10 důvodů proč se stát soběstačným
Autor: activistpost.com | Zdroj: freepub.cz | 15..04.2016
Nyní jsme již po dobu tří až pěti generací mimo od venkovského způsobu života.
Svět ve velkém prošel podobnou transformací, jak příslib snadnější práce vytvořil migrace do velkých měst. Tato megaměsta by mohla být považována za nevydařený pokus, protože obecné blaho klesá a počet sebevražd roste po celém světě. Stísněné podmínky a ekonomické spory vedly k přebujelé kriminalitě, znečištění a firemnímu zneužití, které lze označit jako dočasné šílenství.
Ekonomická krize, kterou prožíváme byla poslední kapka pro mnoho lidí, sliby lepšího, jednoduššího a tvůrčího života se zdají být vyprodány ve stylu podvodníků, kteří se směje celou cestu až do (jejich) bank.
Zde jsou hlavní důvody, proč stát se soběstačným, jsou založeny na základních systémových obavách, aby to nebyl jen výstřelek, ale spíše dlouhodobý prostředek pro osobní nezávislost.
10 důvodů proč se stát soběstačným
1) Osvobození od manipulací trhů
Tradiční tržní investiční nástroje jsou stále zřetelněji ovládané obchodníky a bankovními institucemi. Debakl v soukromém Federálním rezervním systému je jen třešničkou na dortu po předchozích desetiletích plných Ponziho schématu. Nyní se plánuje institucionalizované rabování peněz na důchody.
2) Zajištění proti inflaci
Všimli jste si v poslední době cen zboží? Dokonce i Wal-Mart tiše zvýšil své ceny. Lidé mají možnost si vybrat, zda koupit akcie nebo zlato, ale lidé musí jíst – současné zvýšení cen základního zboží je předzvěstí hyperinflaci, a nebude to v dohledné době snadné období. Nedostatek potravin může problém exponenciálně zhoršit.
3) Zlepšování zdraví a životní pohody
Nyní bylo zjištěno, že některé „ekologické (organic)“ výrobky byly neoprávněně označeny. Kromě toho byla řada „GMO-free“ značek odhalena jako klamavá. GMO potraviny postrádají výživnou hodnotu toho, co může být pěstováno na průměrném dvorku. GMO megakorporace Monsanto má špinavou historii a nepřetržitě pošlapává naši důvěru. Je na čase, abychom vzali práci do našich rukou.
4) Budovat sílu komunity
Neustále slyšíme lidi říkat: „Já ani nevidím své sousedy, natož abych o nich něco věděl.“ Samozřejmě, že ne: 80ti hodinové pracovní týdny a pouhé popadnutí již hotového jídla není zrovna podpora vzájemných vztahů. S tak málo časem stráveným při interakci s naším bezprostřední komunitou, není divu, proč se tak mnoho lidí cítí odpojeno. V současné vypjaté době to je místní komunita, co nabízí nejlepší podporu.
5) Práce pro sebe
Pracovní doba se zvyšuje, platy často klesají, a vedení podniků dostává čím dál tím větší prémie. To vede k převládajícími odporu, protože lidé jsou nuceni si přiznat, že žijí životy téměř v nevolnictví. Dokonce i pro ty, kteří nepracují ve společnostech, ale pro někoho jiného, jen zřídkakdy uspokojivější, než strávit každou minutu prací sám pro sebe.
6) Více volného času
Byli jsme učeni věřit, že život na farmě je náročná od rána až do večera trvající dřina, kdy na koncidne zkolabujete. To už ale není tak docela pravda. Jistě, nastavení kteréhokoliv hospodářství nebo soběstačnosti je často časově náročné a pracné, ale nové technologie a nové dovednosti výroby potravin přes permakulturu a akvaponii nabízejí nízkonákladový start a minimální nároky na údržbu, protože tyto metody slouží k vytváření symbiotických systémů, které jsou výrazně samosprávné.
7) Vytváření potravin a zabezpečení dodávek energie
Na planetě dochází potraviny a tradiční zdroje energie. Podnebí, tržní síly, geneticky modifikované potraviny a rostoucí náklady na sběr a přepravu potravin jsou spiknutí s cílem vytvořit nedostatek potravin dokonce mimo země třetího světa. Tento trend se neobrátí. A náš ropou nasáklý způsob života je ohrožen důkazy o tom, že bychom mohli být brzy odpojeni od ropy. Měli bychom se podívat na vzduch, Slunce, geotermální energií, energii mořských vln a odstavit od nás energetické sítě.
8) Získání vděčnosti k životu
Jakmile jste blízko životodárným silám, je přirozené porozumět tomu, jak věci vznikají. Když jste vytvořili svou zahradu, dřeli na ní, vybrali to nejlepší pro sklizeň, a připravili jídlo pro svou rodinu a komunitu, význam toho, čeho jste se zúčastnili může být transformativní.
9) Obnovení rovnováhy
Téměř vše, co je v naší společnosti na vrcholu je drasticky z rovnováhy. Systémy a vlády, na které jsme se zaměřili pro obnovu rovnováhy chybí v akci. Musíme vzít na sebe obnovení vlastní finanční a ekologické bilance. Nejlepší způsob, jak to udělat, je snížit přehnaný konzumní život.
10) Stát se výrobcem, ne spotřebitelem
To je nejlepší způsob, jak snížit své náklady na bydlení a zvýšit soběstačnost. V USA je více než 70% z ekonomiky založené na kupování věcí. To je jasným znamením nerovnováhy a neudržitelnosti. Dále jsme také viděli korporace jít až ke dnu, aby našly levnou produkci na zádech zoufalých lidí. Vykořisťování třetího světa, aby zaopatřil krmení a zábavu vyspělému světu je něco, co většina lidí nechce slyšet, ale je to odporné.
Svoboda není nikdy zadarmo.
Částečný překlad článku Ten Reasons to Become Self-Sufficient and Ten Ways to Get There
http://www.activistpost.com/2010/08/ten-reasons-to-become-self-sufficient.html
Jak adaptivní organizace měří výkonnost
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Vlastní knihovna | 07..04.2016
V nestabilním podniaktelském prostředí, kdy jedna krize střídá druhou, je nejistota významnou charateristikou doby. Probíhá celosvětová transformace a stagnace se stala novou normou pro příštích 50 let. Proto patří sebeudržitelnost, soběstačnost a schopnost rychle reagovat na neustále změny u stávajících organizací, současných i začínajících podnikatelů mezi významná aktiva. Je pro ně důležité, aby výroba, logistika a prodej fungovaly efektivně a s maximální možnou ohleduplností k lidem a okolí.
Výzvou současného světa nejen v návaznosti na probíhající změny a stávající nejistoty je sebevýchova podnikatelů, schopných vytvářet a zlepšovat organizace s rozumně flexibilní vlastní soustavou řízení a systémem schopným přizpůsobit se různým podmínkám. Následně pomáhat budovat anti-křehká autonomní a znalostní města s rostoucím počtem dlouhodobě pracujících, prosperujících a zámožných občanů, kteří se podílejí se na neustálém rozvoji svého města, lokality a regionu. Zmiňované organizace následně akceptují národní a regionální smýšlení v souladu se silným lokálním ekosystémem (zahrnujícím eliminaci sobeckého chování, vytváření pracovních míst pro členy lokální komunity, lepší a rychlejší přepravu lidí i produktů, přes plnění originálních specifických požadavků místních zákazníků, až po podporu rodinného života v komunitě) s mezinárodní působností a se strukturou bez zaměstnanců a odborářů, kde pracují spolupodnikatelé, kteří mají odvahu přebírat odpovědnost a rozhodovat, ale také se umějí rychle učit a adaptovat. Přesně takovou strukturu má adaptivní, trvale úspěšná organizace.
Co to je adaptivní organizace?
Adaptivní, trvale úspěšná organizace se štíhlým myšlením je ta:
- která má pracovníky oprávněné vidět a realizovat změnu,
- kde jsou produkty nebo služby, poptávky a nabídky za všech okolností sladěné a synchronizované,
- která optimalizuje využívání svých zdrojů (včetně informačních technologií), vždy používá jen ty, které potřebuje, a platí jen za to, co efektivně použije, a která zajistí, že zdroje jsou dostačující k pokrytí poptávky,
- jež se rozumně přizpůsobuje svým zákazníkům.
Klíčovými výhodami této organizace jsou schopnosti porozumění lidem a jejich motivačním faktorům, jednoduchost, flexibilita, nízké zásoby, nízká vázanost kapitálu a zdrojů a eliminace neproduktivní, nadbytečné práce a plýtvání materiálem.
Jak měří výkonnost adaptivní organizace?
Adaptivní organizace k měření výkonnosti potřebují měřítka stejně dynamická a perspektivní, jako jsou ony samy:
- objevování, sledování a využívání klíčových strategických a konkurenčních faktorů budoucího vývoje podniků. Ne pozorování situace ve zpětném zrcátku s přesností na šest desetinných míst. Finanční analytici a investoři se stále zaměřují pouze na „čísla“, přestože je stále zřetelnější, že tato čísla nemají potřebnou vypovídací hodnotu.
V adaptivní organizaci vedoucí pracovníci kladou mnohem menší důraz na sledování statických projevů výkonnosti podniku, jako jsou například finanční výsledky za uplynulé čtvrtletí. Namísto toho se hledají způsoby sledování mnohem podstatnějších strategických faktorů v pozadí těchto čísel:
- míra spokojenosti zákazníků a zaměstnanců, výkon podniku v oblasti ochrany životního prostředí atd.
Z faktorů strategické výkonnosti, které se stále v běžných ukazatelích odrážejí jen velmi málo nebo vůbec, můžeme uvést:
- systém a potenciál organizačního vzdělávání,
- inovační zavádění nových výrobků a služeb,
- tempo růstu a rozvoje klíčových specializací a intelektuálního kapitálu,
- počet experimentů, které se dají vměstnat do čtyřiadvaceti hodin,
- spokojenost zákazníků,
- míru fluktuace zákaznické loajality,
- schopnost budování týmů a mezioborové spolupráce,
- hodnotu strategických partnerství a vnějších distribučních kanálů,
- rychlost uvádění nových výrobků na trh, úspěchy a problémy v oblasti ochrany životního prostředí.
V dnešní době neustálých změn v podnikání je už neoddiskutovatelné, že kterékoli dva náhodně vybrané faktory z tohoto seznamu by o budoucí konkurenční síle a výkonu společnosti vypověděly více, než veškeré finanční výkazy za posledních pět let. Například procento podnikových tržeb, pocházející z prodeje výrobků a služeb, vyvinutých za poslední tři roky, poskytuje hrubou, nicméně užitečnou hodnotu pro představu o schopnosti podniku přicházet s inovacemi (jako dokazuje například firma 3M, Apple a jiné). Uvedené ukazatele mají dopad i na celkovou hodnotu organizace, což se při oceňování podniků promítá například v diskontech a prémiích, které zohledňují specifika oceňovaného podniku.
Jak přežít v novém světě podnikání
Autor: Alžbeta Kiráľová | Zdroj: ceskapozice.lidovky.cz | 17..02.2016
Prioritou pro firmy a podnikatele se stávají schopnosti a know-how, které umožňují flexibilně a rychle reagovat na měnící se podnikatelské prostředí. Jen společnosti, které se dokážou dobře a včas adaptovat na rychlé a nepředvídatelné změny v globalizovaném a propojeném světě, mohou uspět v soutěži s ostatními a skutečně prosperovat.
Adrián Podskľan a kol., Adaptivní organizace. Inspirace od Bati po Jobse na… | foto: Montáž Richard Cortés, Česká poziceBritský přírodovědec Charles Darwin (1809–1882) už v roce 1859 uveřejnil svou evoluční teorii založenou na přírodním výběru – přežijí a množí se jen jedinci, kteří se lépe přizpůsobí podmínkám, v nichž žijí. Darwin předložil mnoho důkazů, že rozmanitost života vznikla rozrůzňováním druhů ze společných předků.
Věda již tedy dávno prokázala, že úspěch všech projevů života na Zemi závisí na jejich schopnosti adaptace na okolní podmínky. V současnosti navíc na rozdíl od Darwina víme, že na organismech není nejdůležitější reprodukce a evoluce, ale jejich primární sebeprodukce.
Živý organismus
Organismy se od strojů liší tím, že nejsou konstruovány zvnějšku člověkem (heteropoiesis), ale vyvíjejí se vnitřně, samovolně, autopoieticky. Trh a celá ekonomika se chovají jako živý organismus, nikoli jako mrtvý stroj. Koncept adaptivní organizace vychází z myšlenky, že jen organizace, které se dokážou velmi dobře a včas adaptovat na rychle a nepředvídatelně se měnící turbulentní prostředí v globalizovaném a propojeném světě, jsou úspěšné v soutěži s ostatními a prosperují.
Právě takové organizací se věnuje kniha Adriána Podskľana a kol. Adaptivní organizace. Inspirace od Bati po Jobse na cestě k firemní dlouhověkosti, která byla připravena s ambicí pomoci organizacím rychle a pružně reagovat na měnící se podmínky podnikatelského prostředí.
Inspirací pro ni se stal především Tomáš Baťa, zralý a vyrovnaný muž, který znal cestu a cíl a nezalekl se ani největších bouří a zmatků na přelomu 19. a 20. století. Pro jeho výrobní společnost v nestabilním podnikatelském prostředí, kdy jedna krize střídala druhou, nebylo jednoduché reagovat na neustálé změny, aby výroba a prodej fungovaly efektivně.
Struktura organizace
Tehdy si Baťa uvědomil, že musí vytvořit organizaci s dostatečně flexibilním systémem schopným přizpůsobit se různým podmínkám. Strukturu budoucnosti bez zaměstnanců a odborářů, kde budou pracovat spolupodnikatelé s odvahou převzít odpovědnost a rozhodovat, kteří se umějí rychle učit a adaptovat.
Takovou strukturu má adaptivní organizace, což je podle Adriána Podskľana, který působí v řízení podniků a poradenství, a jeho týmu taková,
- která má pracovníky oprávněné vidět a provádět změnu;
- kde jsou produkty nebo služby, poptávky a nabídky za všech okolností sladěny a synchronizovány;
- jež optimalizuje využívání svých zdrojů (včetně informačních technologií) a používá jen ty, které potřebuje, a platí jen za to, co efektivně použije, a která zajistí, že zdroje stačí k pokrytí poptávky;
- jež se rozumně přizpůsobuje svým zákazníkům.
Klíčovými výhodamitéto organizace jsou porozumění lidem a jejich motivačním faktorům, jednoduchost, flexibilita, nízké zásoby, malá vázanost kapitálu a zdrojů a eliminace neproduktivní a nadbytečné práce a materiálu.
Sociální odpovědnost
Podskľan a kol. v úvodu stručně charakterizují adaptivní prvky firem Baťa, Toyota, BMW, Ikea a Apple a dvanáct zásadních překážek pro budování úspěšné organizace, přičemž některé firmy dosud tyto „prvky neúspěšnosti“ praktikují. Podskľan a kol. ukazují mnoho tradičních pohledů na organizaci firmy, které se neosvědčily – například centralizaci, hierarchii, nedostatečné experimentovaní, pevné hranice či nedostatek účelovosti.
Zajímavý je pak jejich popis rozvoje myšlení v modelech ZIPF (zákazník, inovace a internacionalizace, procesy, finance), Lean Canvas (dynamické štíhlé byznysové plánování) a v evolučních stadiích firmy podle ekonoma Milana Zeleného. Poslední, budoucí fází je adaptivní organizace, která se rychle přizpůsobuje okolí a není křehká – nejen pružně odolává turbulentním změnám a šokům z okolí, ale navíc ji i posilují a zvyšují její konkurenceschopnost.
Chovat se eticky, respektovat princip udržitelného rozvoje a mít pozitivní vliv na společnost je sociálně odpovědné. Zájmem není pouze okamžitý zisk, ale sociální rozměr podnikání a to, co zanechá příštím generacím. Podskľan a kol. vycházejí ze svých rozsáhlých vědomostí a praktických zkušeností, přičemž uvádějí konkrétní příklady firem a připomínají jednoduchá, ale funkční, a o to důležitější pravidla selského rozumu, na kteráse občas zapomíná.
Služba veřejnosti
Tradiční zaměření vrcholného managementu na hlídání cen akcií, vylepšování výkazů zisků a ztrát, případně na organizační přestavbu firmy patří do včerejšího světa. Prioritou pro firmy a podnikatele se stávají schopnosti a know-how, které umožňují flexibilně a rychle reagovat na měnící se podnikatelské prostředí. To je jeden z klíčových způsobů, jak vybudovat a rozvíjet trvale úspěšnou adaptivní organizaci. Její budování a rozvoj je službou veřejnosti a jde o jeden z nejdůležitějších úkolů současných úspěšných manažerů a lídrů.
Podskľan a kol. proto poskytují nejen jim, ale i všem zájemcům z odborné veřejnosti, kterým záleží na osudu příštích generací, ucelený pohled na rozvíjení trvale úspěšné adaptivní organizace se štíhlým myšlením zaměřené na trvale udržitelný rozvoj. Přinášejí i mnoho srozumitelně popsaných organizačních a ekonomických nástrojů na rozvoj podnikové agility. Nevnucují „nejlepší praktiky“, ale předkládají moderní přístupy, aby si z nich každý mohl vybrat ty, jež jsou pro něho vhodné, a přizpůsobit je vlastnímu řízení.
Podskľan a kol.nezacházejí do detailů, ale poskytují seznam literatury a odkazů a zobecňují. Nevyznávají „zaručené postupy“, ale povzbuzují k objevování vlastních cest. A poskytují mnoho nových poznatků k podnikání. V záplavě knih o „nejlepších postupech“ a „zaručených tipech na úspěch“ přinášejí užitek všem, kdo chtějí přežít v novém světě podnikaní.
Jak reagovat na změny a požadavky trhu
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Vlastní knihovna | 07..04.2016
V návaznosti na potřebu neustálého zvyšování konkurenceschopnosti firem i jejich majitelů se stala výzvou současného světa výchova skutečných podnikatelů, schopných vytvářet a zlepšovat organizace s rozumně flexibilní vlastní soustavou. Tedy se strukturou spolupodnikatelů. To znamená bez zaměstnanců a odborářů, kde pracují mající odvahu přebírat odpovědnost a rozhodovat, umět se rychle učit a adaptovat. Přesně takovou strukturu má adaptivní, trvale úspěšná organizace, což je ta, která efektivně využívá své zdroje a rovněž se rozumně přizpůsobuje svým zákazníkům. Mezi klíčové schopnosti adaptivní organizace patří porozumění přáním zákazníků, vyvažování a zhodnocování kapitálu a flexibilita k vnějšímu prostředí podporujícímu inovace.
POROZUMĚNÍ PŘÁNÍM ZÁKAZNÍKů
Porozumění přáním zákazníků může být důležitou výzvou samo o sobě. Ale i když pochopíme, co zákazník chce, neznamená to ještě, že budeme schopni mu to nabídnout. Organizace musí být dostatečně pružná, aby dokázala reagovat na požadavky včas i při udržení konkurenceschopnosti cen.
3D modelování umožňuje organizacím nejen správně porozumět zmíněným přáním, ale také držet krok s rostoucí složitostí výrobků, navíc současně zkracovat dobu jejich vývoje a snižovat rozpočet, který je potřeba na jejich vývoj a výrobu.
VYVAŽOVÁNÍ A ZHODNOCOVÁNÍ KAPITÁLU
Maximální zhodnocování kapitálu je přirozeným obecným cílem adaptivních organizací v podnikání. Ukazatel výnosnosti investovaného kapitálu – ROI, Return on Investment – by proto měl být neustále v centru zájmu manažerů. Jakákoliv jiná kritéria mají při snaze o dosažení tohoto cíle jen dílčí význam. Pokud v tomto ohledu vedení firmy uspěje, bude objektivně úspěšné. Ocení jej především investoři a nepřímo i zaměstnanci.
Vzorec pro výpočet ROI:
Zisk Cena produktů – Náklady
ROI = ———– = ————————————
Kapitál Kapitál
Bez měření kapitálu podle produktů, procesů a zdrojů nelze komplexně hodnotit a řídit adaptivní organizaci. Jedním z důvodů je i to, že procesní alternativy s nízkými náklady bývají často náročné na kapitál. Obě dílčí veličiny je proto třeba vyvažovat a optimalizovat. Volit varianty, při kterých ROI dosahuje maxima.
FLEXIBILITA K VNĚJŠÍMU PROSTŘEDÍ
Organizační model, založený na pružnosti, inovacích, autonomii vnitřní prvků, vnitropodnikové organizace a sebeřízení zaměstnanců, představuje organizační struktura Améba. Společnost se organizačně skládá z améb. Jedná se o malé útvary o 3-50 lidech, které se seskupují podle produktu nebo charakteru práce. Tyto améby mají vlastní rozpočet, jsou schopné samořízení, samokontroly a samoorganizace.
V rámci firmy uzavírají kontrakty mezi sebou a konkurují si. V čele takové firmy stojí zástupci jednotlivých améb. Améby mohou volně vznikat, a pokud jsou neefektivní, lze je rozpustit.
Výhodou organizačního modelu Améba je obrovská flexibilita k vnějšímu prostředí. Zároveň jsou zaměstnanci vedení k podnikatelskému přístupu k práci. Každý se může spontánně účastnit řízení na své úrovni a hraje v organizaci aktivní roli. Ve výsledku je tak firma řízená všemi aktivními pracovními silami. Na druhé straně systém vyžaduje opravdu přesné vnitrofiremní účetnictví jednotlivých améb a musí zajistit, aby všechny améby podporovaly cíle a strategii celé organizace.
Vytváření míru efektivním bojem proti chudobě
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Vlastní knihovna | 15.12.2015
Foto: pixabay.com
Na začátku roku 2009 papež Benedikt XVI. všem lidem na světě zaslal své přání pokoje a tímto poselstvím všechny pozval, aby se zamysleli nad tématem Vytvářet mír bojem proti chudobě. Už jeho ctihodný předchůdce Jan Pavel II. zdůraznil ve svém Poselství k oslavě Světového dne míru 1993 negativní vliv, jaký má na mír chudoba celých národů. Nouze skutečně často patří k faktorům, které způsobují vznik konfliktů, někdy i ozbrojených, anebo je vyostřují. Tyto konflikty pak tragickou chudobu ještě zhoršují. “Ve světě se ukazuje […] jako stále závažnější další hrozba pro mír” – píše Jan Pavel II. – “mnozí lidé a dokonce i celé národy dnes žijí v situaci extrémní chudoby. Rozdíl mezi bohatými a chudými je stále zjevnější i v hospodářsky rozvinutějších národech. Jedná se o problém, který proniká do svědomí lidstva, protože uvrhuje velký počet lidí do situace, jež uráží jejich vrozenou důstojnost a v důsledku toho ohrožuje autentický a harmonický rozvoj lidského společenství.
V tomto kontextu boj proti chudobě předpokládá pozornou úvahu o komplexním jevu globalizace, která v současnosti končí a nahrazuje jí jev deglobalizace. Takováto úvaha je důležitá už z metodologického hlediska, protože nabízí využití ekonomických a sociologických výzkumů o mnoha aspektech chudoby. Globalizace už navíc dosáhla svého maxima a v současné době už dochází k intenzivní deglobalizaci, tvrdil už v roce 2014 ekonom Milan Zelený.
Benedikt XVI. upozornil, že v globální perspektivě je třeba mít širokou a členitou vizi chudoby. Pokud by chudoba byla pouze materiální, pak sociální vědy, které nám pomáhají měřit tyto jevy na základě údajů především kvantitativního charakteru, by byly dostačující, aby vysvětlily její hlavní charakteristiky. Víme však, že existují i nemateriální druhy chudoby, které nejsou přímým a automatickým důsledkem hmotné nouze. Např. v bohatých a pokročilých společnostech existují jevy odsunutí na okraj společnosti, jevy vztahové, morální a duchovní chudoby; jedná se o lidi vnitřně dezorientované, kteří navzdory svému ekonomickému blahobytu prožívají obtíže různého druhu. Na jedné straně měl Benedikt XVI. na mysli to, co se nazývá mravní zaostalost a na druhé straně negativní důsledky nadměrného rozvoje. Benedikt XVI. nezapomenul ani na to, že u takzvaně “chudých” společností je ekonomický růst často brzděn kulturními překážkami, které neumožňují přiměřené využívání zdrojů. Zůstává však pravdou, že vlastním kořenem každé vynucené chudoby je nedostatek úcty k transcendentní důstojnosti lidské osoby. Když se nebere v úvahu člověk se svým integrálním povoláním a nerespektují se požadavky skutečné “humánní ekologie”, uvádějí se do chodu i perverzní síly vedoucí k chudobě.
Milan Zelený v souvislosti s probíhající deglobalizaci uvedl (zveřejněno na milan.zeleny.com):
- Produktivita je základní hnací silou, která vedla k vyčerpání zaměstnanostního potenciálu v zemědělství, průmyslu, službách i veřejném sektoru. Následně, je to tedy produktivita, která vede též k deglobalizaci a integraci sektorů v éře relokalizace.
- Relokalizace je kriticky závislá na růstu produktivity. Jde ovšem o produktivitu moderní, lokální, tj. založenou na individualizaci, kustomizaci a malých výrobních dávkách. Moderní technologie, jako např. aditivní výroba, modularita, 3D printing, vertikální farmy, sebemontáž, je vysoce produktivní a flexibilní právě v moderním lokalizovaném smyslu. Éra stagnující nebo klesající „čínské“ produktivity velkých dávek, masového rozsahu a hromadné výroby identických produktů již odezněla.
- Relokalizace je tedy založena na vysoké produktivitě lokální výroby (bez zbytečných nákladů a produktivitu snižující zátěže globální logistiky), založené na vysoce produktivních technologiích a moderních globálních znalostech. Bez toho nemůže být relokalizace atraktivní.
- Relokalizace se tedy týká regionů otevřených moderním technologiím a znalostem, ve smyslu Baťova „průmyslového města“ a „podnikatelské univerzity“. Autonomie, nezávislost a masivní podnikatelství jsou charakteristiky takových progresivních regionů.
- Zaostalejší regiony, závislé na globálních řetězcích produkujících masové, nediferencované, drahé a netransparentní komoditní produkty – se relokalizace zúčastnit nemohou a zůstanou tedy relativně chudší a progresivně chudnoucí.
Po důkladném zamyšlení se nad úvahou pána prof. Milana Zeleného a zvážení všech argumentů pro a proti je zřejmé, že přirozená transformace ekonomiky vedoucí k deglobalizaci a relokalizaci společně s výchovou vyvážených osobností podnikatelů a manažérů patří k nejefektivnějším nástrojům při vytváření mírů přes efektivní boj proti chudobě. Nicméně na to jako bojovat proti chudobě upozorňoval už v roce 1936 velikán Ján Antonín Baťa, který řekl, že bylo-li v Evropě dvacet miliónů nezaměstnaných, bylo to proto, že scházelo milion vychovaných, vycepovaných, odvážných podnikatelů, kteří by našli způsob, jak tyto lidi zaměstnat. A nejen proto je právě příklad Tomáše a Jána Antonína Bati nejlepší ukázkou vytváření míru efektivním bojem proti chudobě.
Výjimečnost Jána Antonína Bati při vytváření míru efektivním bojem proti chudobě dokládá skutečnost, že založil po světě přes třicet měst, z toho čtyři jen v Mato Grosso, postavil most přes řeku Paraná. V Brazílii byl navržen na Nobelovu cenu míru. Namísto výrobků vyvážel “průmyslová města”, která pak výrobky produkovala přímo v lokalitě. Za pouhých 10 let (od roku 1932) dovedl firmu Baťa k nevídanému rozkvětu, vše během nejdelší a nejhlubší krize v historii lidstva. Byl otcem myšlenky “podnikatelské univerzity”, kde se lidé učí podnikat tím, že podnikají, ne že o podnikání něco čtou. Několikrát obletěl letadlem celý svět. Napsal řadu knih, mezi nimi Spolupráce a Budujme stát pro 40 milionů. Oslnil celý svět svými podnikatelskými a manažerskými praktikami, které dodnes nikdo nepřekonal.
Pro ty, kteří chtějí přežít v novém světě podnikání a mají předpoklad přetrvat dlouhou dobu
Autor: Bohumil Tesařík | Zdroj: technickytydenik.cz | 24.11.2015
Vědění u strojníka nekladu na první místo, ale povahu a poctivost. Jenom dokonalí lidé vytvoří dokonalé stroje. Tomáš Baťa Design není jen to, jak daná věc vypadá, ale taky jak funguje. Steve Jobs, Apple Podnik jako živý organismus působí dlouhodobě. Milan Zelený Všichni bychom se měli zajímat o budoucnost, protože v ní budeme muset strávit zbytek života. Charles F. Kettering Štěstí nespočívá v dosažení cíle. Štěstí je být na správné cestě k němu. Ingvar Kamparad, Ikea Tradiční zaměření vrcholového managementu na hlídání cen akcií, vylepšování výkazů zisků a ztrát, případně moderní organizační přestavby podniku patří do včerejšího světa.
Prioritou pro podniky a podnikatele se stávají schopnosti a know-how, které umožní flexibilně a okamžitě reagovat na rychle se měnící podmínky podnikání. Jediné, co by mělo být trvalé, je snaha vytvářet stále nové výhody. Kvapně se měnící podnikatelské prostředí vyžaduje, aby manažeři při řízení svých podniků měli dostatečné znalosti a zkušenosti a uměli vést své pracovní týmy. Je nesporné, že bariéry úspěšnosti podnikání mají svůj původ nejen v selhání trhu, pracovních nástrojů a v neočekávaných změnách ekosystému, ale také v nízké schopnosti zainteresovaných stran reagovat na aktuální situaci trhu. Pocítil to nejeden náš podnik, který byl v posledních několika letech vystaven vleklé ekonomické krizi, kdy se musel pro svoji záchranu adaptovat na nové tržní podmínky, minimalizovat spotřebu a eliminovat materiálové či energetické ztráty. Největší naději na přežití a úspěch mají ty podniky, které se včas začnou zabývat budoucím rozvojem svého podnikání a systémem řízení, které jim umožní pružně se přizpůsobit a včas reagovat na měnící se podmínky. Záměrem nové knihy Adaptivní organizace/ Inspirace od Bati po Jobse na cestě k firemní dlouhověkosti (Management Press, člen skupiny Albatros Media, Praha 2015, 1. vyd., 176 str.) autorského týmu pod vedením Ing. Adriána Podskľana, Ph.D., slovenského experta na problematiku řízení organizací, předního poradce a konzultanta, autora nebo spoluautora více než 50 článků a knižních publikací, je pomoci organizacím rychle a pružně reagovat na výše uvedený stav současného ekonomického a podnikatelského prostředí. Autoři se zamýšlejí nad tím, co je adaptivní, trvale úspěšná organizace se štíhlým myšlením, se kterou se dobře spolupracuje, jak funguje, proč ji vůbec budovat a jaké jsou její principy. Stručně a zajímavě charakterizují adaptivní prvky takových firem jako například Baťa, BMW, Toyota, Ikea a Apple. Rozebírají 12 zásadních bariér budování úspěšné adaptivní organizace (hierarchická struktura, strach z vedení, defenzivní myšlení, nedostatek aktivní změny, centralizace, neflexibilní obchodní praktiky, pevné hranice, deficit dovedností, krátkodobé myšlení, nedostatečné experimentování, nedostatek rozmanitosti, nedostatek účelu), z nichž vyplývá, že manažerům se ve firmách ne zcela daří tyto překážky úspěšně zdolávat. Kniha je jedinečná právě tím, že překonává mnohé tradiční pohledy na organizaci podniků, které se ukázaly jako nedostačující a brzdící jejich rozvoj. Rozvíjí také některé modely a evoluční fáze organizace podniku podle Milana Zeleného, která se dovede rychle přizpůsobit okolnímu prostředí a nejenže pružně odolává turbulentním změnám a šokům z okolí, ale tyto turbulence posilují a zlepšují její konkurenční schopnosti. Pro rozvoj agility přináší řadu srozumitelných, logických a užitečných ekonomických nástrojů. Autoři netvrdí, že všechny popsané a do 7 kapitol (Proč adaptivní organizace, Jak najít cestu k adaptivnosti, Jak myslet na cestě k adaptivitě, Jak vytvořit adaptivní organizaci, Jak zlepšit systém řízení, Jak vytvořit organizaci fungující jako živý systém, Přínosy adaptivní organizace) přehledně uspořádané „praktiky“ jsou jedině ty správné a zaručené, ale předkládají jednotlivé přístupy tak, aby z nich mohli manažeři zvolit ty nejvhodnější a adaptovat je na svoje vlastní systémy řízení. Publikace si klade za cíl poskytnout všem lídrům, manažerům a všem zájemcům z řad odborné veřejnosti, kterým záleží na osudu dalších generací po nás a na spoluobčanech odkázaných na pomoc ostatních, ucelený pohled na problematiku budování a rozvoj trvale úspěšné adaptivní organizace se štíhlým myšlením orientované na trvale udržitelný rozvoj. Bohumil Tesařík
Baťovák a velká osobnost – Milan Zelený
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Parlamentní listy, MM Spektrum, Vlastní knihovna | 23.11.2015
Foto: Oficiální stránky Milana Zeleného
Prof. Milan Zelený, kterým se také inspirovali autoři knížky “Adaptivní organizace” je osobnost, která nabízí nejen charisma, ale hlavně odbornost, pevné hodnoty, odvahu, mezinárodní zkušenosti, dlouhodobou vizi a strategii, společenskou angažovanost a skutečný, „český příběh“ ve světě:
– je nejcitovanějším českým ekonomem, působí na řadě světových univerzit, v USA, Číně, Brazílii, Indii i v ČR;
– působil 45 let v USA, jako profesor 10 let na Columbia University, později na Fordham University v New Yorku a již 18 let na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně;
– jeho autopoietickou teorii ekonomiky přijal také Friedrich von Hayek;
– uvažovalo se o něm jako o kandidátovi na prezidenta České republiky v roce 2013;
– v 90. letech aktivně varoval Čechy a Slováky před „privatizací“ do zahraničních rukou a „za hotové“, kupónovou privatizací, investičními fondy a nežádoucí devastací zemědělství. Jeho tehdejší návrhy a politická úsilí jsou detailně popsány v knize Neučte se z vlastních chyb.
– Poslední dekádu věnuje konzultacím a koučingu v řadě předních česky a slovensky vlastněných podniků; získal tím důležité zkušenosti v české podnikové sféře a jejím prosazování v globálním kontextu.
– V ČR se dlouhodobě věnuje spolupráci podnikové, vzdělávací a samosprávní sféry, regionální ekonomice a politice, jakož i strategii českého hospodářství pro 21. století.
– Jeho společenská angažovanost se odráží i v publikační činnosti: knihy Cesty k úspěchu, Hledání vlastní cesty, Všechno bude jinak, To vám byl divný svět, ale i starší ČSFR očima exilového ekonoma a Ještě je čas, jakož i stovky článků, blogů a rozhovorů, jsou důkazem jeho pečlivé přípravy.
– Jeho duální české i americké občanství a zkušenosti nabízejí nový a žádoucí mezinárodní respekt, nadhled a efektivní politickou, společenskou i hospodářskou reprezentaci země.
– Před svým odchodem do USA pracoval na Ekonomickém ústavu ČSAV, pod vedením prof. Oty Šika, a získal tak zkušenosti s problematikou ekonomických reforem. Drží tituly Ing. z VŠE v Praze, M.S. a Ph.D. z University of Rochester, a hodnost Prof. z Fordham University.
– Povinnou vojenskou službu absolvoval jako podporučík v Oddělení samočinných počítačů, kybernetiky a projektových řízení na MO v Praze.
– Jeho státnickou ambicí je pomáhat Čechům i Slovákům v transformaci na podnikatelsko-inovační společnost nového typu, generující nové pracovní příležitosti v nových oborech, na regionálních a lokálních úrovních.
– Od r. 2012 působil jako zahraniční expert MŠMT v projektu měření a zvyšování kvality i efektivnosti českého vysokého školství.
– Namísto vytrvalé podpory euro-bank a euro-bankéřů, jejichž jediným cílem je zadlužování všech a všeho kolem sebe, zastává názor, že jedinou vrstvou hodnou podpory jsou vlastní občané a podnikatelé.
– Jeho strategie „Pochopit – Přizpůsobit se – Využít příležitostí“, nabízených transformací evropských hospodářských a společenských systémů, ukazuje nejen cestu v rámci celosvětově probíhající transformace a z krize, ale i z područí a závislosti směrem k autonomii a sebeurčení Čechů v nové Evropě.
Vůdce jako služebník a nositel znalostí
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Vlastní knihovna | 11.11.2015
Proč ptáci létají v šicích? Podle Setha Godina protože ptákům, kteří se řídí podle vůdce šiku, se létá snadněji. Vůdce totiž proráží odpor větru a ostatní ptáci se tolik nenadřou. Bez této trojúhelníkové formace by kanadské husy neměli dost energie na to, aby svůj dlouhý stěhovavý let dokončili.
Řada obchodníků, kteří mají odpor k riziku, se snaží uplatňovat podobný přístup. Domnívají se, že můžou vyčkat, dokud nějaká vůdčí osobnost nepřijde s fascinujícím nápadem, pak ho napodobí a užijí si již proražený odpor větru.
Kdybyste však pozorovali hejno zblízka, viděli byste, že neletí v neměnné formaci. Každých par minut se odtrhne pták na konci, přeletí dopředu, zaujme vůdčí postavení, takže předchozí vůdce se může přemístit dozadu a odpočinout si.
S lidmi, kteří se vyhýbají přebírání odpovědnosti nebo skutečnému odpovědnému podnikání, je ten problém, že nikdy nezaujmou roli žádného vůdce. Zpravidla se nechají zaměstnat u velké společnosti, kde záměrně působí jako anonymní parazité, vyhýbají se riziku a kritice. Udělají-li chybu a následují-li špatného ptáka, prohrávají. Když pak velká společnost sníží stav o deset tisíc lidí, většina z nich si vyhazov pravděpodobně nezaslouží, protože udělali, co jim nylo nařízeno, drželi se ve vymezených hranicích a dodržovali pokyny. Bohužel si vybrali špatného vůdčího ptáka.
Jenže i když si vyberete docela bezpečné hejno, platí, že udržet se ve formaci je v našem rozbouřeném světě těžší a těžší. A tak často začínáme hledat nové hejno. Vůdčí a hlavně koordinační schopnosti jsou tudíž stále důležitější, protože po opuštění hejna se může stát, že jiné nebude na dosah.
Neplatí to pochopitelně jen pro individuální kariéru. Podobný problém mají i celé společnosti, když se v nějakém oboru vydají za vůdcem, jemuž se nedaří. Anebo vyprodukují tisíce imitací svého prvního velkého produktu, ale nedojde jim, že trh je už nasycený. Lidé podle velice uznávaného českého ekonoma Milana Zeleného také velice často zapomínají na to, že vůdce 20. století vytvářel především sám sebe. Stojíce na ramenou mas, vyčníval jako hora či ledovec a bohorovně shlížel dolů na přízemní masy. Zapomněl, že bez nich je ničím.
Vůdčí osobnost 21. století slouží svému okolí. Pomáhá jedincům k jejich autonomii a jedinečnosti, pozvedává je nejen k sobě, ale i nad sebe. Ví, že existuje pouze kvůli nim a skrze ně – a službu veřejnosti považuje za privilegium. Čas nesloužících veřejnosti vůdců již byl. Pro ilustraci lze podle Milana Zeleného uvést několik standardních pojetí takovýchto vůdců:
- Vůdce jako souhrn vlastností. Oblíbený předmět studia psychologů, sociologů a politologů. Vůdce je chápán jako a priori vybavený komplexem vlastností, které jej (nebo ji) preferují nebo předurčují pro roli vůdce. (Proč u většiny „vůdců“ tyto vlastnosti náhle a nečekaně selhávají, není ani pochopeno, ani vysvětleno.)
- Vůdce jako držitel pozice či role. Vůdce je prostě ten, kdo dosáhl pozice moci či vlivu, a právě od této pozice či role je nálepka vůdcovství odvozena. Se ztrátou či zánikem pozice se vytrácí i označení „vůdce“.
- Vůdce jako produkt daného kontextu. Vůdce je prostě ve správný čas na správném místě, definován v historickém či politickém kontextu. Jakmile okolnosti a podmínky vůdcetvorného kontextu vymizí, vytratí se i vůdce.
- Vůdce jako mediální produkt. Vůdce je „vyroben“ mediální pozorností a masovou mentalitou medií. Osobnost se stává mediálně zajímavou, stává se sama o sobě „zprávou“, a její vůdcovství je jí mediálně „přisouzeno“. Takové umělé vůdcovské „kvality“ zanikají obvykle „přes noc“.
- Vůdce jako charismatická osobnost. Taková osobnost bývá širší veřejností vnímána jako vůdce, i když ona sama vůdcem není a nikoho nikam nikdy „nevede“ (a často ani vést nechce). Osobní charisma zde s vůdcovstvím prostě splývá.
Ve výčtu „definic vůdců“ a pojetí bychom jistě mohli psát dlouho. Ani jedna z nich však nemá význam jiný než historický, psychologický či sociologický. Za zmínku stojí jen vůdce jako služebník („servant leadership“). Americká koncepce, vycházející z bible, kdy se vůdce prosazuje tím, že slouží a ne poroučí svému okolí. Baťova „Služba veřejnosti“ byla úspěšným příkladem vedení službou.
Výčet specifických „vůdců“ je sice historicky zajímavý, ale pro účely řízení podniku či společnosti spíše bezpředmětný.
Takže se nabízí otázka: Je vůdce tvůrcem nebo produktem okolností a kontextu? Vůdcem se člověk rodí nebo stává? Odpověď nám dal sám Napoleon, jistě vůdcovský expert: „Každý voják nosí ve své torbě maršálskou hůl“. Vůdcem se člověk stává, své vůdcovské kvality mobilizuje až v pozici, roli, kontextu či okolnostech. Zcela jiné kvality jsou potřebné k dosažení těchto „startovních ploch“. Vůdce může být v každé dané situaci pouze jeden. Proto vůdce existuje vždy, tak jak je: pozice, role, kontext či okolnosti. Proto může být, ve správný čas na správném místě, jen jediný správný – ten, který je. Vůdce ovšem může být lepší nebo horší, špatný či dobrý, s odstupem času třeba i geniální anebo zločinný.
Ve své podstatě je dnešní evropský kult vůdce odrazem „masismu“ či „davismu“, podle Ortegy y Gasseta: „masového člověka“ 20. století. Masový člověk je neautonomní, neinformovaný, odvozující svou jistotu a orientaci od charismatických vůdců: bezhlavé masy potřebují hlavy – vůdce.
Člověk 21. století je člověk lokální, národně zamýšlející a mezinárodně působící, pracující s velkým vzorkem hodnot, chování a kultur. Je to člověk toužící po autonomii a nezávislosti, člověk „anti-masový“, informovaný a sebeřídící, naplňující dávné tužby Ortegy y Gasseta. Takový člověk své vůdce nehledá a nepoddává se jim. Čas vůdců již byl.
Jaký je obsah a náplň vůdčí osobnosti 21. století? Co je rolí novodobého „vůdce“? Prof. Milan Zelený nás ve svých článcích a přednáškách správně upozorňuje, abychom si všimli, že – s výjimkou vůdce jako služebníka – to nemůže být žádná z výše uvedených tradičních typizací vůdce (vulgárně „lídra“). Vůdčí osobnost je správný výraz pro 21. století, zatímco výraz „vůdce“ dominoval 20. století. Je třeba opustit minulost a soustředit se na budoucnost. Náplní a posláním se novodobý vůdce éry deglobalizace od všech „leaderů“ a „führerů“ minulosti výrazně liší.
Jde zde o základní kategorii, která v našem výčtu standardních vůdcovských typů chybí:
Vůdce jako nositel znalostí. Opravdový vůdce je charakterizován nikoli tím, čím je, ale tím, co umí a zná, tedy tím, co dělá. Princip vůdce jako člověka znalého, jako znalostního aktéra-koordinátora, je novodobou reinkarnací vůdcovského principu.
Co je tou znalostí, kterou od novodobého vůdce očekáváme? Je to schopnost přípravy prostředí a koordinace činností tak, aby se všichni členové jím koordinovaného systému dokázali plně a efektivně realizovat jako autonomní jedinci, ne jen jako (za nos) „vedená masa“. Právě to je to úžasné poslání, které žádný z předchozích „šesti“ vůdců nedokázal plně realizovat. Místo abychom seděli v němém obdivu nad vůdcem, který „hory přenáší“ a vytváří sám sebe s naší němou (nebo ne tak němou) pomocí, máme nyní princip vůdce, který pomáhá vytvářet nás, slouží nám a koordinuje naše činnosti v našem vlastním zájmu, ne pouze v zájmu svém. Vůdce-koordinátor je prototypem vůdčích osobností 21. století, tady vůdců, jejichž čas nyní nastal.
Milan Zelený říká, že byl jeden takový vůdce, který pozvedl a zmocnil všechny kolem sebe, místo aby je pouze prostě ohromil, zastínil či „přečněl“: Tomáš Baťa a jeho Soustava myšlení a řízení.
V čem spočívá úspěch firmy Toyota?
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Management Press – Adaptivní organizace | 20.4.2015
Neuvěřitelně dlouhodobá konzistentnost výkonnosti firmy Toyota je přímým důsledkem provozní excelence. Ta je založena na nástrojích a metodách zlepšování jakosti, jež tuto firmu ve světě výroby proslavily. Toyota aplikuje metody just-in.time, kaizen, „jednokusového toku““, jidoka a heijunka. Tyto techniky jsou základními kameny revoluce „štíhle výroby“. Trvalý úspěch společnosti při implementaci uvedených technik pramení z hlubší podnikatelské filosofie, zakládající se na porozumění lidem a jejich motivačním faktorům. Její úspěch pramení z její schopnosti rozvíjet vůdčí potenciál, týmy a kulturu, nalézat strategii, vytvářet vztahy s dodavateli a z důrazu na kontinuální vzdělávání se.
Jak vznikalo řešení UTILIS v SITRONICS TS CR
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: SITRONICS TS – divize Utilis | 29.6.2007
Profil firmy
Poskytovatelé služeb v utilitách (elektřina, voda, plyn, teplo, datové služby, kombinované služby, případně také komunální služby) potřebují pro svůj základní business realizovat dodávky koncovým zákazníkům a provádět billing. Proto na jedné straně investují do inteligentních měřidel a komunikačních technologií pro měření dodávek a na straně druhé realizují billing a pracují se zákazníky – např. pomocí systému SAP, IS-U, proprietárního řešení apod. Mezi vrstvou inteligentních měřidel a vrstvou billingových a zákaznických systémů však leží několik IS/IT vrstev, které jsou produkty dostupnými na IS/IT trhu pouze parciálně a neúplně saturovány. Tato situace vedla k vytvoření produktu UTILIS ve společnosti SITRONICS TS (dříve STROM telecom).
Energetický průmysl prochází revolucí v oblasti řízení provozu a zákaznických služeb. Stále významnější roli v konkurenčním boji hrají aktuální a přesné informace o spotřebě energií a flexibilní přístup k vyúčtovaní služeb, vysvětluje Mirko Jelčič. A to je přesně to, co umíme díky svým zkušenostem z prostředí telekomunikačních sítí a jejích operátorů.
SITRONICS TS začal v r. 2006 nabízet vlastní systém pro automatickou správu měření energie v reálnem čase UTILIS založený na měřících zařízeních americké společnosti Echelon a technologii PLC, která umožňuje přenášet data v elektrických rozvodech. Prvního zákazníka našel tento systém v Rakousku, po pilotním projektu si komplexní systém pro dálkové odečty a měření spotřeby elektrické energie objednala společnost Stadtwerke Feldkirch.
Technologie systému UTILIS umožňují inteligentní měření odběru energie a zároveň poskytují klíčová provozní data v reálném čase. Ve spolupráci s odborovým systémem pro řízení vztahu se zákazníky nabízí řešení UTILIS přesné informace o spotřebované energii a její ceně také koncovým odběratelům energie. Distributor energie díky aktuálním přehledům získává nástroj pro obranu před podvody a černým uživatelům.
UTILIS se podařilo definovat jako příležitost pro rozvoj podnikání společnosti SITRONICS TS CR, o které se uvažuje jako o potenciálně ekonomicky výnosné. Je třeba, ale zhodnotit přínosy před dalším rozvojem řešení UTILIS. Jaké jsou rizika tohoto rozvoje ? Jaká jsou další příležitosti ? Co jsou klíčové faktory úspěchu pro UTILIS ? Máme další otevřené příležitosti ? Jak to reálně zhodnotit ? Jaká je analytická argumentace ?
Nejasné odpovědi na tyto otázky vedly v SITRONICS TS CR k vypracování Předběžné studie proveditelnosti – Obchodního záměru. Běžné argumentování už přestalo být dostatečné. Vznikla nutnost doložit analytické argumentace nejenom v technické rovině, ale hlavně v obchodní a z pohledu celkových přínosu pro společnost.
Obchodní cíle
Proč právě Obchodní záměr ?
Z nového business směrovaní prostřednictvím řešení UTILIS management provázeli určité obavy. Proto pro další rozvoj UTILISU bylo potřebné přesvědčit management, že UTILIS dokáže zabezpečit adekvátní přínos.
Hlavním kritériem Obchodního záměru je poskytnutí informací důležitých pro rozhodování managementu hlavně z obchodního pohledu. Myšlenka na vytvoření Obchodního záměru je poskytnutí studie, které poskytuje všechny důležité informace pro rozhodování o realizaci Obchodního záměrů pro Vývoj a prodej řešení UTILIS a expanze na existující a nové trhy. Pro vytvoření tohoto dokumentu byla udělaná detailní analýza a použité náročné metody jako např.:
- Strategický audit a následně navržená alternativní strategie,
- PESTLE analýza,
- Analýza konkurenceschopnosti,
- Metoda hledání strategie modré planety,
- Identifikace klíčových faktorů úspěchu,
- Strategická kalkulace prodůktů a výsledků podle US GAAP,
- Cost Benefit analýza (Výpočet NPV, IRR, Analýza nulového bodu),
- Segmentace trhů a zákazníků,
- Marketingová analýza,
- Marketingový kvantitativní a kvalitativní výzkum,
- Marketingový průzkum,
- Analýza rizik,
- Návrh opatření.
Harmonogram prací
Celý projekt byl realizován v nesledujícím časovém rámci:
Celková rychlost realizace analytických prací a přípravy konceptu dokumentu příjemně překvapily prakticky všechny osoby, kterých se výsledek nějakým způsobem dotýká. Adaptovali jsme úplně nový systém práce a metodologii. Nikdo z nás nečekal, že to zvládneme za 6 týdnů – říká na adresu projektového teamů Mirko Jelčič, ředitel obchodní jednotky UTILIS v společnosti SITRONICS TS CR.
Rychlostí a samotním Obchodním záměrem pro UTILIS bylo překvapeno i vrcholové vedění společnosti (BOARD), které Obchodní záměr následně schválilo. To konkrétně způsobila dobře udělaná analýza a použité metodologické postupy od Dr. Adriana Podskľana.
Obsah Obchodního záměru pro UTILIS
Obchodní záměr pro UTILIS je dokument který souhrnně a ze všech realizačních významných hledisek popisuje Vývoj, prodej a expanzi produktů UTILIS na existující a nové trhy. Jeho účelem je zhodnotit všechny realizační alternativy a posoudit realizovatelnost daného záměru, jakož i poskytnout veškeré podklady pro samotné rozhodnutí BOARDu společnosti.
Jak vyplývá z vymezeného účelu, studie je zpracovaná ve fázi rozhodování BORDu o pokračování v realizaci projektu. Na jedné straně prostřednictvím důkladného Obchodního záměru působí v roli materiálu vedoucímu k rozhodnutí vlastníka záměru, příp. k rozhodnutí BOARDu a vlastníku společnosti. Na straně druhé je to materiál sloužící jako základní nástroj projektového managementu (obvykle v aktualizované podobě).
Business přínosy:
- Cílený Obchodní záměr
- Interní a externí komunikace
- Rychlá doba návratnosti
- Snížení nákladů
- Prodej na externích trzích
- Velice rychlá reakce na business požadavky společnosti
- Nástroj pro obchodní, marketingové a finanční řízení
- Nástroj pro minimalizaci a řízení rizik
O UTILIS
UTILIS je systém pro vzájemnou správu a odečty odběrů komunálních služeb vyvinutý společnosti SITRONICS Telecom Solutions, Czech Republic pro dodavatele elektřiny, plynu, vody a tepla. Systém umožňuje vzdálenou správu a odečty odběrů v reálném čase, řízení sítě a zajištění zúčtování. UTILIS propojuje měření s ERP a CRM aplikacemi poskytovatele libovolných komunálních služeb.
O společnosti SITRONICS Telecom Solutions, Czech Republic a.s.
SITRONICS Telecom Solutions, Czech Republic (dříve STROM telecom) od svého vzniku v roce 1993 vyvíjela a vyráběla technologicky vyspělá telekomunikační zařízení a informační systémy pro podporu obchodních a provozních procesů (BSS/OSS). Společnost rovněž poskytovala profesionální služby, které umožňují jejím zákazníkům – poskytovatelům komunikačních služeb – efektivně plánovat rozvoj jejích síťových infrastruktur a optimalizovat obchodní procesy.
SITRONICS TS mělo v roce 2007 na 1300 zaměstnanců, z nichž více než 70 procent byli vývojáři a techničtí specialisté, pracujíci v zařízeních firmy v České republice, Francii, Německu, Rusku, na Slovensku, Ukrajině, v Bosně a Hercegovině, Slovinsku, Spojených arabských emirátech a Malajsii. Produkty SITRONICS TS jsou nasazeny ve více než 50 telekomunikačních sítích ve 14 zemích. Společnost byla součástí SITRONICS JSC (LSE: SITR), dceřiného technologického koncernu SISTEMA AFK, největšího diverzifikovaného holdingu v Ruské federaci.