All Posts Tagged: Metamorfóza
Náš favorit na Nobelovku 2021: Globálně originalní a nejcitovanější český ekonom
Ve světě nejcitovanější český ekonom, který byl v roce 1969 vyloučen z ČSAV, zbaven místa a vyzván k okamžitému návratu z USA do Československa: dostudoval tedy a přijal americké občanství. Učí se od něj prakticky celý svět – v USA, Švýcarsku, Estónsku, Číně. Indii, Brazílii, Kanadě, Itálii, Fínsku, Německu, Polsku, Slovensku, Rusku, Austrálii, Rakousku, Chorvátsku a podobně. V Česku je však prof. Milan Zelený stále nedoceňován a mnohokrát účelově lživě zpochybňován vlivnými politickými manipulátory.
Čech a Američan z Kluckých Chvalovic
Milan Zelený sám o sobě píše na svých webových stránkách, že je exulant, světoběžník, profesor, Čech, Američan, autor, sedlák, českobratrský „beran“ a „Svobodný Pán“ z Kluckých Chvalovic a na Smrčanech, globální profesor, zahradník, systémový vědec, ekonom, Newyorčan, Žižkovák, slávista, poradce, kouč, ronin, hledač, matematik, biolog, otec, syn, milenec a přítel, historik, voják, čtenář, „bývalý “fotbalista, basketbalista, softbalista a tanečník, vyprávěč, trémista, suverén a samotář, milovník všeho autentického a originálního, nepřítel všeho masového a nepůvodního; prostý, skromný, náročný, nostalgik i vizionář.
Působí na Fordham University v New Yorku, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Xidian University v Xi’an v Číně a mnoha dalších jako emeritní a globální profesor systémů řízení a propagátor Soustavy řízení Baťa.
Je zastáncem kapitalismu svobodného (ne volného) trhu, nestranického a neideologického přístupu k ekonomice.
Je autorem téměř 500 odborných publikací (v angličtině) a přes 600 esejů, povídek, populárních a novinových článků (mnohé i v češtině). Je zakladatel a šéfredaktor časopisu Human Systems Management (přes 33 let), člen desítky redakčních rad mezinárodních časopisů. Je autor řady knih: Multiple Criteria Decision Making, Human Systems Management, Linear Multiobjective Programming, Autopoiesis: A Theory of Living Organization, atp. Česky pak např. ČSFR očima exilového ekonoma, Ještě je čas, Cesty k úspěchu, Hledání vlastní cesty, Neučte se z vlastních chyb, Všechno bude jinak, To vám byl divný svět, a dalších.
V Kluckých Chvalovicích č. 67 u Čáslavi, kde se narodil 22. ledna, 1942 se nachází jeho pamětní deska. Pochází z literární rodiny Vácslava a Vladivoje Zelených. Otec, Josef Zelený, pražský organizační poradce (ZET-organizace), pochází z této rodiny Zelených. Matka, Marie, roz. Barvínková, pochází z českobratrské rodiny z Orlických hor. Po r. 1948 byl otec převeden do dolů na Kladně a jeho bratr Jaroslav do uranových dolů v Jáchymově. Tento „hornický“ původ umožnil Milanovi studium na gymnáziu Sladkovského na Žižkově, a následně i na Vysoké škole ekonomické (1959-1964), obory politická ekonomie, finance a kvantitativní metody.
Byl nejlepší student ročníku a získal červený diplom. Poté získal místo u prof. Oty Šika v Ekonomicko-matematické laboratoři Ekonomického ústavu ČSAV (Československé akademie věd). V roce 1965 vyhrál na ČSAV konkurs University v Rochesteru a díky Šikově intervenci a vyřešení aféry Komárek-Kazan, odešel na studium do USA, v srpnu 1967. Před odchodem, v letech 1964-1965, absolvoval ještě vojenskou službu jako podporučík, oddělení samočinných počítačů, kybernetiky a řízení na MNO v Praze-Braníku, kasárna v Dejvicích.
V letech 1989-2000 byl Zelený v ČR považován za cizince a musel se pravidelně hlásit u cizinecké policie, nemohl držet pozemky a v jeho podniku ZET-organizace mu byl ustaven národní jednatel. Po roce 2000 však získal zpět své české občanství a možnost aktivního působení na českých univerzitách, v podnikatelské sféře a managementu; jeho články, knihy a mediální příspěvky se postupně mohly vrátit na českou scénu. V roce 2012 se často veřejně diskutovalo o jeho kandidatuře na prezidenta České republiky. Prezidentské volby se nakonec rozhodl nezúčastnit. S konkrétními výhradami připustil prezidentskou kandidaturu ve volbách v roce 2018, ale později ji odmítl. U příležitosti 99. výročí vzniku samostatného československého státu byl prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D oceněn státním vyznamenáním – Medailí Za zásluhy, I. stupně.
Globální originalita
Milan Zelený byl za svoji dosavadní vědeckou činnost oceněn řadou světových poct a ocenění. Od roku 1992 se také pravidelně objevuje v prestižních přehledech Who´s Who in Science and Engineering a Who´s Who in America. V roce 2007 byl poctěn mezinárodní vědeckou komunitou oslavným svazkem (Festschrift) “Knowledge and Wisdom”; mimořádná pocta českému ekonomu a vědci v exilu.
Oslavný 400 stránkový svazek (Festschrift) vydaný v roce 2007 mezinárodní vědeckou komunitou odráží jeho fundamentální práci a myšlení: lidské a společenské systémy a procesy jsou organicky a zásadně vícerozměrné, technokratická redukce reality do jednoduchých agregátních makro-funkcí nebo kriterií je vědecky nepřípustná a z hlediska praxe kontraproduktivní.
V roce 2016 upozornil na skutečnost, že globalizaci jsme vyčerpali a budeme proto přecházet k lokální společnosti také v Hyde Parku Civilizace na ČT24. Následně v roce 2017 vystoupil také v pořadu české televize „GEN – Galerie elity národa: Milan Zelený“.
Profesor Zelený zasvětil svůj odborný život tvorbě a rozvoji neagregovaných a nezprůměrňovaných mikro-přístupů ke studiu evoluční ekonomie, rozhodování, organizace a řízení lidských a společenských systémů. Je iniciátorem a zakladatelem samostatných oborů Multiple Criteria Decision Making (MCDM) a Human Systems Management (HSM). Studoval u amerického statistika W. E. Deminga nebo u význačného liberálního ekonoma Miltona Friedmana. Jeho autopoietickou teorii ekonomiky jako živého organismu přijal Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Friedrich August von Hayek.
Podle názoru nejen svých spolupracovníků v oblasti vědy, řízení podniků a podnikání by měl být Milan Zelený jedním z TOP kandidátů na Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2021 za svůj originální výzkum a přínos lidské společnosti v řetězci: Evoluční ekonomika -> transformace -> metamorfóza -> deglobalizace -> relokalizace -> z centrální do lokální rovnováhy. Mimo jiného jeho výzkum srozumitelným způsobem pomohl objasnit, že:
1) to, co prožíváme, není cyklická krize, která se čas od času opakuje, ale transformační změna, jako byla průmyslová revoluce;
2) jsme vyčerpali čtyři oblasti – zemědělství, průmysl, služby, stát – a nikam dál se už ekonomika transformovat nemůže;
3) evoluční změny jsou rychlejší a docházejí do dnešní situace, kdy se přirozená evoluce proměnila v kulturní;
4) se budeme metamorfozovat do lokální ekonomiky, což znamená autonomizaci regionů, lokalit, lokální technologie, lokální výrobu, lokální samosprávu;
5) globalizaci jsme vyčerpali a regiony mají výhodu, že jsou malé, zvládnutelné, lidi se víceméně znají a mohou postupovat správně;
6) řešením bude osvobození se od světových měn, protože ty jsou v rukou spekulací a výkyvů, což pro lokální ekonomiky není žádoucí;
7) politický systém se nevzdává dobrovolně, ale když pochopí, že už není východisko, jde to velmi rychle;
8) musíme se naučit, jak informace najít, jak je interpretovat a co s nimi udělat;
9) lokální ekonomiky se budou vyvíjet na jiných principech než ty globální;
10) impulsem pro nový svět budou takzvané podnikatelské univerzity, které by vzdělávaly podnikatele k zakládání reálných firem, s nimiž by vstupovali do regionu;
11) například založením nových, regionálních malých Zlínů lze v Česku vytvořit desítky center pro rozvoj regionálních a lokálních ekonomik, a tím napodobit „zázrak“ rovnováhy Jana a Tomáše Bati – nezávislosti, soběstačnosti a spolupráce místních iniciativ na celém světě co nejblíže konečnému zákazníkovi.
Originálnost svého výzkumu a tvrzení Zelený potvrdil již v roce 2016 i pro Echo24.cz ve své eseji “Evoluční ekonomika a dynamická resilience společenských systémů” v které zdůrazňuje, že za podmínek akcelerující, bezprecedentní a vysoce náročné změny, se resilience samotná mění a přizpůsobuje; je dynamickou adaptací, která, obzvláště u lidského druhu, už není jen biologicky evoluční či geneticky determinovaná, ale je předmětem kultury: musíme se jí učit za stále náročnějších podmínek akcelerace evoluce kulturní. Logičnost a jedinečnost tohoto tvrzení je v roce 2020 možné doložit průzkumem Bank of America, tvrzením Williho Shiha v článku pro MITSloan Management Review věnujícího se přehodnocení rizik dodavatelského řetězce nebo přístupem vlády Nového Zélandu, který dává této krásné krajině obrovskou příležitost znovu vybudovat lepší, odolnější a inkluzivnější ekonomiku.
Skutečnost, že se postupně metamorfuzujeme již potvrzují také uznávané poradenské společnosti jako PWC, BCG, McK. Andrew Cainey z BCG Henderson Institute dokonce ve svém článku “Mind the Gap: Navigating the New Fault Lines of Global Business” píše, že trendem je svět větší autonomie a argument pro lokalizaci výrobních a dodavatelských řetězců se posiluje. Silnější místní talent, s důvěryhodností společnosti rozhodovat na místní úrovni, a přitom zůstat v souladu s globálními principy, se stává důležitější.
Papež František již také vyzývá k tomu, aby vznikali aktívní komunitní seskupení zdola, které jsou schopné tvořit kulturu, nastartovat procesy, hledat nové cesty, opravovat a ozdravovat společný dům, objevovat nové způsoby výroby, spotřeby, měnit strnulé a zestárlé způsoby moci.
Kandidaturu M. Zeleného na Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2021 by mimo jiné potvrdili:
- Ing. Helena Horská, Ph.D, uznávaná analytička a hlavní ekonomka Raiffeisenbank, protože podle ní jeho teorie prošla bez úhony i koronavirovým šokem a dokonce nabyla na významu a aktuálnosti.
- Doc. Ing. Jindřich Ploch, CSc., rektor Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, protože (1) jeho vědecky podložená vize transformace lidské společnosti, do které vstupujeme, je fascinující a pozitivní výzvou a nadějí pro náš život; (2) jeho rozsah vědecké, pedagogické a společenské práce je opravdu nevídaný a je výsledkem celoživotní, systematické práce v celosvětovém měřítku; (3) při velkém záběru jeho odborného zaměření mu neschází hloubka poznání.
- Prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc., český ekonom, profesor Univerzity Karlovy.
Zdroj:
- Pavla Francová, Lidové noviny, 2015: Milan Zelený: Neprožíváme krizi, ale změnu ekonomického systému
- Milan Zelený: Entering the age of accelerated change: In search of equilibrium, https://content.iospress.com/articles/human-systems-management/hsm209002
- Milan Zelený, Lidovky – Česká pozice: Naděje koronavirové krize: Hledání stability v době nerovnováhy
- Milan Zelený, Echo24.cz: Evoluční ekonomika a dynamická resilience společenských systémů
- MM, Průmyslové spektrum: Baťův odkaz máme v DNA, říká ekonom Milan Zelený
- Milan Zelený, www.milanzeleny.com: Evolutionary Economics: Transformation and Metamorphosis of Economy
- Milan Zelený, slideshare.net: Evolutionary Economics: Towards the New World of Digital and Localised Economy
- Milan Zelený, Soziale Systeme: Ecosocieties: Societal Aspects of Biological Self-Production
- www.milanzeleny.com
- Milan Zelený, Ján Koštruriak: Lokální výroba a služby
- Hana Filipová – Svět je v rukou politických manipulátorů, varuje profesor Milan Zelený
- Willy Shih, MIT Sloan Management Review: Is It Time to Rethink Globalized Supply Chains?
- Bartosz Swiderek, emerging-europe.com: The trend from globalisation to localisation amid the Covid-19 pandemic
- Yoseph Ayele, Edmund Hillary Fellowship: A new wave of entrepreneurial talent for New Zealand
- Douglas Irwin: The pandemic adds momentum to the deglobalisation trend
- Hanna Veltheim: End of globalisation post COVID-19 – and the rise of self-sufficient cities
- Adrián Podskľan: Baťův sen ožívá. Opět nastává doba produktivních a zelených prostředí
- Adrián Podskľan – Moderní technologie posunují ekonomiku od globální k lokální
- Adrián Podskľan, Ilona Švihlíková, Marek Pavlík – Globalizace končí. Trendem je lokalizace
- Markéta Pilátová, spisovatelka a autorka románu “S Baťou v džungli” – Baťa uvažoval lokálně a globálně zároveň a myslel při tom na lidi. V tom je jeho odkaz jedinečný…
- Ana Alcantud, Mons Badia & Marta Santamaria: Covid-19 and the future of cities: 5 keys to keep moving towards local sustainability
- Mohamed Buheji and team, American Journal of Economics: Optimising Pandemic Response through Self-Sufficiency – A Review Paper
- Ron Martin, Peter Sunley, Peter Tyler – Local growth evolutions: recession, resilience and recovery
- OECD Policy Reposnse to Coronavirus (COVID-19): Social economy and the COVID-19 crisis: current and future roles
- We-Lae Cheng, Ben Safran, André Dua and team McKinsey&Company: Reimagining the postpandemic economic future
- Andrew Cainey, BCG Henderson Institute: Mind the Gap: Navigating the New Fault Lines of Global Business
- Susan Lund, James Manyjka, Jonathan Woatzel, Jacques Bughin, Mekala Krishnan, Jeongmin Seong, and Mac Muir, McKinsey Global Institute: Globalization in transition: The future of trade and value chains
- PWC: Local Value Creation
- OECD, 2020: From pandemic to recovery: Local employment and economic development
- Valerie Andrews, Marjorie Kelly: An Economy that Works for All
- Steve Summartino, theguardian.com, 2016: 3D printing and how it can revolutionise Australia’s remote communities
- Simon Mair, 2020: How will coronavirus change the world?
- Simon Mair, 2020 – Priestor: Ekonomika po koronavíruse – štyri predstavy našej budúcnosti
- Daniel Cave, The New York Times, 2020: What if Local and Diverse Is Better Than Networked and Global?
- Zhaohui Wang, Zhigiang Sun, SprigerLink,2020: From Globalization to Regionalization: The United States, China, and the Post-Covid-19 World Economic Order
- Oxford Busisnes Group, 2020: Covid-19: a win for regionalisation?
- Ron Martin, Peter Sunley, Peter Tyler, Oxfor Academic: Local growth evolutions: recession, resilience and recovery
- Hana Veltheim, Future Platform, 2020: End of globalisation post COVID-19 – and the rise of self-sufficient cities
- Felwine Sarr: A call for a living economy
- Nina Montgomery: Capitalism needs a redesign, but where do we start?
Být či nebýt adaptivní organizace?
Autor: A. Podsklan | Zdroj: www.mmspektrum.com | 18.11.2016
Svět se nezadržitelně mění, což potvrzuje i skutečnost, že zkušenosti se stávají novým typem inovací. A inovace potřebují místo, kde si váží inspirace, kde se nebojí experimentovat, kde uplatňují flexibilní přístup ke všem „moderním“ zdrojům a kde funguje sdílení. Rychlost změny je dnes nejvíce vidět na pronikání moderních technologií do praxe. Celá řada podniků tzv. dojela a stále dojíždí na to, že jejich vedení nepochopilo rychlost změny a neporozumělo ani tomu, co a proč se děje. Tyto podniky s převážně byrokratickým a hierarchickým mnohastupňovým systémem řízení jsou a byly neadaptivní.
Podle celosvětově uznávaného ekonoma prof. Milana Zeleného ovlivňují světové hospodářství dva základní, dlouhodobé jevy, které začínáme plně vnímat jen díky vrcholící evoluci ekonomiky a bezprecedentní akceleraci změn ve společnosti. Krátkodobé recese a krize jsou pouze jevy souběžné a jako takové je často směšujeme s jevy základními:
1. Transformace v ekonomice představuje dlouhodobou změnu dominantní hospodářské aktivity (sektoru), ve smyslu převažujícího zapojení nebo zaměstnání práceschopných jedinců dané společnosti (viz evoluční sérii: lov & sběr→zemědělství→průmysl→ služby→ stát).
2. Metamorfóza je vyústěním série transformací – kvalitativní proměna formy hospodářského organismu v novém prostředí – od globalizace k relokalizaci. (Metafora transformující se housenky, která se nakonec promění v motýla – tzn. stejný organismus, ale různé formy.) V ekonomice jde o proces přirozeného (a přírodního) evolučního cyklu konstrukce→destrukce→rekonstrukce.
I když nemusíme plně chápat definice a dopady obou jevů (neučíme se o nich ve školách), každý se dnes a denně setkáváme s jejich doprovodnými jevy. Oba tyto fundamentální a nezvratné procesy jsou totiž doprovázené rozsáhlou plejádou specifických jevů a trendů.
Tím, že současná společnost umožnila milionům lidí propojit se IT sítěmi, došlo k zajímavému jevu. Ti, kteří jsou bohužel ve velkém počtu finančně vykořisťováni, mají na dosah veškerou lidskou inteligenci. Informační společnost tak vytvořila v historii nový katalyzátor změny: vzdělanou a globálně propojenou lidskou bytost, která velice rychle začala pozorovat, že probíhá celosvětová transformace ekonomiky, na které má velký podíl digitalizace. Tato lidská bytost se s ohledem na obavy o svoji existenci začíná velice zajímat o řízení organizací v éře špičkových technologií. Celosvětová stagnace vyvolala otázku, zda firemní kultura současných a potenciálních zaměstnavatelů dostatečně podporuje inovace, tvořivost, myšlení, sebeřízení a sdílení prosperity. Většina lidí prostě chce celoživotní zaměstnání. K tomu potřebuje zkušenosti a znalosti (zkušenosti pro celoživotní zaměstnání), které tento cíl umožní naplňovat i v případě, kdy jejich současný zaměstnavatel ztratí zájem o využívání nabízených služeb.
Flexibilní společnost?
Dá se ohleduplně přizpůsobit změnám a využívat příležitosti z probíhající celosvětové transformace ekonomiky? V Čechách a na Slovensku už politici vystříleli veškerou strategickou „munici“ státu a nadcházející globální recese se v tomto případě i pro vyspělý stát stává noční můrou. Zbývá tak, jak už dávno tvrdí prof. Zelený, jen snižování daní, obnova masivního podnikatelství à la Baťa a lokálně-regionální použití nových technologií, jako jsou 3D tisk, robotika, automatizace a další nástroje zvyšování produktivity pracovní síly v autonomních ekonomických lokalitách. Nové technologie tak i zde slouží jako „spolupracovníci“, zatímco v globálním pohledu pracovní sílu prostě nahrazují.
Nové technologie se také podílejí na vytváření a rozvoji sítí malých, flexibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lokálně rozvíjených, které neodvozují své úspěchy z (cizího) finančního kapitálu, ale od znalostí, schopností, inovací, adaptability, pružnosti a podnikavosti lidských bytostí. Vytvářet konkurenční výhody ČR a SR mohou jen takovéto organizace s individuální a lokální adaptabilní schopnosti, ne masová výroba námezdních „nádeníků“.
Úspěšné sítě malých podniků jsou založeny na několika zcela zásadních předpokladech spolupráce – na důvěře, iniciativě, schopnostech a flexibilitě.
Pro zajištění dobré spolupráce a koordinace akcí je potřebné, aby si malé podniky v daném regionu vytvořily svou vlastní akciovou společnost (jakou je například Nordvest Forum), která se dále napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury). Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na transformaci členů řetězce do adaptivních firem a organizací. Vytvářejí společné zdroje, které organizují a financují školení a trénink zaměstnanců i vrcholného managementu, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vytváření vztahů na pracovišti i mezi firmami atd.
Výzvou současného světa nejen v návaznosti na probíhající změny a stávající nejistoty je sebevýchova podnikatelů, kteří budou umět vytvářet a zlepšovat organizace s rozumně flexibilní vlastní soustavou řízení a systémem schopným přizpůsobit se neustále se měnícím podmínkám. Takoví lidé mohou následně pomáhat budovat antikřehká autonomní a znalostní města s rostoucím počtem dlouhodobě pracujících, prosperujících a zámožných občanů. Ti se zase zpětně podílejí na neustálém rozvoji svého města, lokality a regionu. Zmiňované organizace následně akceptují národní a regionální smýšlení v souladu se silným lokálním ekosystémem (zahrnujícím eliminaci sobeckého chování, vytváření pracovních míst pro členy lokální komunity, lepší a rychlejší přepravu lidí i produktů, plnění originálních specifických požadavků místních zákazníků a samozřejmě i podporu rodinného života v komunitě) s mezinárodní působností a se strukturou bez zaměstnanců a odborářů, kde pracují spolupodnikatelé, kteří mají odvahu přebírat odpovědnost a rozhodovat, ale také se umějí rychle učit a adaptovat. Přesně takovou strukturu má adaptivní, trvale úspěšná organizace.
Bariéry adaptivního řízení organizace
Mezi tři nejdůležitější bariéry adaptivního řízení organizace podle společenství Hackhaton patří hierarchická struktura, strach z velení a defenzivní myšlení. Tradiční hierarchická struktura brání svou rozkouskovanou sítí specializovaných oddělení jak rozpoznávání, tak i zavádění změn. V tradičně řízených institucích manažeři místo prosazování programů firmy tráví čas hledáním vlastního teritoria, přesouváním odpovědnosti na jiné nebo ujišťováním se, že všechno je tak, jak má být. Vedení založené na hierarchické struktuře (top-down) odrazuje individuální iniciativu a omezuje autonomii. Mnohastupňové hierarchické řízení vše zpomaluje. Vezměte si rozhodovací proces. Čím více stupňů, tím více razítek musí obsahovat každé rozhodnutí. A před jeho konečným schválením je zapotřebí zorganizovat další prezentace pro bossy a bossy bossů.
Strach z velení a standardní kontrolní systémy vedou k organizacím plným nervózních zaměstnanců, kteří váhají převzít iniciativu a důvěřovat svému vlastnímu úsudku. Efektem nabalující se sněhové koule pak strach způsobuje neschopnost se přizpůsobit. Zaměstnanci se domnívají, že „pro získávání důvěry není správné chození od jednoho manažera k druhému“. Navíc organizace jako celek není tolerantní k experimentování.
Defenzivní myšlení a posedlost bezpečím, ustrnulé mentální modely a spokojenost podporuje status quo utlačující budoucí potenciál. Zkostnatělost a rigidita jsou výsledkem přespříliš defenzivního chování, kterým se jedinec brání. Proto se snaží předcházet nepříjemným momentům, potenciálně chybným rozhodnutím či rizikovým a nebezpečným situacím.
Výhody a nevýhody adaptivní organizace
Adaptivní, trvale úspěšná organizace se štíhlým myšlením je ta:
- která má pracovníky oprávněné vidět a realizovat změnu;
- kde jsou produkty nebo služby, poptávky a nabídky za všech okolností sladěné a synchronizované;
- která optimalizuje využívání svých zdrojů (včetně informačních technologií), vždy používá jen ty, které potřebuje, a platí jen za to, co efektivně použije, a také zajistí, že zdroje jsou dostačující k pokrytí poptávky;
- která je kreativní, inovativní a propojená;
- která se rozumně přizpůsobuje svým zákazníkům.
Klíčovými výhodami této organizace jsou schopnost porozumět lidem a jejich motivačním faktorům, jednoduchost řízení, flexibilita, nízké zásoby, nízká vázanost kapitálu a zdrojů a eliminace neproduktivní či nadbytečné práce a plýtvání materiálem. Organizace se silnou a adaptivní kulturou získávají nákladové výhody, vyšší loajalitu zaměstnanců a zákazníků a snadněji řeší problémy nástupnictví ve špičkových manažerských pozicích. Jsou navíc úspěšné i po odchodu charismatické vůdčí osobnosti.
Koncept adaptivní organizace vychází z myšlenky, že jen organizace, které se dokážou velmi dobře a včas adaptovat na rychle a nepředvídatelně se měnící prostředí v globalizovaném světě, jsou úspěšné v soutěži s ostatními a prosperují. Nejvyspělejší adaptivní organizace se rychle přizpůsobují okolí a nejsou křehké. Dovedou se poučit z chyb a využívají výhod lokálního prostředí. Lidé, kteří pracují v těchto organizacích, vědí, že podnikání je plné pádů, kotrmelců a proher. Ale pokud nezažijete prohry, tak si nevychutnáte ani vítězství. Důležité je, kolikrát se dokážeme zvednout a jít dál.
Adaptivní organizace jsou v drtivé míře soukromé podniky, které od státu nic nechtějí. „Jediné, co potřebují, je, aby jim vytvořil podmínky k podnikání. To je role státu. Nesouhlasím s tím, když stát sanuje podniky. Tím, že špatně vedeným firmám poskytuje pomoc, vytváří disproporce trhu, poškozuje konkurenci a stávající firmu nenutí ke změnám – a tak ji paralyzuje a ničí,“ říká Ivan Baťka, generální ředitel a majitel adaptivní organizace Fosfa. „Jestliže věříte v přírodu, tak všechno, co je zbytečné, umírá. Je to přirozený proces, který probíhá kontinuálně. Ve světě i v přírodě se to neustále děje. Adaptivní organizace věří tomu, že mohou být úspěšné jenom tehdy, pokud slouží někomu dalšímu. V momentě, kdy poskytují službu, kterou nikdo neocení a nechce ji, tak nemají právo na existenci.“
Zajímavé na adaptivních organizacích je také skutečnost, že většina z nich nikde nedeklaruje svou společenskou odpovědnost. Berou ji totiž jako samozřejmou odpovědnost k lidem i přírodě. Adaptivní organizace rády navazují na úspěchy podnikatelů, jakými byli Tomáš a Jan Antonín Baťové, Jack Welch, Taiici Ono, či na ekonomy typu Petera Druckera nebo profesora W. E. Deminga, a také na profesora Milana Zeleného.