze sice realizovat tím, že koupím levně a prodám draze využitím neinformovanosti zákazníka anebo místních nedostatků. Nemusím nic vyrobit, ani žádnou službu poskytnout. I když takové „zisky“ mohou být podstatné a v rozvojových zemích i astronomické, nemají tyto činnosti nic společného s podnikáním, ale spíše se středověkým handlem či tureckým smlouváním. Jejich praktikanti jistě nepotřebují podnikatelské ani jiné univerzity, protože prostě nepotřebují znalosti a stačí jim informace.

Nakupovat draze a prodávat levně je nenormální

Nakupovat draze a prodávat levně je podle většiny z nás nenormální. Když se ale Bati lidé ptali, v čem tkvějí jeho úspěchy, prohlašoval: “Nakupuji draho, prodávám lacino!” Tím chtěl říci, že vyrábí z dobrých surovin co nejlevněji. Že podporuje tvrdou a poctivou práci. Továrnu vybuduje na nekvalitních, ale laciných pozemcích, zkultivuje je a dává příležitost k zaměstnání mnoha lidem v prostoru Zlína. Nový svět Baťa, nesen vlnou modernizace a vírou ve svůj instinkt, usiloval změnit rovnou celého člověka. “Mým cílem nebylo vybudovat firmu. Potřeboval jsem vychovat lidi, kteří budou dobře sloužit zákazníkům. Teprve s nimi jsem mohl vybudovat firmu.” S novými lidmi chtěl budovat nový svět. Proto jim mohl v poslední vůli vzkázat: “Byla to touha tvořit, poskytnouti stále a stále většímu množství lidu účasti na výhodách, které náš závod jak zaměstnancům, tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké ideji sloužiti, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovati sám na sebe, jakmile přestanete sloužiti svým závodem všeobecnu, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně. ” Tomáš Baťa zasvětil celý svůj život službě člověku. Byl přesvědčen, že chceme-li vybudovat velké dílo, musíme nejprve vybudovat velkého člověka. Protože továrna je – jak říkal – jenom hromada cihel a železa. Život jí dávají lidé… Měl svůj systém výchovy mladých lidí. Připravoval své zaměstnance pro život, nejen pro práci v továrně. Vždy spojoval teoretickou výuku s praxí. Učil a snažil se vychovávat. U Bati se mladí lidé naučili, jak se mají chovat, jak hospodařit se získanými prostředky či jak si plánovat životní dráhu.

Svobodný a regulovaný trh

Dobře informovaný čtenář velice dobře ví, že za slovo spekulace lze dosadit jiné slovo, totiž – volný trh. Obojí jsou totiž jedním a tím samým, protože zásadní podmínkou, aby to celé fungovalo a prospívalo, je svoboda. Volnost nabízet, nakupovat a prodávat bez omezení a strachu. Jakékoliv omezení – byť je zaváděno ze sebelepších úmyslů – může mít pozitiva jen nepatrné a krátkodobé.  Jenže takzvaný „volný trh“, kde si každý dělá, co chce, a Petr obírá Pavla, dokonale propadl a s ním i monetarismus a makroekonomický keynesianismus. Milan Zelený a jeho spolupracovníci upozorňují, že příliš mnoho „ismů“ ovládlo svět, i přesto, že se hrubě neosvědčily. Za jediné východisko je proto možné považovat obnovu svobodného trhu, tj. trhu regulovaného tak, aby se jedna strana obchodní transakce nemohla obohacovat na úkor strany druhé. Tak jako je nutné regulovat trhy s potravinami (aby do nich nebyly míchány jedy), zdravím (aby kvalita služby nebyla obětována její kvantitě) a veřejnou bezpečností (aby se stavitelé chovali jako zodpovědní profesionálové a ne zkorumpovaní „agenti s teplou vodou“). Tak je třeba regulovat i trhy finanční, aby vám někdo nepodstrčil například hypotéku, pojistku nebo půjčku, které nemůžete splácet. Na volném trhu není spotřebitel svobodný před lží, klamem, desinformací a prostým podvodem. Volný trh není trhem svobodným, tak jako „ring volný“ není totéž jako profesionální měření sil podle spolehlivých pravidel bez finančního „dopingu“. Svobodný trh je tedy regulovaný k ochraně výhod obou stran svobodné, nevynucené transakce.

Budoucnost českých a slovenských podniků a podnikatelů

Šéf ČNB Miroslav Singer v rozhovoru zveřejněného na idnes 11. července 2015 říká „Německo je pro nás nejistota, mělo by víc růst“. Proč to říká, když podle pečlivého sledování médií ze dne na den je Německo motorem Evropy, že ekonomika roste a tak dále? Není a nebylo potřebné se už daleko dřív dívat na vše třeba od roku 1970? Protože například podle Milana Zeleného teprve v tom dlouhodobém pohledu zpátky je vidět ten pád. To není přímka. Nelze ukazovat jen na ty náskoky nahoru a vyřvávat, že Německo je motorem Evropy. To není pravda. To je chybné. Navíc si musíme uvědomit, že i když jsme malá ekonomika, jsme přitom ekonomikou uzavřenou místnímu podnikání (národním malým a středním podnikům), neautonomní, závislou a odvozenou (outsourcing), zvláště od ekonomiky německé. Když Něměcko kýchne, ČR dostane zápal plic. Navíc jsme ekonomika neexportní, tj. „vyvážíme“ převážně kontrahované služby (jako montáže a skladování) a součástky, ne konečné výrobky. Většina ekonomiky nám nepatří.

Stagnace se bohužel stala novou normálou na příštích 50 let. Celý svět vstupuje do éry klesajícího nebo stagnujícího růstu, do sekulární stagnace tradiční ekonomiky. Tuto stagnaci lze překonat pouze přizpůsobením se transformaci a metamorfóze – a následně využít nových příležitosti regionálního a lokálního rozvoje, jakož i relokalizace domácích hospodářských aktivit. Musíme tedy velice rychle pochopit, že ekonomika je adaptivní organismus, který se pohybuje na základě vnitřní energie, motivačního pnutí a následné dynamiky, ne na základě vnějších stimulů nebo zapojení do zástrčky, jako stroj říká ekonom Milan Zelený. Nemá li stroj benzin, můžete jej nahazovat opakovaně: vždy jen zabafá a chcípne. Nemá-li ekonomika vnitřní energii – opět, otázka znalosti důvodů a příčin. Energie systému je spojená s vlastnictvím, vzděláním, motivací, podnikatelstvím a investicemi – takže, vnitřní energii prostě nemáme.

Českým a slovenským podnikům a podnikatelům nezůstává jiné jako budovat a rozvíjet adaptivní organizace a učit se z podnikatelského odkazu Tomáše a Jána Bati: služba veřejnosti, uspokojení zákazníka, spoluvlastnictví, spolupodílnictví, spolupráce…… Česko-slovenský region by měl více spolupracovat, propojovat svá hospodářství, spolupracovat ve vzdělávání a podpoře národního a mezinárodního podnikatelství prostřednictvím zakládání a rozvíjení podnikatelských univerzit.

Povzbudivé je, že si už podniky otevírají své vlastní univerzity. Taky to je důvod proč Milan Zelený založil v Česku nadaci ZET, která je má propojit do sítí. Aby si mohly pomáhat, aby tu mohl vzniknout celý systém a technologická centra, kde by mohli výchovu k podnikání sdílet. Mělo by to probíhat paralelně nebo i autonomně na státní moci. Českých a slovenských podniků, které tohle dělají a jsou schopné, je ale zatím poměrně málo, tak 40 až 50. Naděje tady je a budoucnost nás může podle Milana Zeleného překvapit mile nebo nás překvapí tím, že se všichni vzdáme zahraničním firmám, politici se jím podřídí a budeme takovou Guatemalou.