Autor: A. Podsklan | Zdroj: batastory.net | 19.07.2016

AAATBMZ

Proměna ševce Tomáše Bati ze socialisty, obdivovatele prostého života Tolstého a odpůrce všeho kapitalistického, na „faustovského a titánského“ podnikatele světového formátu, se udála postupně jen díky několika bankrotům a díky častému hladu. Po zkušenostech z různých zemí a z různých kultur napsal Tomáš Baťa báseň a morální závěť, které byli nalezeny v jeho pozůstalosti. Tyto pozůstalosti vyjadřují jeho přesvědčení, že boj proti hladu a mrazu naučil člověka ctít práci a morální zásady, které sílí jeho ducha, duši i tělo.                                                                                                                                                  

Jsem Seveřan

Z jakých hlubin vyvěraly ony myšlenkové a citové proudy, jež dávali vznik a sílu stále novým podnikům Tomáše Batě? Co bylo podstatou jeho osobnosti, životní základnou, směrnici pro jednání a stanoviska? Bylo to přímo fyzicky a beze slov prociťované přesvědčení, že muž severských krajů je přírodou určen k boji proti největším nepřátelům lidského rodu v chladném zeměpásu: k boji proti hladu a zimě. Byl přesvědčen, že severský člověk získal svoji fyzickou a duševní převahu mezi veškerými lidskými plemeny tisíciletým bojem s hladem a zimou. Boj proti hladu a mrazu – to je práce. K tomu, aby Seveřan pracoval vítězně, musí pěstovat a uctívat ty mravní prvky povahy, jež činí silnými jeho tělo, ducha i rod.

Jsem Seveřan.

Nikdo není víc.

Můj erb je plavý vlas a sněhobílá líc.

Jsem nesesaditelným králem,

protože jsem Seveřanem.

Jsem psancem až do mužných jar,

protože jsem Seveřan.

Jsem věren své ženě,

protože jsem Seveřan.

Mám zdravé čisté tělo,

protože jsem Seveřan.

Mám tvořivého nezlomného ducha,

protože jsem Seveřan.

Miluji čistou láskou svou matku,

sestry a dcery, protože jsem Seveřan.

Svou prací sloužím svým bližním,

protože jsem Seveřan.

Miluji svůj život, nebojím se ran,

protože jsem Seveřan.

Své nezměrné dědictví,

svůj život zlepšený předám svým potomkům,

protože jsem Seveřan.

 

Morální závěť Tomáše Bati

První podmínkou prospěchu našeho závodu jest, abyste se nedomnívali, že jest jen váš.

Závod náš nebyl k tomu účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům.

Vyšší pohnutky to byly, které na nás působily, abychom potlačovali své vášně a choutky, pokud jsme je viděli pro závod škodlivé.

Nebylo to jednou, co jsme byli odhodláni životy své obětovat ve prospěch závodu a jeden z naší rodiny jemu za oběť padl. To se nedělo jen proto, aby se zajistil majetek. V rozvoji našeho závodu spatřovali jsme rozvoj a zajištění blahobytu celého kraje. Bylo naší chloubou a pohnutkou k další, neúmorné práci, že přinášíme nový, do toho času nepoznaný blahobyt a vzdělání našeho lidu.

Byla to touha tvořit, poskytnout stále většímu množství lidu účasti na výhodách, které náš závod jak zaměstnancům tak zákazníkům poskytoval.

Pokud budete této velké ideji sloužiti, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovati sám na sebe, jakmile přestanete sloužiti svým závodem všeobecně, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně…

Text nazývaný často “morální závětí” Tomáše Bati je na dopisním papíře z londýnského hotelu Buecker, v němž Tomáš pobýval ještě před první válkou a jenž byl zrušen roku 1911. Byl tedy s největší pravděpodobností formulován někdy mezi léty 1908 – 1911, kdy mu bylo 32 – 35 let…

Zdroj: Pavel Hajný, Tomáš Baťa – Úvahy a projevy