All Posts in Category: updates
Nestačí jen přežít. V novém světě podnikání třeba najít cestu ke štěstí
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Adrián Podskľan | 21.3.2019
Nic již nebude tak jako dříve. Celosvětově se mění náplň služeb a pracovních potřeb, v oblasti kvality i kvantity dochází k hluboké přeměně. Proč probíhá táto celosvětová transformace ekonomiky? Co to znamená pro lidi, podnikatelé a zavedené firmy? Jak nejen přežít, ale i uspět v nově vznikajícím světě podnikání?
Celosvětová transformace ekonomiky
Podle profesora Milana Zeleného pozornost změně celého ekonomického systému, tj. unikátnímu trendu je potřeba se věnovat proto, že jsme již vyčerpali čtyři sektory – zemědělství, průmysl, služby, státní sektor – a nikam dál se už ekonomika transformovat nemůže. Zaměstnanost v zemědělství a průmyslu je již vyčerpaná a ve vyspělých zemích se vyčerpává rovněž ve službách. Na skutečnost, že digitální revoluce zabíjí pracovní místa, již také dávněji upozorňuje celosvětově renomovaná analytická společnost Gartner Group, která působí v oblasti výzkumu a průzkumu podnikového trhu. Ekonomika prochází zásadní kvalitativní změnou již několik let. Pán profesor Zelený to 13 srpna 2016 v rozhovoru s názvem „Jsme velká, tlustá a pomalá housenka“ pro Lidové noviny srozumitelně vysvětlil na housence, která stále roste a přidává jednotlivé sektory, až najednou v daném prostředí nemůže fungovat. Sama se neuživí. Příroda to zařídila tak, že se housenka zakuklí a promění v motýla, který se v prostředí pohybuje.
Dopad transformace ekonomiky pro lidi, podnikatelé a zavedené firmy
Z analýzy The World Development Report 2019 vydanou Světovou bankou vyplývá, že když čínská skupina Foxconn technology, největší smluvní výrobce elektroniky na světě a hlavní výrobce telefonů firmy Apple, zapojila do procesu výroby roboty, snížila počty zaměstnanců o 30 procent.
Ruská Sberbank využívá umělou inteligenci při poskytování půjček. Nyní o jejich poskytnutí rozhoduje v 35 procentech případů, do pěti let by měl počítač rozhodovat o 70 procentech žádostí. Roboti zde už nahradili tři tisíce lidských zaměstnanců.
Nové technologie také způsobují to, že se výroba přesouvá. Ve chvíli, kdy je automatizace levnější než lidská pracovní síla, mohou firmy přesunout výrobu blíže spotřebitelským trhům. 3D tisk například umožnil německému Adidasu vytvoření dvou “rychlých továren” na výrobu bot, jedné v Německu a druhé v USA. Ve vietnamských továrnách pak zrušil více než tisíc míst ve výrobě. Nizozemská společnost Philips Electronics díky automatizaci přesunula výrobu z Číny zpět do Nizozemska.
Dopad celosvětově probíhajících změn v ekonomice je již tedy možné spatřit v postupném přeměňování globální ekonomiky založené na využívání outsourcované levné pracovní síly do lokální ekonomiky. Znamená to osamostatňování regiónů, lokální technologie, lokální výrobu, lokální samosprávu a zaměření se na vytváření, rozvíjení a vylaďování národních regionálních adaptivních organizací s mezinárodní působností. Dnes již máme 3D tiskárny, na nichž si můžeme vytisknout mnohé věci běžné spotřeby jako například elektromobil, vyrobit si vlastní auto na místě spotřeby není problém. Jediné, co potřebujete, je digitální program, algoritmus, software. V tomto smyslu globalizace přetrvá, po celém světě se budou tyto programy prodávat a sdílet. So znalostmi již tedy v mnoha případech obchodujeme rychlosti světla.
Rapidně postupující digitalizace přináší sebou také ekonomické potíže, což je způsobeno skutečností, že s rostoucím výkonem počítačů potřebují firmy méně pracovníků některých profesí. Populace bez zaměstnání neschopné rychle nabýt nové dovednosti bude narůstat, což dneska potvrzují také různé nepříznivé prognózy vývoje ekonomiky. Svět se totiž dávno mění a nastává dlouhodobá doba ekonomické stagnace. Nová odvětví, nové produkty sice vytvářejí nové pracovní příležitosti, ale to, co se postupně ztratí, bude ve skutečnosti převyšovat. Začíná se měnit náplň pracovních potřeb, v oblasti kvality i kvantity dochází k hluboké přeměně. Nic již nebude tak jako dříve.
Ačkoli by podle prognóz a přání velkých globálních korporátních firem měli jejích zisky i tržby růst, podnikatelské prostředí již není pro ně tak příznivé jako dosud. Globální outsourcing levné pracovní síly je u konce, protože nastartovat byznys je nyní díky moderním technologiím a dostupnosti kapitálu jednodušší než dříve, což přispívá ke zrychlování růstu konkurence na trzích a tvrdému boji o přežití. Nastává období recyklovaného procesu a backsourcingu založené na obnově a recirkulaci znalostí, recyklaci a regeneraci zdrojů, energie a materiálu, přesunu „odpadu“ do kategorie zdrojů atp..
Zejména mladé a inovativní dravé firmy z rozvíjejících se trhů, které svoji působnost rozšiřují na západ, používají byznys modely, s nimiž zavedené podniky nejen v rozvinutých ekonomikách dokáží jen těžko bojovat. V přímém přenosu tak můžeme sledovat přeskupování sil a přesun těžiště světové ekonomiky ze západu na východ. Evropa je nekonkurenceschopná vůči dravým a adaptivním tygrům z Asie a Ameriky.
Raketový růst globálních korporátních firemních zisků v předchozích dekádách odstartovaly privatizace západoevropských a později i středo a východoevropských, asijských či jihoamerických firem. Růst konkurence spustil na celém světě boj o místo na trhu, což společnosti vedlo k inovacím a expanzi mimo primární trhy i mimo jádrové oblasti podnikání. Růst zisků zejména do roku 2008 podporovali i deregulace a sílící globalizace, která společnostem umožnila pružně reagovat na vývoj na trhu.
Richard Dobbs, Tim Koller a Sree Ramaswamy z konzultační firmy McKinsey již v roce 2015 varovali, že přichází obrat. Zatímco v roce 2013 globální firemní zisky po zdanění tvořily 9,8 % světového HDP, v následujícím desetiletí by podle Dobbse, Kollera a Ramaswamyho měl tento poměr klesnout na 7,9 %, a dostat se tak zpět na úroveň z 80. let 20. století. Prostor pro další expanzi se totiž nestále zmenšuje a možností k inovacím v tradičních sektorech postupně ubývá. Zároveň není možné očekávat, že velkým globálním korporacím pomůže takzvané agilní maticové regionální řízení, které jim má podle jejích zástupců pomoci zvýšit vyjednávací pozici přes omezení autonomii jejich pobočkám v jednotlivých národních státech.
Cesty ke štěstí v novém světě podnikání
Podle Světové banky nové technologie mění to, jak lidé budou v budoucnu pracovat. Dávají prostor takzvané gig ekonomice neboli zásilkové ekonomice. V tomto systému si firmy více najímají nezávislé zaměstnance na krátkodobé úvazky. Díky digitalizaci a různým platformám vzniká stále více služeb na vyžádání – jako je dovoz potravin, taxikářské služby, ale i účetnictví, editace nebo hudební produkce. Toto prostředí vytváří možnosti právě pro ty, kteří pracují samostatně, díky platformám tak více lidí získává jednorázové zakázky místo toho, aby měli uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem. Díky tomu lidé v průběhu života vystřídají více pracovních pozic.
Na cestě ke štěstí v rámci celosvětově probíhajících změn je tedy potřeba zaměřit se na výchovu, které smyslem je člověk jako samostatná zodpovědná, podnikavá, tvořivá, aktivní a prakticky orientovaná osobnost způsobilá se postarat se nejen sama o sebe, ale schopná stát se úspěšným živitelem rodiny, podnikatelem, řemeslníkem, obchodníkem, technikem, programátorem, zemědělcem, atd. Důraz je dobré zaměřit hlavně na spolupráci, projektové řízení, kázeň, systém a praktičnost vyžadující kognitivní schopnosti. Rozvíjet je tedy potřebné dovednosti, které zatím roboti nahradit nedokážou jako je komplexní řešení problémů, kritické myšlení nebo argumentace.
Svoboda v novém světě podnikání přesně jako v Baťově vnímání znamená schopnost generovat takové zdroje, díky nimž člověk může užívat hodnoty spojené se šťastným životem. Přiblížit nás k němu může prozíravé uvažování, důkladné rozhodování a nakonec vkládání peněz tam, kde neztrácejí svoji hodnotu a kde generuji hodnoty další.
Zavedené společnosti prokazatelně stojí na křižovatce. Buď konečně přistoupí na nová pravidla hry, nebo je čeká postupný úpadek. Velké korporace a podniky se musejí přestat tvářit jako neporazitelné, musejí si přiznat, že se na jejich místo tlačí odhodlaní nováčci, a tomu přizpůsobit nejen obchodní modely, ale i celé portfolio služeb a produktů.
Zásadní také je, že zatímco investory v západním světě zajímá v první řadě krátkodobý profit, podnikatelé z emerging markets si uvědomují, že důležitější je dlouhodobý horizont. To ve velké míře souvisí s faktem, že na rozvíjejících se trzích převažují rodinné a státem vlastněné firmy, zatímco v Evropě či USA se s akciemi většiny firem obchoduje na veřejných trzích, a tlak na hospodaření podniků v černých číslech je tak nepoměrně vyšší.
Podle prof. Jána Košturiaka, guru inovací dnešní doba potřebuje podnikatele, kteří v tom, co dělají, hledají hlubší smysl než jen hromadění peněz. Podnikatele, kteří umějí být svým zákazníkům a klientům opravdu prospěšní, kteří dovedou sehnat práci svým lidem a kteří se také umějí podělit o svůj zisk s potřebnými.
Prof. Milan Zelený říká, že Baťa by v současném novém světě podnikání sáhl k tomu, k čemu sáhl. Vytvořil by si vlastní školu práce. Realizoval by svojí myšlenku podnikatelské univerzity. Odpoutal by se od vzdělávacích systémů, které nepodporují jeho podnikatelský záměr. Baťovi nevyhovovalo, jaké se stavěly budovy, tak si je stavěl sám, nevyhovovala mu letadla, která se vyráběla, tak si je začal dělat sám. Přístup „uděláme si to sami“ je nevyhnutelný, protože velké systémy se velmi pomalu mění a více méně dělají všechno proto, aby si udržely status quo.
Podle prof. Zeleného podnik 21. století v novém světě podnikání je nástrojem tvorby hodnot pro zákazníka, ne institucí spotřeby hodnot již v průběhu jejich tvorby. Proces tvorby hodnot není prostý lineární model vstup→výstup, ale sebeposilující cyklus, založený na inovacích a reinvesticích.
V novém světě podnikání se opravdu oplatí dělat správné věci nežli věci správně. Zaměřit se třeba na to, co skutečné podnikatelé vždycky zdobilo. To bylo srdíčko, chtít sloužit veřejnosti-lidem. Určitě je pozitivní, že vznikají nové nápady se skutečnými řešeními zlepšující svět kolem nás. Ono to možná chvilku trvá, pokud se nám potvrdí, že jsme svůj nejen peněžní kapitál vložili tam, kde neztrácí svou hodnotu a kde generuje reálné hodnoty další. Třeba být ovšem vytrvalý jako bratři Baťové a Steve Jobs, protože jak řekl Steve Jobs polovina toho, co rozdělí úspěšné podnikatele od těch neúspěšných, je pouhá vytrvalost. Steve se nevzdával. Nestačilo mu jen vést lidi při navrhování a tvorbě úžasných produktů – také se za své firmy bil jako lev, aby zajistil jejich přežití a nasměroval je na cestu ke štěstí, a se stejnou vervou bojoval i za své blízké a přátele.
Dlouhodobá osobní prosperita podle Jima Rohna – plán na horší časy
Cesta mezi životem s prázdnou a plnou peněženkou je kratší, než by se vám mohlo zdát. Je to pak pouze naše mentální nastavení, které nám tuto cestu prodlužuje a pokládá do ní překážky. Bohatství i chudoba začínají a končí v hlavách každého z nás. Jedním z nejznámějších příběhů transformace, ukončení života ve strádání a vstup do života v hojnosti, je příběh amerického podnikatele, filozofa a motivátora – Jima Rohna.
Sám Jim Rohn popisuje svou životní změnu takto:
Jednoho dne, když jsem zrovna posedával na gauči, někdo zaklepal na dveře. Bylo to spíše plaché, nejisté klepání. Když jsem otevřel, spatřil jsem pár na mě zírajících hnědých očí, které patřily křehké dívce kolem 10 let věku. Se vší kuráží a odhodláním ve svém srdci mi pak tato dívenka řekla, že prodává sušenky pro svůj skautský klub. Následovala, podle mého názoru, mistrovská prodejní prezentace: několik příchutí, výhodný obchod s cenou pouze 2 dolary za balíček. Jak jsem jen mohl odmítnout? Nakonec mne tato dívenka se širokým úsměvem na tváři velmi zdvořile požádala o koupi. Ano, chtěl jsem koupit, jak já jsem jen chtěl koupit!
Jenže já neměl ty dva dolary! Já, otec s vyšším vzděláním, po 6 letech práce, jsem neměl 2 dolary. Jak já jsem se styděl. Samozřejmě, tohle jsem té holčičce nemohl říct. Udělal jsem tedy to, co jsem považoval za nejlepší, lhal jsem jí. Řekl jsem jí: Díky, ale my jsme už si sušenky koupili a máme ještě spoustu těch, které jsme nesnědli. Malá holčička mi pak poděkovala, otočila se a odešla.
Díval jsem se za ní docela dlouho, až jsem nakonec zavřel dveře a začal plakat. Tehdy jsem si řekl: tohle už se nikdy nestane, už nechci žít jako doposud. Už nikdy nebudu mít prázdnou peněženku a bankovní účet. Tehdy se můj život obrátil naruby (k lepšímu).
Co následovalo?
Krátce po této zkušenosti Jim Rohn potkal Johna Earla Shoaffa, podnikatele, kterýJimovi ukázal, že život v prosperitě je poměrně snadno dosažitelná věc. Tedy za předpokladu, že změníte svůj způsob myšlení a v případě, že začnete jednat. Jak Jim Rohn říkal na sklonku svého života.: abyste mohli najít, musíte hledat; abyste se mohli zlepšit, musíte jednat.
Řešení na svou finanční mizérii nenajdete trucováním vztekáním se či naříkáním. Řešení najdete jen v případě, že začnete hledat. Změnu k lepšímu prožijete pouze tehdy, začnete-li jednat, začnete-li toto řešení implementovat.
Správný plán je základem pro úspěšné překlenutí nepříjemných životních situací
Co to má společného s vámi?
Jim Rohn ve svých 25 letech neměl 2 dolary, za 5 let byl již milionářem, o dva roky později již byl zpět na dně, ze kterého se mu ale opět podařilo odrazit.
Jim Rohn přirovnává neustálé vzestupy a pády k ročním obdobím, kdy období hojnosti (léto) střídá období nedostatku (zima). Změnu ročních období, resp. období, ve kterých se nám daří lépe a období, ve kterých se nám daří hůře, nelze zastavit, nelze se ji vyhnout. Lze se na ni však připravit.
Jim rád vyprávěl Ezopovu bajku o mravenci a kobylce, ve které se mravenec v létě usilovně připravoval na zimu, zatímco kobylka si užívala krásného počasí a nic nedělání. První výraznou zkouškou obou filozofií (mravenec vs. kobylka) byl první pokles teplot a příchod zimy. Tu připravený mravenec přežil poměrně bez úhony, kobylka však pošla zimou a chladem.
I vy už jistě pamatujete období, ve kterých se vám dařilo lépe a období, ve kterých se vám dařilo hůře. I vy jste si pak asi také po překonání prvního období nedostatku řekli „už nikdy“.
Někteří z vás si možná po překonání prvního nepříjemného období začali tvořit finanční rezervy či dokonce celý finanční plán, který vám pomůže překlenout další období nedostatku.
Pomohlo to? Zřejmě ano. Například nemoc není nikdy příjemná, je však podstatně méně stresující v případě, kdy víte, že vás dobré pojištění uchrání před poklesem příjmů (tzn., nejste odkázaní na nemocenskou od státu). Podobné je to se ztrátou zaměstnání či úrazem. Co se těch příjemnějších věcí týče, nastávající maminky jistě jedou do porodnice klidnější, když ví, že o ně a jejich děti bude postaráno. Manželům se pak jistě usíná lépe s vědomím, že už mají plán, z čeho a jak platit studia svých dětí.
Správný plán je pro vás tedy základem pro úspěšné překlenutí nepříjemných životních situací, a to ať již pobíráte minimální mzdu, nebo statisíce měsíčně. Například. 30% pokles příjmů (např. z důvodu krátkodobé nemoci) je totiž stejně nepříjemný jak pro lidi s minimální mzdou, tak pro lidi s nadprůměrnou mzdou (lidé s nadprůměrnou mzdou mívají často i nadprůměrné výdaje, i těm to lidem tedy může způsobit pokles příjmů existenční problémy).
Pokud chcete vědět, jaké jsou vaše možnosti ochrany před nepříjemnými životními situacemi a o jak moc lépe by vaše finanční situace mohla vypadat v budoucnosti, kontaktujte nás na 607 698 339 s žádostí o bezplatnou a nezávaznou konzultaci.
Zdroj: Pavel Sikup, www.penize.cz
Kvalita života lidí není pro všechny ideální. Stále je co zlepšovat
Autor: Adrián Podskľan | Korektura:XX | Datum: 21.1.2018
Proč se zabývat zlepšováním kvality života lidí? Co je to kvalita života?Jaká je kvalita života lidí v Česku a na Slovensku? Kdo by měl být naši inspirací? Jak zajistit podmínky pro kvalitní život, životní pohodu a štěstí lidí? Jak přispět k vytváření mírů efektivním bojem proti chudobě a znečisťování životního prostředí? Jak vytvořit lepší život nejen pro nás, ale i generacím, jež přijdou po nás? Odpovědi na tyto otázky a mnohé další nám dává koncept „Produktivního znalostního prostředí pro 21. století aneb prostředí šťastných lidí bez odpadů“, který je v tomto článku srovnán s posláním společnosti Sodexo „Zlepšování kvality života“.
Co je to kvalita života?
Kdo je na tom lépe? Velmi bohatý člověk, který ale nemá čas na rodinu ani přátele, nebo někdo, kdo horkotěžko splácí své účty, ale vidí vyrůstat svoje děti a stíhá vedle práce i koníčky? Právě to se snaží postihnout koncept kvality života popisován i v tomto článku, což je mnohem širším pojem než hospodářská produkce nebo životní úroveň. Zahrnuje možnosti uspokojování nejrůznějších potřeb, které pro svůj život potřebujeme, ale nejsou to jen věci materiální.
Hodnocení kvality života je například podle moneymag.cz dnes interdisciplinární záležitostí a závisí na filozofickém hledisku zkoumání. Každý vědní obor nahlíží na kvalitu života svojí specifickou optikou a zdůrazňuje jiné prvky. Existuje již řada definic, které se snaží vyjádřit mnohorozměrnost tohoto pojmu. Přesto, že mnohé z nich se vzájemně prolínají, do dnešní doby nebyla vygenerována jedna hlavní, oficiálně uznávaná definice.
Některé prvky, které kvalitu života utvářejí, lze určit pomocí běžných měřítek ekonomického blahobytu. Je to zejména dostupnost zdrojů. Všechny zdroje kvality života však nejsou distribuovány trhem a mnohé mají pro každého jednotlivce rozdílnou hodnotu. Mnoho z determinantů lidského blahobytu vychází ze života samotného a nelze je hodnotit penězi. Kromě objektivních ukazatelů zde hraje velkou roli také subjektivní postoj každého člověka. Zjednodušeně lze shrnout, že jde o tělesnou, duševní a sociální pohodu člověka – zdraví, spokojenost z práce, ekonomický dostatek, funkční sociální vazby a příjemné životní prostředí.
To klíčové týkající se kvality života najdeme v Baťově manuálu „Průmyslové město“ o podmínkách, zajišťujících životní pohodu obyvatel tohoto aglomerátu. On viděl, stejně jako dnes i my, že za všemi úspěchy stojí člověk a jeho základní potřeby, včetně práce a osobního štěstí. To poslední sice zaručit nedovedeme, ale můžeme jemu hodně napomoci. Jedná se při tom (ve shodě s ideály osvícenství) i v 21. století především o uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné i duševní blaho. Velkou důležitost přitom přikládáme rodině, tedy oáze klidu a relaxace, potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění dobrého startu pro další generace, ze kterých vzejdou pokračovatelé rozvoje ideálního průmyslového města. Jako příklad vezměme Baťovy města v Brazílii. Koncipoval je tak dokonale, že fungují dodnes, přestože na jejich chod už v současnosti nemá rodina Baťů nijak zvláštní vliv.
V současné době se zlepšováním kvality života v takové formě jako Baťové nezabývá mimo autora článku, prof. Milana Zeleného a jejích spolupracovníků pořádně nikdo.
Kvalita života lidí v Česku a na Slovensku
Česká republika si v roce 2018 oproti roku 2017 mírně polepšila v kvalitě života, přesto se v pravidelném žebříčku společnosti Deloitte propadla o čtyři pozice na šestadvacáté místo. První skončilo již tradičně Norsko, tabulku uzavírá Středoafrická republika.
V hodnocení společnosti Deloitte, jež vychází z údajů o stavu společenského a ekonomického rozvoje a úrovně životního prostředí, získala Česká republika v roce 2018 84,66 bodu ze sta. Mírně si tak polepšila oproti výsledku 84,22 bodu z roku 2017.
Česko se tak umístilo těsně za USA, ze Střední a Východní Evropy je na tom lépe jen Slovinsko na dvaadvacátém místě. Polsko skončilo dvaatřicáté a Slovensko ještě o tři pozice níže. Vedle vítězného Norska tvoří trojici zemí s nejvyšším skóre také Island a Švýcarsko. Mezi země s nejhorším skóre patří i Čad nebo Afghánistán (celý žebříček najdete zde).
Dlouhodobě nejlépe je na tom Česká republika se základními lidskými potřebami a lékařskou péčí, úrovní pitné vody, hygieny a přístřeším, výrazně se však u nás zhoršil ukazatel vnímané osobní bezpečnosti a přístup k vyššímu vzdělání. Naopak mírné zlepšení zaznamenala statistika, co se týče úrovně tolerance, lidských práv i osobní svobody.
„Česká“ ekonomika v poledních letech ztrácí konkurenceschopnost a od dubna 2017 patří mezi rozvojové země, protože HNP je dlouhodobě nižší než HDP. To není nic pozitivního, neboť vycházíme ze skutečnosti, že Česko, a mimo jiné také Slovensko nemá kontrolu nad vlastní ekonomikou, která nám však vlastně nepatří. My jsme jen subdodavatelé nadnárodních firem v našem případě velmi často z Německa, ale nejen z něj. Nemáme lidi. Máme málo robotů. Máme špatnou infrastrukturu. Kamiony neustále čekají na silnicích místo toho, aby jezdily. Podnikům klesá ziskovost a nemají peníze. Hospodářský cyklus je nesmlouvavý. Podle The Bloomberg Innovation Index Česko a ani Slovensko prý nepatří mezi pokrokové země, což značí, že při zohlednění skutečnosti, že nejvíce kvalifikovaných pracovních míst v důsledku nejrůznějších vlivů ubývá rychleji, než vznikají nová. Naše hospodářství nemáme pod kontrolou. Žijeme v době nejistoty a stagnace, což asi bude na příštích 50 let asi normální.
A po jaké kvalitě života touží zaměstnanci na pracovišti? Podle průzkumu realizovaného společnostmi Randstad , JLL a Skanska realizovaného v roce 2018 k prioritám zaměstnanců patří v prvé řadě kantýna či restaurace, kterou chce mít v dosahu kanceláře 88 % respondentů zmíněného průzkumu. Důležité je pro ně i bezplatné a kvalitní připojení Wi-Fi (86 %) a zahrada nebo terasa (71 %). Protože až 84 % svého pracovního času tráví zaměstnanci center podnikových služeb u vlastního pracovního stolu, je pro ně důležitý pohodlný kancelářský nábytek, dostatek světla, kvalitní klimatizace a možnost otevřít si okno, což v moderních kancelářských objektech nebývá vždy samozřejmé. S úrovní komfortu svého pracovního místa je v tuto chvíli spokojeno 60 % respondentů. Je tedy vidět, že i v oboru, který kultivaci pracovního prostředí považuje za svou prioritu, existuje jistý potenciál ke zlepšení. A to například i co se prostředí vhodného k soustředění týče. „Možnost koncentrovat se považuje za důležitou 93 % respondentů, ovšem jen 37 % je spokojeno se současným stavem. Jde o aspekt, kterému nyní firmy věnují značnou pozornost. Takzvaný openspace se proto postupně transformuje a dělí na menší zóny určené pro individuální práci, setkávání a spolupráci týmů, relaxaci, schůzky či telefonování,“ dodává Jonathan Appleton a jako inspirativní příklad uvádí nedávno oceněný projekt nových kanceláří společnost Johnson & Johnson.
Pro začínající podnikatelé (kteří by mohli zajistit v ČR a SR konkurenceschopné inovativní produkty a řešení) neexistují vhodné produktivní znalostní prostředí od A do Z podporující rozvoj jejích podnikání a spolupráci s ostatními členy produktivního znalostního prostředí s globálními produkty a službami. Začínající podnikatelé napříč různým podnikatelským centram nemohou inovativním využívaním jejích zdrojů a spolupracovníků uspokojovat zákazníky, aby si vydělali peníze a zajistili svou životaschopnost. Podle moneymag.cz mezi problémy, které musí překonávat patří nepřiměřená administrativní zátěž a opožděné nebo neprovedené platby. Chybí infrastruktura a systém pro výměnu informací, nastartování podnikání včetně vytváření podnikatelského ekosystému bez velkých finančních zdrojů a tvorby závazků, či už v rámci produkčního znalostního prostředí nebo mimo něj.
Zahraniční globální společnosti působící v ČR a SR fungují jako uzavřená korporátní komunita, kde není jednoduché proniknout a tak získat další informace pro možnost rozvoje spolupráce se začínajícími a malými podnikateli (Ve většině případů si udržují skutečné inovativní a kreativní centra ve své domovské krajině kvůli ochraně know-how s cílem zajistit její konkurenceschopnost). Nemají systém pro rozvoj spolupráce podporující národní lokální vlastníctví v krajinách, kde působí, který pomůže začínajícím a malým podnikatelům rozvinout nápad přes realizaci až k vydělávání peněz přes inovativní využívání zdrojů umožňující uspokojovat jejích požadavky. Stejně tak je to s lokální podnikatelskou komunitou, kde jediná výhoda pro začínající podnikatele je, že jsou české nebo slovenské.
Již to není tak jako v devadesátých letech, kdy bylo začít podnikat jednoduší. Navíc dnes pro rozvoj podnikatelského ducha je potřeba také zdravé jídlo, cvičení, čistotu a klidnou mysl. Proto podnikatelů přibývá jen díky rostoucímu zájmu seniorů o vlastní živnost.
Tak jak říká ekonom Lukáš Kovanda mladí lidé mají nejen z uvedených důvodů menší zájem začít podnikat, než například před 30 lety. Obávají se nejistoty s tím spojené, jsou z pohodlnosti zvyklí na „mama hotel“ a navíc jim stát místo ulehčení začátku podnikání spíše hází klacky pod nohy.
Zlepšování kvality života lidí podle přístupu francouzské společnosti Sodexo
Zlepšování kvality života lidí má jako své poslání také společnost Sodexo. Z tohoto poslání vyplývá, že lidé, které tato společnost obsluhuje, jsou podle zjištěných informaci určených pro jejích ambasadory, středobodem jejích pozornosti a jejích spokojenost svědčí o tom, že svou práci v Sodexu dělají dobře.
Jak podle zmiňovaných materiálů pro ambasadory může společnost Sodexo se svými pracovníky ve skutečnosti ovlivnit kvalitu života lidí?
- Fyzické prostředí – zajištění čistého, bezpečného a příjemného prostředí pro klienty a zákazníky.
- Zdraví a duševní pohoda – nabídka vyvážené stravy na podporu zdravého životného stylu a vynikající služby v každé lokalitě.
- Sociální vztahy – omezení izolace a poskytování osobní péče.
- Uznání – pomoc firmám při vyslovení uznání svým zaměstnancům a jejích odměňování na podporu motivovanosti a dosahování co nejlepších výsledků.
- Jednoduchost a efektivita – pomoc klientům a zákazníkům při šetření času formou rychlé a profesionální realizace klíčových služeb.
- Osobní rozvoj – pomoc lidem při rozvíjení dovedností formou školení a vzdělávání.
Srovnání přístupů k zlepšování kvality života v Sodexu a u bratří Baťů
Napříč tomu, že příklady společnosti Sodexo popisující reálné způsoby, jak mohou její služby, které nabízí, zlepšit život miliónů lidí, poslání této společnosti proklamované jako „Zlepšování kvality života“ neřeší ve skutečnosti uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné i duševní blaho jako to bylo u Baťů. Z prohlášení a skutků společnosti Sodexo je možné usuzovat, že tato společnost nepřikládá velkou důležitost rodině jako oáze klidu a relaxace, potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění dobrého startu pro další generace, ze kterých vzejdou pokračovatelé rozvoje komunit šťastných lidí bez odpadů a obalů. Potvrzuje to i skutečnost, že u společnosti Sodexo akcionář je účelem. Její hlavním cílem je zisk, kde prostředky k dosažení tohoto cíle jsou získání kontroly nad trhem (ovládnout ho) a jeho uspokojení pomocí levné námezdní pracovní síly, levných surovin při současné eliminaci hygienických a bezpečnostních rizik. Není to tedy jako o Baťů, kde služba veřejnosti je cílem, který se dosahuje přes uspokojení trhu, vydělání peněz a skutečné uspokojení spolupracovníků (spolupodnikatelů a spoluvlastníků).
Inspirace od Jána Antonína Bati
Naší hlavní inspirací pro zlepšování kvality života lidí je koncept ideálního průmyslového města Jana Antonína Bati, který vznikl těsně před druhou světovou válkou. Důvodem je fakt, že Jan Antonín Baťa na rozdíl od slovutného propagátora pořádku a lidské racionality, velkého amerického průmyslníka Henryho Forda, dokázal svoji vizi uskutečnit i v pralese. Příkladem jsou jeho průmyslová města v Brazílii. J. A. Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele zlínské obuvnické firmy Tomáše Bati. Po Tomášově smrti v roce 1932 se ujal řízení tehdy již nadnárodního koncernu. Ovšem další rozvoj firmy zastavila válka. J. A. Baťa před nacisty odjel do USA, pak do Brazílie. Po válce se dozvěděl, že ho u nás odsoudili za tzv. kolaboraci s nacisty na 14 let nucených prací. Proto zůstal v Brazílii, kde si podle jeho slov těchto čtrnáct let velice tvrdě odpracoval. Doslova kolonizoval prales, kde založil čtyři města. Stavěl silnice, razil tunely, osídloval pustinu a hlavně dával práci desítkám tisíc lidí, Brazilcům i těm, kteří tehdy prchali z Evropy před Hitlerem a později před komunisty.
Životní pohoda, štěstí, digitalizace a bezodpadové hospodářství
Zajištění životní pohody a štěstí vychází z rovnice, na jejíž jedné straně stojí moderní život, jistota a pokrytí základních i nadstandardních potřeb a na druhé stráně práce, oddanost a transparentnost, která poskytuje dobrovolný smysl života každému jednotlivci, který má zájem stát se součástí nejen lokální komunity, ale také propojeného společenství šťastných lidí. Zajištění životní pohody a štěstí lidí podle proklamované rovnice umožní zvýšit například dlouhověkost obyvatel, jejích zdraví i celkovou spokojenost. Šťastnější lidé jsou prostě produktivnější a umí vydělat více peněz. Vezměme relativní maličkost. Tito lidé například z použitých produktů nevytváří odpad, ale nový zdroj materiálu pro další výrobu, což je přesně to, co je charakteristické pro města šťastných lidí s bezodpadním hospodářstvím. Prostředí, která jsou mimo jiné soběstačná, produkční a znalostní.
Představujeme si to tak, že podniky tím, že při výrobě v oběhovém hospodářství berou ohled na delší životnost výrobků, materiálovou i energetickou efektivnost a opětovné využití nebo recyklaci materiálů, minimalizují využívání přírodních zdrojů díky obnově vytvořených produktů, redukují náklady na provoz firem a tak snižují množství odpadu. Navíc koncept oběhového hospodářství počítá s tvorbou nových pracovních míst napříč celým cyklem, od návrhů designu nových typů produktů až po recyklaci.
Nezapomínáme ani na zjednodušování práce v produktivních a znalostních prostorech pomocí robotů, které se používají při úklidu prostorů nebo na office service. Robot třeba něco donese do kanceláře. V případě check-in jde nejen o elektronickou rezervaci, ale i o to, dostat se do kanceláře, jednací místnosti a najít si volný prostor pro práci bez klíče. Tedy nahrát si svoje osobní údaje, které dnes musíme registrovat na recepci, do telefonu. A potom udělat nějaký interface, který vše převede do našeho systému. Tím pádem dostanete mobilní klíč a nemusíte čekat ve frontě. To bude jedna skupina zákazníků, která je víc technicky zdatná a je nejloajálnější. S ní je potřebné mít vztah, komunikovat přes aplikaci, přes nějakou platformu. Takhle prakticky vzniká produktivní a znalostní prostředí, v němž probíhá interakce lidí a technologicky vyspělých systémů formou stále otevřenějšího, propojenějšího, koordinovanějšího a inteligentnějšího ekosystému. V produktivním a znalostním prostoru se potkává řada prvků – včetně lidí, procesů, služeb a věcí a společně zde vytvářejí pohlcující a interaktivní automatizovaný zážitek pro konkrétní uživatele či pracovní scénáře.
V rámci pobytu v produktivním a znalostním prostředí je také potřeba nabízet různé výhodné nabídky pro interní nebo externí spolupráci v rámci motivujícího podnikatelského ekosystému. Bez soustředění se na spolupráci s potencionálními úspěšnými inovátormi – nejen začínajícími podnikatelmi není již v dnešní době možné zajistit dlouhodobou prosperitu a konkurenceschopnost. A to nejen těchto podnikatelů, ale také hlavně regionu a města, kde působí a spolupracujícím spravidla finančně silnějšími organizacím prostředníctvím inovací, které vznikají formou řešení různých projektů (hackathonů) pro tyto silnější organizace a instituce. Tímto způsobem si začínající podnikatelé mohou vydělat peníze a tak si budovat životaschopný vlastní podnikatelský systém. Silnější organizace může být také menší nebo velká globálně myslící a lokálně konající společnost jako například Johnson&Johnson, GSK, MSD, Siemens, Bosch, Agrofert, Penta, HB Reavis, CTP, Fosfa, Agro Měřín, Juta, Jablotron, Preciosa, PPF, Agrostroj, Železiarne Podbrezová, apod.
Úspěšné sítě malých podniků a podnikatelů (Podnikatelské eksosystémy) jsou založeny na několika zcela zásadních předpokladech spolupráce – na důvěře, iniciativě, schopnostech a flexibilitě. Pro zajištění dobré spolupráce a koordinace akcí je potřebné, aby si malé podniky v dané lokalitě vytvořily svou vlastní akciovou společnost (jakou je například Nordvest Forum) nebo jim ji velká korporátní společnost spolu s příslušnou samosprávou pomohli vytvořit i s podnikatelským systémem, který se dále napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury). Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na transformaci členů řetězce do adaptivních firem a organizací. Vytvářejí společné zdroje, které organizují a financují školení a trénink zaměstnanců i vrcholného managementu, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vytváření vztahů na pracovišti i mezi firmami atd. Vytvoření takovéhoto produktivního a znalostního prostředí s úspěšnou sítí malých podniků a podnikatelů vyžaduje však celkovou proměnu ekonomického smýšlení, a to nejen firem, ale i společnosti jako takové.
Program prodeje potravin bez obalů
S cílem skutečně realizovat koncept produktivního znalostního prostředí a komunity šťastných lidí bez odpadů plánuje realizaci programu prodeje potravin bez obalů, který je v rámci konceptu postavený na prodeji regionálních produktů bez obalů a odpadů a navíc podporuje i cestovní ruch. Podle futuroložky Faith Popcorn nebo Alžbety Kiráľové, naší expertky na cestovní ruch, jsou současné trendy turistiky založené právě na novém životním stylu. Jde především o orientaci na lokální produkty a služby, atraktivitu a zážitky s příjemnou místní atmosférou, snaha o návrat ke kořenům či hledání komunit, založených na společném zájmu. To samozřejmě nejde bez růstu lokálních mikrocenter místního průmyslu, inovace a také integrace velkých značek do místních kultur.
Pro zvýšení zájmu o typická česká jídla hodně udělal Zdeněk Pohlreich, který udělal hodně lokálně pro to, aby se zvedlo povědomí, co vlastně jíme. Aby lidé rozdělovali jídlo a jídlo. Aby byli schopni si připlatit za kvalitnější suroviny. A aby byli schopni si připlatit za gastronomický zážitek v restauraci, protože už to není jen komodita. Pohlreich měl obrovský dopad na českou gastronomii. Když vezmeme cizince, tak myslím, že není člověk, který nechce zkusit českou kuchyni. Docela jim to chutná. Feedback je, že to není úplně nejlehčí oběd nebo večer, ale posun je to obrovský.
Globalizace končí. Co dál? Jako první odpověděl ekonom Adrian Podskľan
Autor výstupu: Antonín Karoch, Prvnizpravy.cz
Svět se změnil a globalizace končí. Na to, jak vnímají tyto skutečnosti ekonomové, jsme se postupně zeptali tří ekonomů. Přečtete si, jak na čtyři otázky odpověděl jako první propagátor odkazu bratří Baťů a ekonom Ing. Adrián Podskľan, Ph.D.
Jak říká propagátor odkazu bratří Baťů a ekonom Ing. Adrián Podskľan, Ph.D.
“Podle různých statistik a zkušenosti je možné konstatovat, že v zemích západní Evropy se národní ekonomiky včetně nás potýkají nejen s pozitivy, ale i s negativními dopady globalizace. Mnohde se však tomu lidé brání mnohem aktivněji a jsou schopni synergicky spolupracovat, na rozdíl od většiny Čechů a Slováků. Ti si mnohdy ani nedovedou představit, že by se dobrovolně a aktivně stali účastní politiky, kteří by různými způsoby posillovali systémy lokálních ekonomik za účelem zvyšování konkurenceschopnosti a soběstačnosti. Neuvědomují si, že výsledkem udržení solidní životní úrovně a kupní síly je také to, že spotřebitelé nemusejí akceptovat cenu a kvalitu zboží diktovanou obchodními řetězci. Už jenom tohle jsou dostatečně pádné důvody, proč bychom se měli o lokální ekonomiku intenzivně zajímat a propagovat ji. Často se pozastavujeme nad tím, že potraviny například v německých marketech jsou výrazně kvalitnější a přitom levnější, než u nás. Je tomu tak, protože Němci prosazují lokální politiku a navíc se aktivně účastní na obhajobě svých práv, svobod a možností. Pro inspiraci mohu uvést příklad z dávné historie malého německého města Lűbecku (Podle publikace Adaptujte se od Tima Harforda), které kdysi vůdce Jindřich Lev začal po dobytí přeměňovat na nejbohatší město v severní Evropě. Použil přitom jednoduchou metodu. Ustanovil soubor pravidel, která platila pouze v Lűbecku. Budoucím občanům nabídl výsadu „velmi čestných občanských práv“, lenní pány vyhnal a nahradil je místní radou. Založil nezávislou mincovnu, která garantovala zdravou měnu, nadměrné daně zakázal a ustavil zónu volného obchodu, z níž lübečtí kupci mohli obchodovat s městy jako Münster, Magdeburg, Norimberk, a dokonce i s Vídní. Jindřich Lev pak nechal po severní Evropě rozhlásit, že obchodně zdatní imigranti budou vítaní s otevřenou náručí. Ti si pospíšili, aby této výzvy využili a přicházeli v zástupech. Lűbeck se tak stal Hongkongem své doby. Byl to tehdy náhlý a fenomenální úspěch. Sám císař Karel IV. zařadil v roce 1375 Lűbeck spolu s Římem, Pisou, Benátkami a Florencii do pěti „perel Svaté říše římské“. Vzhledem k rychlé urbanizaci světa možná přišel čas Lűbeck opět napodobit. Sice, jak upozorňuje Sebastian Mallaby, Jindřichův projekt pro Lűbeck „trochu připomíná pokus postavit nové Chicago v současném Kongu nebo Iráku.“ Přesně to, však chce nyní udělat Paul Romer. Tento americký ekonom je zakladatelem hnutí „koncesních měst“ (Charter Cities) s výsadními právy a tvrdí, že svět potřebuje zcela nová města s vlastní infrastrukturou a především s vlastními demokratickými pravidly, daňovým systémem a způsobem řízení korporací. Takováto města by se stejně jako středověký Lűbeck řídila souborem pravidel, nastavených tak, aby přitahovala ambiciózní lidi. Existuje mnoho důkazů, že koncesní města mohou v dnešním světě existovat a dobře fungovat. Jedním z nich je například Singapur, dlouhodobě úspěšný městský stát. U nás v České a Slovenské republice máme jistý nevyužitý náskok. Jde o soubor pravidel pro fungování prosperujícího města nebo obce, který rozpracoval ve svém díle J. A. Baťa se spolupracovníky s názvem „Ideální průmyslové město“. V praxi tyto teorie s úspěchem vyzkoušel nejenom ve Zlíně, ale i na Slovensku či v Brazílii. Stačí začít budovat, tvořit a nevymlouvat se.”
Globalizace končí. Co dál? Na to odpověděla ekonomka Švihlíková
Privatizace vodárenství byl akt národohospodářské stupidity
Autor výstupu: Antonín Karoch, Prvnizpravy.cz ve spolupráci s Českou asociaci publicistů a novinářů cestovního ruchu
Ve světové i naší ekonomice se znovu a postupně obnovují problémy, které vedly k relativně nedávné světové krizi a z ní pramenící recesi. Žijeme si podle novinových zpráv a tvrzení politiků snad nejlépe v historii, ale na druhé straně se nám na tomto tvrzení něco nezdá.
Někteří odborníci poukazují na fakt, že produktivita práce u nás stagnuje, v mnoha oborech, včetně vědy upadáme, ceny nemovitostí rostou do závratných výšin, a přesto se nestaví. Bývalý ministr průmyslu označuje živnostníky za parazity, předseda senátu jim chce zdvojnásobit daně a bývalý ministr financí je likviduje, jak může. Přesto se nám vše zdá normální. Co by vlastně měli vítězové budoucích voleb v České republice udělat, aby tento nijak zvláště příznivý stav alespoň trochu zvrátili? Na tyto a další otázky jsme se zeptali ekonomky Ilony Švihlíkové a konzultanta a manažera se specializaci na adaptivní organizaci Adriána Podskľana.
V současné době je veřejnost bombardovaná názory, že se všeobecně obyvatelé Česka mají nejlépe v celé historii a nejspíše to tak zůstane. Na druhé straně mnoho ekonomů zastává názor, že jde o tanec na palubě Titaniku. Za současnou skutečnost budeme v blízké budoucnosti muset tvrdě zaplatit. Jaký scénář vidíte jako nejpravděpodobnější?
Ilona Švihlíková: “Já si na výroky typu „žijeme v nejlepším z možných světů“ apod. dávám pozor, protože to nemá moc co dělat s analýzou, ale spíš s propagandou. Je pravda, že současná konjunkturní situace je příznivá. Vidíme to i na trhu práce, vidíme to na mzdách, na počtu volných pracovních míst atd. Samozřejmě, že každá konjunktura, i ta v EU, která dnes probíhá, jednoho dnes skončí. Kvůli tomu nemusíme hned načrtávat katastrofické scénáře, i když, pravda, ty vždy vyvolají zájem publika. Spíše jde o to, že se nám ve světové ekonomice znovu kupí, resp. se znovu obnovily, problémy, které vedly k Velké recesi a že samotná Česká republika by měla tento pozitivní čas využít pro stále častěji zmiňovanou změnu svého hospodářského modelu. A s tím placením – on je hodně problém, kdo to nakonec zaplatí. Velmi často, spíše téměř vždy, neplatí ten, kdo se o krizi přičinil, či ji přímo způsobil, ale běžní občané. Což jen tak mimochodem dál podrývá legitimitu systému.”
Adrián Podskľan: “Podle informací zveřejněných na svobodném monitoru je v Česku již 70 tisíc bezdomovců a 1 milión lidí ohrožených příjmovou chudobou. „Česká“ ekonomika patří od dubna 2017 mezi rozvojové země, protože HNP je dlouhodobě nižší než HDP, což není nic pozitivního a vychází to ze skutečnosti, že „Česko“, ale mimo jiné také „Slovensko“, nemá kontrolu nad ekonomikou. Ta nám totiž, jak říká světový ekonom prof. Milan Zelený, už dávno nepatří. Stali jsme se jen subdodavateli a montovnami pro zahraniční podniky a podnikatele. V případě Česka fakticky kolonií Německa. Tedy země, která podle ekonoma George Friedmana během patnácti let zlikvidovala konkurenci v celé Eurozóně. Z toho vyplývá, že nikoliv my, ale právě obyvatelé Německa se zřejmě mají po ekonomické stránce nejlépe v celé historii. Mnoho našich občanů jim k tomu přispívá svou levnou prací. Osobně tedy v žádném případě nemohu souhlasit s tvrzením, že se obyvatelé Česka a Slovenska mají nejlépe v celé historii. Navíc podle The Bloomberg Innovation Index, Česko a ani Slovensko nepatří mezi pokrokové země. To znamená, že při zohlednění skutečnosti, že pracovních míst v důsledku modernizace, digitalizace a robotizace ubývá rychleji, než jich nově vzniká. Když k tomu připočteme, že naši ekonomiku nemáme pod kontrolou, nečeká obyvatele Čech ani Slovenska po ekonomické stránce pozitivní budoucnost vzdor současnému nedostatku pracovních sil. Zůstává nám jen malá naděje, že se probudíme a naskočíme na vlastní cestu k národnímu bohatství. Příklady známe. Bratři Baťové a jejich spolupracovníci to kdysi dokázali. Žijeme prostě v nejistotě a stagnace se nejspíše stala na příštích 50 let normální.”
Myslíte si, že současnou relativně vysokou životní úroveň v porovnání s dobou nedávno minulou má na kontě rozvoj průmyslu a služeb, podnikání jako takové nebo neustálé zadlužování?
Ilona Švihlíková: “Otázka je, čí úroveň myslíte. Obecně zásadní roli hrají technologie, které přispívají k rostoucí produktivitě práce. Ta zase přináší další výzvy a úkoly, které jsou nyní obzvláště aktuální. Vezměme například otázku zaměstnanosti v éře automatizace. Zadlužování je pro vyspělé země typické jako „pohon“ od 70. let, kdy význam úvěrů v ekonomice silně roste. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je „přebití“ kupní síly, která trpí stále horší pozicí práce (mezd) vůči kapitálu (zisku). Zadlužování a také tvorba nových finančních produktů (financializace) jde s tímto fenoménem ruku v ruce. Při měření životní úrovně je potřeba být opatrný. HDP na hlavu není vždy ten nejlepší ukazatel, protože tvrdě průměruje a pohled z hlavního města deformuje rovněž. Nezapomínejme, že životní úroveň nemusí ukazovat nutně jen kategorie příjmů. Svou roli hrají i rostoucí výdaje, například na bydlení. Přistupují k tomu také další faktory, které souvisejí se spokojeností, bezpečím, právní jistotou atd.”
Adrián Podskľan: “Nevím jakou vysokou životní úroveň a u koho máte na mysli, protože já osobně nesouhlasím s tím, že by většina obyvatel Česka a Slovenska měla vysokou životní úroveň. Navíc životní úroveň a kvalita života nezávisí pouze na ekonomice. Vezměte v potaz například takovou zemi, jako je Bhután, kde žijí údajně nejšťastnější lidé na světě. Tam však měří místo HDP hrubé domácí štěstí. Jinak z pohledu ekonomické stránky je nárůst životní úrovně těch šťastnějších lidí v ČR a SR hlavně dílem zadlužování, nespravedlivého přerozdělování zdrojů a různých státních intervencí s krátkodobým efektem pro běžné občany. Bohužel místo rozvoje služeb a digitalizace jsme se v ČR a SR intenzívně zabývali rozvojem automobilového průmyslu a katapultovali se tak mezi rozvojové krajiny, o jejichž osudu rozhodují jinde. Nejlépe to dokazuje „Analýza odlivu zisků“, kterou zpracoval Úřad vlády České republiky. Závislost Česka a Slovenska na automobilech, mi asociuje události, které se staly ve Finsku po pádu Nokie a v USA po likvidaci automobilek v Detroitu.”
Existuje podle vás možnost, že v případě státní či světové krize se lze negativním následkům tohoto relativně pravidelného ekonomicko-společenského jevu vyhnout rozvojem tzv. lokální ekonomiky? Tedy podobně, jak to v minulém století prováděli bratři Baťové ve Zlíně?
Ilona Švihlíková: “Nevím, jestli lze přímo používat historické analogie, ale význam lokálna vystupuje na povrch stále silněji. Naposledy jsem zaznamenala i článek ve Financial Times, od komentátorky Gillian Tettové, která uvádí rozhovory se šéfy významných amerických firem. Hovoří o lokalizaci či regionalizaci, o návratu výrob z asijských oblastí zpět do USA právě kvůli technologiím. Automatizace zkrátka ten cyklus, v němž se jedna věc vyrábí na čtyřech kontinentech, narušuje. A 3D tisk dále přispěje k individualizaci potřeb. Takže nejde jen o reakci na zlé časy. Už dávno víme, že právě lokální struktury jsou vůči krizím odolné. Jedná se i o celkový pohyb v rámci světové ekonomiky.”
Adrián Podskľan: “Obnova masívního podnikatelství á la Baťa a lokálně regionální použití nových technologií, jako jsou 3D tisk, robotika, automatizace a další nástroje zvyšování produktivity pracovní síly v autonomních lokalitách, jsou podle mého názoru správnou cestou pro každou rozumně řízenou ekonomiku. Inspirovat se můžeme třeba od Švýcarska, Holandska, Nové Anglie, Jižní Koreje nebo Singapuru. I čínský premiér Keqiang Li dal najevo, že nechce řešit nové problémy stejnými myšlenkovými procesy, které k těm problémům vedly. Na podporu lokální ekonomiky je potřeba využívat jeden z nejdůležitějších nástrojů, jakým je lokální měna. Lokální měna nefunguje v rámci omezeného území samostatně, ale doplňuje v našem případě evropskou. Každý si může vybrat, jestli uskuteční platbu v té či oné měně. Na tomto místě bych upozornil na ještě další ceniny popřípadě alternativní měny a upozorňuji na jejich rozdíly oproti lokálním měnám. Na podobném principu u nás například fungují stravenky. Ty však mají celorepublikovou platnost a jejich smyslem je podpora pohostinství. Oproti jmenovaným jsou lokální měny zakládané cíleně s jistým úmyslem. Mezi nejznámější alternativní měny dnes patří tradiční zlato, stříbro nebo elektronická měna Bitcoin. Přestože tyto měny mají své výhody, obchoduje se s nimi celosvětově. Proto nejsou použitelné k podpoře lokální ekonomiky.”
Adrián Podskľan ví, že město šťastných lidí je bez odpadů
Podle různých, mnohdy nepřesných, statistik českou ekonomiku tvoří z 58 % zahraniční dceřiné společnosti, z 25 % státní zaměstnanci včetně vojáků, policistů a učitelů, 17 % připadá na český domácí kapitál a zbytek je šedá ekonomika. Lze z této nepřívětivé situace nějak vyváznout?
Ilona Švihlíková: “Musíme. Je to situace, která je neudržitelná a vyjadřuje nedůstojné postavení české ekonomiky v mezinárodní dělba práce. Zkusme více využívat moderní technologie i ve státní správě. Papírování a byrokratizace je u nás skutečně neuvěřitelná. Ale především, potřebujeme české ekonomické struktury! Nabízí se nám tu zkušenosti z oblasti ekonomické demokracie – družstev nebo zaměstnanecké participace. První družstvo vzniknulo u nás už v roce 1847. Pojem družstvo totiž nemá co dělat s minulým režimem. Zaměstnaneckou participaci nejen vzhledem k Baťovi nemusím asi rozvádět. To je cesta kupředu. Jen naše ekonomické struktury mohou tento současný model změnit. Z defenzivních opatření připomenu nutnost změnit, nejlépe zrušit, systém chorých investičních pobídek. A také akcí, kdy nekriticky podporujeme zahraniční firmy a na sebe nemyslíme. Například privatizace vodárenství je skutečně akt neuvěřitelné národohospodářské stupidity.”
Adrián Podskľan: “Určitě se dá, ale nejdříve musíme pochopit, že globální ekonomika není v krizi, i když má velké problémy se zadluženosti. Ale, jak říká prof. Milan Zelený, je v transformaci a kvalitativní metamorfóze. Na nelehké cestě k důstojnému postavení české ekonomiky je nutné pochopit transformační fázi, autonomizovat regiony a zbavit se centralizace politického a ekonomického rozhodování. Je třeba říct „ne“ tradičnímu myšlení v ekonomice a realizovat konkrétní akce za účelem rozvinutí silné, podnikatelské mikroekonomie (tedy ne zdiskreditované makro). Místo současného tzv. volného trhu musíme rozvíjet svobodný trh a rázně navázat na masové lokální podnikání a inovace, které prosazovali bratři Baťové. Společně s novými technologiemi je potřeba se podílet na vytváření a rozvoji sítí malých, flexibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lokálně rozvíjených, které neodvozují své úspěchy z evropských dotací, ale díky znalostem, schopností inovovat, adaptibilitou na potřeby trhu a podporou podnikavosti lidských bytostí. Opravdu to jde. Chce to například, aby si malé podniky v daném regionu vytvořili svou vlastní akciovou společnost, jakou je například Nordvest Forum. Ta se například ve vlastním zájmu napojila na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje apod.). Akcionáři (členové sítě) tak spolupracují na transformaci členů řetězce do adaptivních firem a organizací.”
Celosvětová transformace a skrytý potenciál národních adaptivních organizací
Autor: VZ | Zdroj: APSOL | 27.09.2015
Podle Adriána Podskľana jsou tradiční ekonomické a podnikatelské modely přežité a z dlouhodobého hlediska neživotaschopné.
Adrián Podskľan je specialista na problematiku vitálních adaptivních organizací s lokálním ekosystémem a adaptivní řízení, zkušený poradce a konzultant, který se zaměřuje na odbornou pomoc lidem, podnikatelům a organizacím a profesionálně, laicky srozumitelným způsobem pomáhá při řešení jejich problémů, vytváření hodnoty a neustálém zlepšování jejich přizpůsobivosti a připravenosti na změny v rychle měnícím se prostředí podnikání, a to hlavně v současnosti celosvětově probíhající změny celého ekonomického systému. Intenzívně se zabývá vybudováním, rozvojem a vyladěním špičkového adaptivního a spolupracujícího „boutigue“ poradenského konsorcia a adaptivní organizace Adrián Podskľan AP Solution se štíhlým, baťovským a ekonomickým myšlením.
D: Jak byste stručně uvedl Vaši odbornou profesní kariéru v oblasti podnikového poradenství:
AP: Poradenství a řízení se věnuji od roku 1991, přičemž podnikat jsem začal v roce 2003 na Slovensku tak, že jsem měl možnost a šanci pokračovat v spolupráci externí formou s mým původním zaměstnavatelem společnosti Tauris, a.s., kterou vlastnil významný slovenský podnikatel Ladislav Sedmák st. a zároveň jsem získal první konzultační zakázku od společnosti Investefekt. Pozoruhodné na mé cestě v poradenství, řízení a podnikaní je snad mimo jiné osobní pracovní zkušenost s působením v různých rolích od pomocného dělníka až po generálního ředitele v organizacích působících v různých odvětvích, dále i mé 11 leté inženýrské a doktorské vysokoškolské studium vedle zaměstnání v oborech průmyslový management a inženýrství kvality produkce. Velmi mě obohatila spolupráce s experty a významnými osobnostmi, s kterými jsem společně rozvíjel znalosti a postupně objevoval a budoval svou vlastní soustavu řízení u svých zaměstnavatelů a klientů. Měl jsem také štěstí a možnost se jako autor a spoluautor podílet na vytvoření a vydaní zajímavých odborných publikací, mezi které patří Adaptivní organizace, Marketingová strategie podniku orientujícího se na TQEM a Strategický management.
D: V současnosti dlouhodobě pracujete na projektu vybudování poradenského konsorcia, které má pomáhat Vašim klientům pružně a rychle reagovat mimo jiné na právě probíhající celosvětové změny celého ekonomického systému. Co jsou to za změny a proč je potřebné jím věnovat pozornost?
AP: Jeden z nejcitovanějších českých ekonomů v zahraničí profesor Milan Zelený z Frodham University tvrdí, že se jedná o změnu, jako byla průmyslová revoluce. Teď je to s ohledem na souběžně probíhající digitální revoluci rychlejší. Pozornost změně celého ekonomického systému, tj. unikátnímu trendu je potřeba věnovat proto, že jsme už vyčerpali čtyři sektory – zemědělství, průmysl, služby, státní sektor – a nikam dál se už ekonomika transformovat nemůže. Na skutečnost, že digitální revoluce zabíjí pracovní místa, upozorňuje i celosvětově renomovaná analytická společnost Gartner Group, která působí v oblasti výzkumu a průzkumu podnikového trhu. Tady si dovoluji souhlasit s názorem profesora Milana Zeleného, že se budeme přeměňovat do lokální ekonomiky. Znamená to osamostatňování regiónů, lokální technologie, lokální výrobu, lokální samosprávu a zaměření se na vytváření, rozvíjení a vylaďování národních regionálních adaptivních organizací s mezinárodní působností. Snahy osamostatnit se jako to vidíme ve Skotsku, Katalánsku, severní Itálii, se začínají zrychlovat, což je přirozené, protože každý významný́ ekonomický pohyb vzniká́ v dané lokalitě̌, v regionu nebo na podniku – nikdy ne plošné̌, nikdy ne v průměru a nikdy ne všude. Tato inovační́ a katalyzační́ jádra hospodářského rozvoje je proto třeba podporovat, preferovat a posilovat, ne je oslabovat a neúměrné̌ zdaňovat. Pozornost je potřeba věnovat také spolupráci, aliancím a sítím malých a středních podnikatelů, které jsou předpokladem regionálního rozvoje a konkurenceschopnosti
D: Tvrdíte, že změny podmínek pro podnikání mohou vést k záhubě. Jak tedy získat schopnost, která nám umožní rychle reagovat na rychle měnící se podmínky podnikání?
AP: Charles Darwin už v roce 1859 poprvé uveřejnil svou evoluční teorii, založenou na přírodním výběru, tedy přežití a množení jedinců lépe přizpůsobených podmínkám, ve kterých žijí. Předložil množství důkazů, že rozmanitost života vznikla rozrůzňováním druhů ze společných předků. Věda již tedy dávno prokázala, že úspěch všech projevů života na Zemi závisí na jejich schopnosti adaptace na okolní podmínky, ve kterých existují. V současnosti už navíc od Darwina víme, že na organismech není nejdůležitější reprodukce a evoluce, ale jejich primární sebeprodukce. Organismy se od strojů liší tím, že nejsou konstruovány zevně člověkem (heteropoiesis), ale vyvíjejí se vnitřně, samovolně, autopoieticky. Stejně tak se instituce trhu a celá ekonomika chovají jako živý organismus, ne jako mrtvý stroj. Řešení pro získání schopností, které nám umožní rychle reagovat na měnící se podmínky podnikání, osobně proto vidím v budování, rozvoji a vylaďování národních regionálních adaptivních organizací fungujících jako živý systém s mezinárodní působností. Důvodem je skutečnost, že koncept adaptivní organizace analogicky vychází z myšlenky, že jen organizace, které se dokáží velmi dobře a včas adaptovat na rychle a neredukovatelně se měnící turbulentní prostředí v transformujícím a vzájemně propojeném světě dokáží být úspěšné v soutěži s ostatními a trvale prosperovat.
D: Kde je v současnosti možné získat podrobnější informace o Vámi zmiňovaném konceptu adaptivní organizace a čím vlastně se adaptivní organizace vyznačuje?
AP: Tento rok (2015) byla vydaná moje kniha Adaptivní organizace, která byla připravena s ambicí pomoci organizacím rychle a pružně reagovat na měnící se podmínky v podnikatelském prostředí. Inspirací pro psaní této knihy se stal hlavně Tomáš Baťa, který byl podle dostupných informací zralý,vyrovnaný muž, který znal cestu a cíl, a který se nezalekl ani největších bouří a zmatků národů, jež přelom 19. a 20. století přinesl. Pro jeho výrobní společnost v nestabilním podnikatelském prostředí, kdy jedna krize střídala druhou, nebylo jednoduché reagovat na neustálé změny tak, aby výroba a prodej fungovaly efektivně. Tehdy si Baťa uvědomil, že musí vytvořit organizaci s dostatečně flexibilním systémem schopným přizpůsobit se různým podmínkám. Strukturu budoucnosti bez zaměstnanců a odborářů, kde budou pracovat spolupodnikatelé mající odvahu přebrat zodpovědnost a rozhodovat, kteří se umějí rychle učit a adaptovat. Přesně takovou strukturu má také adaptivní organizace,
- která má pracovníky oprávněné vidět a realizovat změnu,
- kde jsou produkty nebo služby, poptávky a nabídky za všech okolností sladěny a synchronizovány,
- která optimalizuje využívání svých zdrojů (včetně informačních technologií), vždy používá jen ty, které potřebuje, a platí jen za to, co efektivně použije, a která zajistí, že zdroje jsou dostačující k pokrytí poptávky,
- jež se rozumně přizpůsobuje svým zákazníkům.
Klíčovými výhodami adaptivní organizace jsou porozumění lidem a jejich motivačním faktorům, jednoduchost, flexibilita, nízké zásoby, nízká vázanost kapitálu a zdrojů a eliminace neproduktivní a nadbytečné práce a materiálu.
D: Vraťme se k Vašemu podnikatelskému konceptu. Na jaký unikátní přínos z Vámi poskytovaných služeb se mohou těšit Vaši klienti?
AP: Tento přínos ze služeb a řešení, které poskytuji, spatřuji v neustálém zvyšování hodnoty poskytované zákazníkům, která je o to vyšší, čím více vnímané přínosy transakce převyšují náklady na využívání mých služeb nebo držení dodávaných řešení. Z dlouhodobého hlediska se nechci vyrovnávat konkurenci, ale doplňovat jí, ne se jí přiblížit, ale odlišit a spolupracovat, ne se izolovat, ale stát se součástí. Mezi pozoruhodné služby a řešení, které se svými spolupracovníky a spolupracujícími partnery poskytuji, patří profesionální, laicky srozumitelné řešení problémů a specifický soubor přístupů, metodik a nástrojů mezi, které patří např. neakreditované AEPM podnikatelsko-znalostní vzdělávání, vlastní přístupy a koncepty jako (1) Budování a rozvoj adaptivní organizace, (2) Produkční a znalostní prostředí, (3) Zelená a adaptivní integrovaná správa nemovitostí a dále pak různá systémová adaptivní softwarová řešení, které nabízíme spolu s mými spolupracujícími partnery. Tyto specifické postupy, metodiky a nástroje umožňují realizovat strategické akce zaměřené na:
- budování, rozvoj a vylaďování adaptivní organizace,
- adaptivně strategické a manažerské řízení, koordinování a přizpůsobování,
- generování idejí podle preferencí a potřeb zákazníků souběžně s jinými akcemi,
- vyvažování a zhodnocování kapitálů podle produktů, procesů a zdrojů současně v reálném čase,
- mapování a optimalizování hodnotového toku,
Ze spolupráce se mnou a mými spolupracovníky získávají zákazníci schopnost získat nové a udržet stávající zákazníky a inovovat všechny činnosti, schopnost rychle reagovat na změny a kontinuálně přizpůsobovat svoje působení na trhu, schopnost získávat zdroje přidané hodnoty podporující lidi a procesy a zdravější návratnost kapitálu.
Mezi naše klíčové zkušenosti a schopnosti patří (1) Flexibilita s rozumem a lidskost; (2) Štíhle, baťovské, ekonomické, adaptivní a pozitivní myšlení; (3) Dlouhodobý reálný efekt; (4) Skutečné praktické a odborné znalosti postupů “Jak reagují na změny, motivují k odpovědnosti, měří, posuzují a zvyšují výkonnost nejlepší”; (5) Orientace na Váš úspěch; (6) Systémový přístup od identifikace problémů až k používání navrženého řešení; (7) Posouzení a sdílení znalosti nejen o životním cyklu výrobku; (8) Vyrovnávání výroby, vyvažování nákladů a kapitálu; (9) Vylaďování způsobilosti a vzdělávání s procesy a činnostmi podle příslušných rolí a odpovědností; (9) Monitoring webového obsahu; (10) Posouzení oprávněnosti a efektivnosti využívání SW licencí.
D: Co je obsahem neakreditovaného AEPM podnikatelsko-manažérského vzdělávání?
AP: Neakreditované flexibilní podnikatelské, manažérské a znalostní vzdělávání v adaptivním řízení podnikové výkonnosti (AEPM) pro službu veřejnosti je zaměřené na rozvoj adaptivního, štíhlého a pozitivního ekonomického myšlení umožňujícího budovat, rozvíjet vylaďovat adaptivní organizaci přes učení se přebírat odpovědnost a podnikat – a to podnikáním. Vzdělávací programy, které jsme vytvořili a neustále přizpůsobujeme podle potřeb a preferencí zákazníků, pozůstávají ze systému na sebe navazujících flexibilních workshopů včetně aktivit vedoucích k povýšení stávající úrovně dílčího zlepšování výkonnosti a procesů na kvalitativně vyšší úroveň permanentního cyklu adaptace výkonnosti na hlavní výzvy a příležitosti.
D: Je dnes ještě prostor na trhu pro realizaci Vašeho podnikatelského konceptu?
AP: Když chceme, aby bylo líp nejen úzké skupině lidí, ale také Vám, nám a generacím, které přijdou po nás tak určitě ano. Tradiční ekonomické a podnikatelské modely jsou přežité a z dlouhodobého hlediska neživotaschopné. Nejsou schopné přirozeným způsobem neustále generovat zdroje konkurenční výhody a neustále se přizpůsobovat novým požadavkům a preferencím zákazníků. Navíc v stávajících firmách nejsou lidé, kteří by měli volné kapacity a dokázali s nadhledem a odstupem navrhnout nebo zlepšovat a následně realizovat flexibilní systém řízení umožňující rychle reagovat na změny. Z kontrolérů se stali konsolidátoři, hlídači, dolovači a tabulkáři, což je nedostačující pro neustále smysluplné inovace. V mnohých případech už je firmy ani nepotřebují, protože uplatňují selfcontrolling. Ve firmách už nejsou ani manažéry, kteří vyžadují změny procesů podporující neustále zvyšování konkurenceschopnosti a neustále efektivní přizpůsobování se požadavkům a preferencím zákazníkům. Zaměstnanci jsou prostě zařazeni do procesů a škatulek, nemají dostatečné vlastní pravomoci a jsou zahlceni operativou. Tradiční manažerské systémy přebírané ze západu a dlouhodobě uplatňované i v našich podmínkách se postupně staly brzdou v rozvoji: centralizace, přísná hierarchie řízení, nedostatek experimentování apod..
Na trhu jsou však stále lidé, kteří přicházejí s novými nápady a hledající možnosti pro své nové uplatnění a realizaci svých vlastních myšlenek podle svých vlastních představ. Prostor na trhu je tedy velký, je to jen otázka změny myšlení lidí a vedle sdílení informací jejích zaměření se více i na spolupráci a sdílení prosperity zaměřené na podporu a rozvoj sebezaměstnávání a podnikatelství. V návaznosti na celosvětovou ekonomickou stagnaci a vyčerpání tradičních zdrojů vydělávání peněz se podnikatel jednoznačně stává profesí budoucnosti a je potřeba mu zajistit patřičnou odbornou podporu v adaptivním podnikovém řízení výkonosti a při tvorbě kultury tvořivosti a růstu. A to je oblast, na kterou se zaměřuji.
D: Mohu si Vaše služby a řešení dovolit využívat i začínající, malý a středně velký podnikatelé a menší a středné velké organizace?
My vytváříme, prodáváme a poskytujeme profesionální služby a řešení, které jsou laicky srozumitelné a dostupné tak, aby je mohl využívat každý čestně, poctivě a opravdově konající podnikatel či organizace. Svoji nabídku přizpůsobujeme požadavkům a preferencím zákazníků s cílem, aby byla naše spolupráce vzájemně výhodná. Zákazníci mohou využít například i jednorázovou zaváděcí manažérskou konzultaci, systém předplacených paušálů a výhodné ceny za jednodušší úkoly.
D: Můžete prozradit komu a jako jste už pomohli?
AP: Ze svých pracovních referencí mohu shrnout následující typy zákazníků, a jakým způsobem jsem se podílel na řešení jejich výzev:
- Malým a středním podnikatelům při plánování a zvyšování výkonnosti, budování, rozvoji a vylaďování adaptivní organizace.
- Velké potravinářské společnosti při budování, rozvoji a vylaďování adaptivní a trvale úspěšné společnosti, měření a zvyšování výkonnosti.
- Průmyslným podnikům s business plánováním, průmyslovým inženýrstvím, měřením a zvyšováním výkonnosti, APS řešením při mapování hodnotového toku, restrukturalizaci / prodeji a fúzích, při zlepšení systému údržby, oprav a správě aktiv.
- Telekomunikačním společnostem při budování, rozvoji a vylaďování adaptivní a trvale úspěšné společnosti, zlepšení řízení a zvýšení podnikové výkonnosti, restrukturalizaci / prodeji a fúzích, vyčlenění procesů / outsourcingu / integraci při akvizicích, APS řešením.
- Vodárenským společnostem s podporou při tvorbě flexibilní strategie podle jejích DNA, mapování a optimalizaci hodnotového toku, nastavení obchodních procesů a CRM, zlepšení motivačního systému a systému řízení opravárenských a údržbářských činností.
- Společnostem využivajícím a poskytujícím integrovaný facility management při nastavení, řízení a provozování těchto služeb.
D: Kdo je pro Vás při Vaši práci největší inspirací?
AP: Tomáš a Ján Antonín Baťa, Dominik Čipera, Hugo Vavrečka, Milan Zelený, Karel Čapek, Ján Amos Komenský, Ján Francisci Rimavský, Milan Rastislav Štefánik, Ivan Baťka, Štefan Kassay, Ivan Perlaki, Gary Cokins, Taicchii Ohno, Peter Drucker, W. Edwards Deming, Ladislav Sedmák st., Eugen Blasberg, Baťa Co., Toyota, Fosfa a samozřejmě příroda.