Autor: XXX | 5.3.2017|www.theatlantic.com

human-723579_640

Carol Dweck vždycky fascinoval dvojí přístup dětí k výzvám a neúspěchu a postupně ve své výzkumné práci identifikovala dvě základní nastavení mysli: fixní, kdy člověk věří, že jeho schopnosti jsou vrozené, a růstové, kdy člověk věří, že lze schopnosti rozvíjet pílí a vytrvalostí. Její poznatky se záhy rozšířily mezi pedagogy, rodiče, a dokonce i zaměstnavatele, a jsou stále populárnější.

Nyní je Carol Dweck psycholožkou na Stanfordské univerzitě a pozoruje neblahý trend – falešné pojetí růstového myšlení, které jde proti její základní myšlence. Učitelé např. věří, že stačí dítě ocenit za snahu v testu, který nedopadl dobře, a tím u něj docílit růstového myšlení. Tak jednoduché to ale podle Dweck není, jak vysvětluje ve své nové knize Nastavení mysli: nová psychologie úspěchu a v rozhovoru pro The Atlantic.

Koncept růstového myšlení je podle ní oblíbený zejména proto, že učitelé i rodiče už byli unaveni z věčného drilování na nejrůznější srovnávací testy. Chtěli dětem vrátit motivaci a soustředit se znovu na učení jako takové, hlubší a zajímavější. Když Dweck její kolegyně upozornila, že během workshopů v Austrálii se setkává s tzv. falešným růstovým myšlením, nejdřív tomu nevěnovala pozornost, později ale zjistila, že se vyskytuje často.

Nepochopení skutečného růstového myšlení spočívá zejména v tom, že má člověk představu, jak růstově (nebo fixně) někdo myslí po celou dobu a ve všech oblastech. Každý z nás má kombinaci obou myšlení podle dosavadních zkušeností a vlastního přesvědčení. I když je někdo zaměřen převážně růstově, může zapochybovat, když potká někoho s daleko lépe zvládnutou dovedností, které si na sobě cenil, nebo pokud se dostává mimo svou komfortní zónu. Pokud o těchto fixních myšlenkových svodech víme, můžeme s nimi pracovat a zůstávat v růstovém nastavení déle a déle.

Aplikace na méně úspěšné děti s oceněním jejich snahy, přičemž ony samy ví, že se nezlepšují a že i učitel je přesvědčen, že lepší už to nebude, je také nedorozuměním. Koncept dvou nastavení mysli vznikl jako protiváha konceptu udržování sebevědomí, které přinášelo ocenění všem, ať už si jej zasloužili, nebo ne. Že je idea růstového myšlení nakonec používána stejně, dělá Dweck starosti. Růstové myšlení se musí zaměřit na proces učení, děti musí vidět, že snaha a vytrvalost vedou ke zlepšení.

A nejde jen o snahu – důležitá je strategie. Pokud dítě nedosahuje výsledků, i když se snaží, nezvolilo správnou učební strategii. Pedagog jej proto má namísto ocenění bezúčelné snahy vést ke zkoušení nových postupů, až najdou ten správný a potvrdí si, že mohou své dovednosti zlepšit.

Podle výzkumu se nastavení mysli u dětí tvoří na základě reakcí jeho okolí na neúspěch a překážky. Pokud rodiče, byť mají sami růstové myšlení, kritizují dítě za neúspěch nebo ho bagatelizují slovy „ale to nevadí, každý nemůže být dobrý matematik, máš jiné přednosti“, vytváří v něm fixní nastavení. Tento vztah je patrný už ve čtyřech letech dítěte. Pokud je většina ocenění matky v této době zaměřená na proces dosažení konkrétní dovednosti (namísto ocenění výsledku), dítě má ještě na druhém stupni silnou touhu čelit výzvám. U starších dětí dojde ke zlepšení známek po speciálních workshopech, na kterých opět získávají motivaci se učit.  (zdroj)