The Blog

Autor: Adrián Podskľan | Korektura:XX | Datum: 21.1.2018

 Proč se zabývat zlepšováním kvality života lidí? Co je to kvalita života?Jaká je kvalita života lidí v Česku a na Slovensku? Kdo by měl být naši inspirací? Jak zajistit podmínky pro kvalitní život, životní pohodu a štěstí lidí? Jak přispět k vytváření mírů efektivním bojem proti chudobě a znečisťování životního prostředí? Jak vytvořit lepší život nejen pro nás, ale i generacím, jež přijdou po nás? Odpovědi na tyto otázky a mnohé další nám dává koncept „Produktivního znalostního prostředí pro 21. století aneb prostředí šťastných lidí bez odpadů“, který je v tomto článku srovnán s posláním společnosti Sodexo „Zlepšování kvality života“.

Co je to kvalita života?

Kdo je na tom lépe? Velmi bohatý člověk, který ale nemá čas na rodinu ani přátele, nebo někdo, kdo horkotěžko splácí své účty, ale vidí vyrůstat svoje děti a stíhá vedle práce i koníčky? Právě to se snaží postihnout koncept kvality života popisován i v tomto článku, což je mnohem širším pojem než hospodářská produkce nebo životní úroveň. Zahrnuje možnosti uspokojování nejrůznějších potřeb, které pro svůj život potřebujeme, ale nejsou to jen věci materiální.

Hodnocení kvality života je například podle moneymag.cz dnes interdisciplinární záležitostí a závisí na filozofickém hledisku zkoumání. Každý vědní obor nahlíží na kvalitu života svojí specifickou optikou a zdůrazňuje jiné prvky. Existuje již řada definic, které se snaží vyjádřit mnohorozměrnost tohoto pojmu. Přesto, že mnohé z nich se vzájemně prolínají, do dnešní doby nebyla vygenerována jedna hlavní, oficiálně uznávaná definice.

Některé prvky, které kvalitu života utvářejí, lze určit pomocí běžných měřítek ekonomického blahobytu. Je to zejména dostupnost zdrojů. Všechny zdroje kvality života však nejsou distribuovány trhem a mnohé mají pro každého jednotlivce rozdílnou hodnotu. Mnoho z determinantů lidského blahobytu vychází ze života samotného a nelze je hodnotit penězi. Kromě objektivních ukazatelů zde hraje velkou roli také subjektivní postoj každého člověka. Zjednodušeně lze shrnout, že jde o tělesnou, duševní a sociální pohodu člověka – zdraví, spokojenost z práce, ekonomický dostatek, funkční sociální vazby a příjemné životní prostředí.

To klíčové týkající se kvality života najdeme v Baťově manuálu „Průmyslové město“  o podmínkách, zajišťujících životní pohodu obyvatel tohoto aglomerátu. On viděl, stejně jako dnes i my, že za všemi úspěchy stojí člověk a jeho základní potřeby, včetně práce a osobního štěstí. To poslední sice zaručit nedovedeme, ale můžeme jemu hodně napomoci. Jedná se při tom (ve shodě s ideály osvícenství) i v 21. století především o uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné i duševní blaho. Velkou důležitost přitom přikládáme rodině, tedy oáze klidu a relaxace, potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění dobrého startu pro další generace, ze kterých vzejdou pokračovatelé rozvoje ideálního průmyslového města. Jako příklad vezměme Baťovy města v Brazílii. Koncipoval je tak dokonale, že fungují dodnes, přestože na jejich chod už v současnosti nemá rodina Baťů nijak zvláštní vliv.

V současné době se zlepšováním kvality života v takové formě jako Baťové nezabývá mimo autora článku, prof. Milana Zeleného a jejích spolupracovníků pořádně nikdo.

Kvalita života lidí v Česku a na Slovensku

Česká republika si v roce 2018 oproti roku 2017 mírně polepšila v kvalitě života, přesto se v pravidelném žebříčku společnosti Deloitte propadla o čtyři pozice na šestadvacáté místo. První skončilo již tradičně Norsko, tabulku uzavírá Středoafrická republika.

V hodnocení společnosti Deloitte, jež vychází z údajů o stavu společenského a ekonomického rozvoje a úrovně životního prostředí, získala Česká republika v roce 2018 84,66 bodu ze sta. Mírně si tak polepšila oproti výsledku 84,22 bodu z roku 2017.

Česko se tak umístilo těsně za USA, ze Střední a Východní Evropy je na tom lépe jen Slovinsko na dvaadvacátém místě. Polsko skončilo dvaatřicáté a Slovensko ještě o tři pozice níže. Vedle vítězného Norska tvoří trojici zemí s nejvyšším skóre také Island a Švýcarsko. Mezi země s nejhorším skóre patří i Čad nebo Afghánistán (celý žebříček najdete zde).

Dlouhodobě nejlépe je na tom Česká republika se základními lidskými potřebami a lékařskou péčí, úrovní pitné vody, hygieny a přístřeším, výrazně se však u nás zhoršil ukazatel vnímané osobní bezpečnosti a přístup k vyššímu vzdělání. Naopak mírné zlepšení zaznamenala statistika, co se týče úrovně tolerance, lidských práv i osobní svobody.

„Česká“ ekonomika v poledních letech ztrácí konkurenceschopnost a od dubna 2017 patří mezi rozvojové země, protože HNP je dlouhodobě nižší než HDP. To není nic pozitivního, neboť vycházíme ze skutečnosti, že Česko, a mimo jiné také Slovensko nemá kontrolu nad vlastní ekonomikou, která nám však vlastně nepatří. My jsme jen subdodavatelé nadnárodních firem v našem případě velmi často z Německa, ale nejen z něj.  Nemáme lidi. Máme málo robotů. Máme špatnou infrastrukturu. Kamiony neustále čekají na silnicích místo toho, aby jezdily. Podnikům klesá ziskovost a nemají peníze. Hospodářský cyklus je nesmlouvavý. Podle The Bloomberg Innovation Index Česko a ani Slovensko prý nepatří mezi pokrokové země, což značí, že při zohlednění skutečnosti, že nejvíce kvalifikovaných pracovních míst v důsledku nejrůznějších vlivů ubývá rychleji, než vznikají nová. Naše hospodářství nemáme pod kontrolou. Žijeme v době nejistoty a stagnace, což asi bude na příštích 50 let asi normální.

A po jaké kvalitě života touží zaměstnanci na pracovišti? Podle průzkumu realizovaného společnostmi Randstad , JLL a Skanska realizovaného v roce 2018 k prioritám zaměstnanců patří v prvé řadě kantýna či restaurace, kterou chce mít v dosahu kanceláře 88 % respondentů zmíněného průzkumu. Důležité je pro ně i bezplatné a kvalitní připojení Wi-Fi (86 %) a zahrada nebo terasa (71 %). Protože až 84 % svého pracovního času tráví zaměstnanci center podnikových služeb u vlastního pracovního stolu, je pro ně důležitý pohodlný kancelářský nábytek, dostatek světla, kvalitní klimatizace a možnost otevřít si okno, což v moderních kancelářských objektech nebývá vždy samozřejmé. S úrovní komfortu svého pracovního místa je v tuto chvíli spokojeno 60 % respondentů. Je tedy vidět, že i v oboru, který kultivaci pracovního prostředí považuje za svou prioritu, existuje jistý potenciál ke zlepšení. A to například i co se prostředí vhodného k soustředění týče. „Možnost koncentrovat se považuje za důležitou 93 % respondentů, ovšem jen 37 % je spokojeno se současným stavem. Jde o aspekt, kterému nyní firmy věnují značnou pozornost. Takzvaný openspace se proto postupně transformuje a dělí na menší zóny určené pro individuální práci, setkávání a spolupráci týmů, relaxaci, schůzky či telefonování,“ dodává Jonathan Appleton a jako inspirativní příklad uvádí nedávno oceněný projekt nových kanceláří společnost Johnson & Johnson.

Pro začínající podnikatelé (kteří by mohli zajistit v ČR a SR konkurenceschopné inovativní produkty a řešení) neexistují vhodné produktivní znalostní prostředí od A do Z podporující rozvoj jejích podnikání a spolupráci s ostatními členy produktivního znalostního prostředí s globálními produkty a službami. Začínající podnikatelé napříč různým podnikatelským centram nemohou inovativním využívaním jejích zdrojů a spolupracovníků uspokojovat zákazníky, aby si vydělali peníze a zajistili svou životaschopnost. Podle moneymag.cz mezi problémy, které musí překonávat patří nepřiměřená administrativní zátěž a opožděné nebo neprovedené platby. Chybí infrastruktura a systém pro výměnu informací, nastartování podnikání včetně vytváření podnikatelského ekosystému bez velkých finančních zdrojů a tvorby závazků, či už v rámci produkčního znalostního prostředí nebo mimo něj.

Zahraniční globální společnosti působící v ČR a SR fungují jako uzavřená korporátní komunita, kde není jednoduché proniknout a tak získat další informace pro možnost rozvoje spolupráce se začínajícími a malými podnikateli (Ve většině případů si udržují skutečné inovativní a kreativní centra ve své domovské krajině kvůli ochraně know-how s cílem zajistit její konkurenceschopnost). Nemají systém pro rozvoj spolupráce podporující národní lokální vlastníctví v krajinách, kde působí, který pomůže začínajícím a malým podnikatelům rozvinout nápad přes realizaci až k vydělávání peněz přes inovativní využívání zdrojů umožňující uspokojovat jejích požadavky. Stejně tak je to s lokální podnikatelskou komunitou, kde jediná výhoda pro začínající podnikatele je, že jsou české nebo slovenské.

Již to není tak jako v devadesátých letech, kdy bylo začít podnikat jednoduší. Navíc dnes pro rozvoj podnikatelského ducha je potřeba také zdravé jídlo, cvičení, čistotu a klidnou mysl. Proto podnikatelů přibývá jen díky rostoucímu zájmu seniorů o vlastní živnost.

Tak jak říká ekonom Lukáš Kovanda mladí lidé mají nejen z uvedených důvodů menší zájem začít podnikat, než například před 30 lety. Obávají se nejistoty s tím spojené, jsou z pohodlnosti zvyklí na „mama hotel“ a navíc jim stát místo ulehčení začátku podnikání spíše hází klacky pod nohy.

Zlepšování kvality života lidí podle přístupu francouzské společnosti Sodexo

Zlepšování kvality života lidí má jako své poslání také společnost Sodexo. Z tohoto poslání vyplývá, že lidé, které tato společnost obsluhuje, jsou podle zjištěných informaci určených pro jejích ambasadory, středobodem jejích pozornosti a jejích spokojenost svědčí o tom, že svou práci v Sodexu dělají dobře.

Jak podle zmiňovaných materiálů pro ambasadory může společnost Sodexo se svými pracovníky ve skutečnosti ovlivnit kvalitu života lidí?

1. Fyzické prostředí – zajištění čistého, bezpečného a příjemného prostředí pro klienty a zákazníky.
2. Zdraví a duševní pohoda – nabídka vyvážené stravy na podporu zdravého životného stylu a vynikající služby v každé lokalitě.
3. Sociální vztahy – omezení izolace a poskytování osobní péče.
4. Uznání – pomoc firmám při vyslovení uznání svým zaměstnancům a jejích odměňování na podporu motivovanosti a dosahování co nejlepších výsledků.
5. Jednoduchost a efektivita – pomoc klientům a zákazníkům při šetření času formou rychlé a profesionální realizace klíčových služeb.
6. Osobní rozvoj – pomoc lidem při rozvíjení dovedností formou školení a vzdělávání.

Srovnání přístupů k zlepšování kvality života v Sodexu a u bratří Baťů

Napříč tomu, že příklady společnosti Sodexo popisující reálné způsoby, jak mohou její služby, které nabízí, zlepšit život miliónů lidí, poslání této společnosti proklamované jako „Zlepšování kvality života“ neřeší ve skutečnosti uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné i duševní blaho jako to bylo u Baťů. Z prohlášení a skutků společnosti Sodexo je možné usuzovat, že tato společnost nepřikládá velkou důležitost rodině jako oáze klidu a relaxace, potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění dobrého startu pro další generace, ze kterých vzejdou pokračovatelé rozvoje komunit šťastných lidí bez odpadů a obalů. Potvrzuje to i skutečnost, že u společnosti Sodexo akcionář je účelem. Její hlavním cílem je zisk, kde prostředky k dosažení tohoto cíle jsou získání kontroly nad trhem (ovládnout ho) a jeho uspokojení pomocí levné námezdní pracovní síly, levných surovin při současné eliminaci hygienických a bezpečnostních rizik. Není to tedy jako o Baťů, kde služba veřejnosti je cílem, který se dosahuje přes uspokojení trhu, vydělání peněz a skutečné uspokojení spolupracovníků (spolupodnikatelů a spoluvlastníků).

Inspirace od Jána Antonína Bati

Naší hlavní inspirací pro zlepšování kvality života lidí je koncept ideálního průmyslového města Jana Antonína Bati, který vznikl těsně před druhou světovou válkou.  Důvodem je fakt, že Jan Antonín Baťa na rozdíl od slovutného propagátora pořádku a lidské racionality, velkého amerického průmyslníka Henryho Forda, dokázal svoji vizi uskutečnit i v pralese. Příkladem jsou jeho průmyslová města v Brazílii. J. A. Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele zlínské obuvnické firmy Tomáše Bati. Po Tomášově smrti v roce 1932 se ujal řízení tehdy již nadnárodního koncernu. Ovšem další rozvoj firmy zastavila válka. J. A. Baťa před nacisty odjel do USA, pak do Brazílie. Po válce se dozvěděl, že ho u nás odsoudili za tzv. kolaboraci s nacisty na 14 let nucených prací. Proto zůstal v Brazílii, kde si podle jeho slov těchto čtrnáct let velice tvrdě odpracoval. Doslova kolonizoval prales, kde založil čtyři města. Stavěl silnice, razil tunely, osídloval pustinu a hlavně dával práci desítkám tisíc lidí, Brazilcům i těm, kteří tehdy prchali z Evropy před Hitlerem a později před komunisty.

Životní pohoda, štěstí, digitalizace a bezodpadové hospodářství

Zajištění životní pohody a štěstí vychází z rovnice, na jejíž jedné straně stojí moderní život, jistota a pokrytí základních i nadstandardních potřeb a na druhé stráně práce, oddanost a transparentnost, která poskytuje dobrovolný smysl života každému jednotlivci, který má zájem stát se součástí nejen lokální komunity, ale také propojeného společenství šťastných lidí. Zajištění životní pohody a štěstí lidí podle proklamované rovnice umožní zvýšit například dlouhověkost obyvatel, jejích zdraví i celkovou spokojenost. Šťastnější lidé jsou prostě produktivnější a umí vydělat více peněz. Vezměme relativní maličkost. Tito lidé například z použitých produktů nevytváří odpad, ale nový zdroj materiálu pro další výrobu, což je přesně to, co je charakteristické pro města šťastných lidí s bezodpadním hospodářstvím. Prostředí, která jsou mimo jiné soběstačná, produkční a znalostní.

Představujeme si to tak, že podniky tím, že při výrobě v oběhovém hospodářství berou ohled na delší životnost výrobků, materiálovou i energetickou efektivnost a opětovné využití nebo recyklaci materiálů, minimalizují využívání přírodních zdrojů díky obnově vytvořených produktů, redukují náklady na provoz firem a tak snižují množství odpadu. Navíc koncept oběhového hospodářství počítá s tvorbou nových pracovních míst napříč celým cyklem, od návrhů designu nových typů produktů až po recyklaci.

Nezapomínáme ani na zjednodušování práce v produktivních a znalostních prostorech pomocí robotů, které se používají při úklidu prostorů nebo na office service. Robot třeba něco donese do kanceláře. V případě check-in jde nejen o elektronickou rezervaci, ale i o to, dostat se do kanceláře, jednací místnosti a najít si volný prostor pro práci bez klíče. Tedy nahrát si svoje osobní údaje, které dnes musíme registrovat na recepci, do telefonu. A potom udělat nějaký interface, který vše převede do našeho systému. Tím pádem dostanete mobilní klíč a nemusíte čekat ve frontě. To bude jedna skupina zákazníků, která je víc technicky zdatná a je nejloajálnější. S ní je potřebné mít vztah, komunikovat přes aplikaci, přes nějakou platformu. Takhle prakticky vzniká produktivní a znalostní prostředí, v němž probíhá interakce lidí a technologicky vyspělých systémů formou stále otevřenějšího, propojenějšího, koordinovanějšího a inteligentnějšího ekosystému. V produktivním a znalostním prostoru se potkává řada prvků – včetně lidí, procesů, služeb a věcí a společně zde vytvářejí pohlcující a interaktivní automatizovaný zážitek pro konkrétní uživatele či pracovní scénáře.

V rámci pobytu v produktivním a znalostním prostředí je také potřeba nabízet různé výhodné nabídky pro interní nebo externí spolupráci v rámci motivujícího podnikatelského ekosystému. Bez soustředění se na spolupráci s potencionálními úspěšnými inovátormi – nejen začínajícími podnikatelmi není již v dnešní době možné zajistit dlouhodobou prosperitu a konkurenceschopnost. A to nejen těchto podnikatelů, ale také hlavně regionu a města, kde působí a spolupracujícím spravidla  finančně silnějšími organizacím prostředníctvím inovací, které vznikají formou řešení různých projektů (hackathonů) pro tyto silnější organizace a instituce.  Tímto způsobem si začínající podnikatelé  mohou vydělat peníze a tak si budovat životaschopný vlastní podnikatelský systém. Silnější organizace může být také menší nebo velká globálně myslící a lokálně konající společnost jako například Johnson&Johnson, GSK, MSD, Siemens, Bosch, Agrofert, Penta, HB Reavis, CTP, Fosfa, Agro Měřín, Juta, Jablotron, Preciosa, PPF, Agrostroj, Železiarne Podbrezová, apod.

Úspěšné sítě malých podniků  a podnikatelů (Podnikatelské eksosystémy) jsou založeny na několika zcela zásadních předpokladech spolupráce – na důvěře, iniciativě, schopnostech a flexibilitě. Pro zajištění dobré spolupráce a koordinace akcí je potřebné, aby si malé podniky v dané lokalitě vytvořily svou vlastní akciovou společnost (jakou je například Nordvest Forum) nebo jim ji velká korporátní společnost spolu s příslušnou samosprávou pomohli vytvořit i s podnikatelským systémem, který se dále napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury). Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na transformaci členů řetězce do adaptivních firem a organizací. Vytvářejí společné zdroje, které organizují a financují školení a trénink zaměstnanců i vrcholného managementu, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vytváření vztahů na pracovišti i mezi firmami atd. Vytvoření takovéhoto produktivního a znalostního prostředí s úspěšnou sítí malých podniků a podnikatelů vyžaduje však celkovou proměnu ekonomického smýšlení, a to nejen firem, ale i společnosti jako takové.

Program prodeje potravin bez obalů

S cílem skutečně realizovat koncept produktivního znalostního prostředí a komunity šťastných lidí bez odpadů plánuje realizaci programu prodeje potravin bez obalů, který je v rámci konceptu postavený na prodeji regionálních produktů bez obalů a odpadů a navíc podporuje i cestovní ruch. Podle futuroložky Faith Popcorn nebo  Alžbety Kiráľové, naší expertky na cestovní ruch, jsou současné trendy turistiky založené právě na novém životním stylu.  Jde především o orientaci na lokální produkty a služby, atraktivitu a zážitky s příjemnou místní atmosférou, snaha o návrat ke kořenům či hledání komunit, založených na společném zájmu. To samozřejmě nejde bez růstu lokálních mikrocenter místního průmyslu, inovace a také integrace velkých značek do místních kultur.

Pro zvýšení zájmu o typická česká jídla hodně udělal Zdeněk Pohlreich, který udělal hodně lokálně pro to, aby se zvedlo povědomí, co vlastně jíme. Aby lidé rozdělovali jídlo a jídlo.  Aby byli schopni si připlatit za kvalitnější suroviny. A aby byli schopni si připlatit za gastronomický zážitek v restauraci, protože už to není jen komodita. Pohlreich měl obrovský dopad na českou gastronomii. Když vezmeme cizince, tak myslím, že není člověk, který nechce zkusit českou kuchyni. Docela jim to chutná. Feedback je, že to není úplně nejlehčí oběd nebo večer, ale posun je to obrovský.