Krize ještě nekončí. Nejohroženější jsou děti a problémy má stále více obyčejných lidí, malých a středních podnikatelů
Profesor Milan Zelený, TOP kandidát na Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2021 za svůj originální výzkum a přínos lidské společnosti v řetězci: Evoluční ekonomika -> transformace -> metamorfóza -> deglobalizace -> relokalizace -> z centrální do lokální rovnováhy, již v květnu 2020 upozorňoval, že bojujeme proti viru, který ale sám není příčinou, spíše jen následkem a produktem globálního poklesu lidské imunity. Protože je výtvorem umělým, politickým, selhala Evropská unie v nedostatku prostých lidských hodnot, jako jsou odbornost, spolupráce, soudržnost a lidská vzájemnost.
Bohužel ani rok od upozornění pana profesora není cítit ve společnosti, že by zmiňované lidské hodnoty byly důležitou součástí naší společenské kultury na úrovni Evropské unie, státu, regiónů nebo měst. A to napříč tomu, že dnes na rozdíl od května 2020 jsme svědky velice tragických důsledků pandemie v podobě alarmující ztráty velkého počtu ztracených lidských životů a velice rychle se zhoršující kvality života lidí. Velice smutné je, že nejohroženější skupinou lidí se staly děti a zároveň se velikou rychlostí zhoršuje finanční situace malých a středních podnikatelů a zároveň zvyšuje počet lidí bez domova bez jakékoliv šance na výhledy po lepší budoucnosti.
COVID-19 krize ještě nekončí
Ani po více než roce od začátku pandemie COVID-19 ještě není konec, a tudíž ani zveřejňovaná katastrofální čísla nejsou konečná, a to nejen z důvodu úmrtí na onemocnění Covid-19, ale i z důvodu sebevražd, které jsou výsledkem neřešitelných finančních a s tím souvisejících existenčních problémů. Po zdravotní krizi přichází velká ekonomická krize, kterou již potvrdila nejen různá narušení v dodavatelských řetězcích. Vzhledem k tomu, že se hospodářský růst na konci roku 2020 téměř zastavil, hrozí navíc podle EULER HERMES globálním dodavatelským řetězcům riziko rozsáhlého dominového efektu insolvencí.
Podle nejnovějšího Covid-19 reportu “Vaccine Economics” mohlo v roce 2021 vést ke zvýšení globálních insolvencí o +25 % meziročně. Masivní státní pomoc od vlád totiž “zmrazila” situaci mnoha společností a vedla během roku 2020 k bezprecedentnímu a umělému poklesu obchodních insolvencí po celém světě. Postupné ukončování státní podpory stále závisí na pandemické nejistotě. Přesto, i když postupně a řádně, tato situace vyvolá návrat k normalizovanému počtu insolvencí. Můžeme je rozdělit na dva druhy společností: společnosti, které již před krizí nebyly životaschopné, ale byly udržovány nouzovými opatřeními, a společnosti oslabených krizí v důsledku předlužení nebo nedostatku kapitálu.”
Covidem-19 vyvolaná situace měla a má dopad prakticky na všechny sektory, země a byznysové modely. Tak jak řekl prof. Zelený, pandemie a ekonomika jsou spojené nádoby, nelze je oddělit. Představte si rozsah pandemie bez restrikcí. Většina z nás by zde už nebyla. Ekonomika se utlumila, protože tzv. globalismus již dlouho před virem zničil její imunitu, odolnost a resilienci vůči nezbytným stresům a selháním: soběstačnost, nezávislost, sebedůvěra a spolupráce vymizely likvidací svobodného trhu a rozbujením stranického centra jako hlavního arbitra ekonomického rozhodování. Virus pouze stále odhaluje fatální slabiny politické organizace ekonomiky a lidského podnikání vůbec. Namísto zpátečnického lpění na minulosti, je skutečně lépe obnovit soběstačnost a spolupráci lokálních ekonomik, jak to přesvědčivě demonstruje dnešní Švýcarsko, a dříve i náš Baťův Zlín.
To, že posílení odolnosti je klíčem k úspěchu v roce 2021, potvrzuje krizový průzkum PWC mezi podnikateli, z kterého mimo jiné vyplývá, že (1) u více než 70 procent respondentů bylo podnikání negativně ovlivněno pandemií COVID-19; (2) u 20 procent respondentů měla pandemie celkově pozitivní dopad na jejich organizaci; /3) 75 procent respondentů si je jistých, že mohou integrovat to, co se naučili, a posílit svou organizační odolnost.
Nejrychlejší cesta k zvýšení odolnosti státu v současnosti podle světových médií jako Bloomberg vede přes bleskové a rychlé očkování. Izraeli tato cesta pomohla se dostat na vrchol řebříčku odolnosti Bloomberg Covid Resilience Ranking a transformovat tak každodenní život tak, aby se vedle Nového Zélandu a Thajwanu stala jedním z nejlepších míst pro život v éře koronaviru.
Ovládnutí dodávek vakcín bohatšími zeměmi – které generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus nazval „katastrofickým morálním selháním“ – bude ovšem pravděpodobně v následujících měsících bránit vzestupu chudších zemí, což se dotýká i krajin jako je Česko a Slovensko, které nepatří v současnosti a ani v minulosti nepatřily mezi odolné nebo udržitelné státy. Je proto důležité, abychom si sami našli, implementovali a vylaďování naše vlastní správné cesty vycházející z porozumění a pochopení situace, přizpůsobení se a využití příležitostí.
Ohroženost dětí a cesta z krize a chaosu
Právě proto, že ve společnosti není cítit, že by prosté lidské hodnoty byly důležitou součástí naší společenské kultury, jsem se při přípravě tohoto článku rozhodl uskutečnit rozhovory s osobnostmi z businessu a vědy, kteří jsou také rodiči, a lidskost pro ně není cizí. Jako první odpovídala na naše otázky paní Ing. Věra Komárová, maminka 3 dcer, ředitelka a spolumajitelka společnosti Dermacolu, která tento rok slaví 55. výročí vzniku.
O: Jsou děti podle Vás nejzranitelnější částí populace uprostřed koronavírové pandemie a proč?
VĚRA KOMÁROVÁ: Rozhodně ano, společně s jejich rodiči, kteří je nemohou kvalitně vychovávat. Zavřít děti a studenty do izolace je drastické. Už dlouhodobě vycházejí studie, že dětí se týká COVID jen velmi okrajově. Máme studie z Německa, Itálie a i přesto, že je potvrzeno, že děti nejsou ani rizikoví a ani superpřenašeči, přesto to nejvíce odnesly. Podle studií děti mezi sebou a i od dospělých dostávají COVID 2 x méně než dospělí mezi dospělými. A přenos z dítěte na dospělého je irelevantní. A přesto děti zatýkáme do domácího vězení, které už pro středoškoláky a 2. stupeň trvá více jak rok.
O: Měly by děti chodit do škol tak jako v Rakousku a přitom se testovat tzv. samoregulovatelným způsobem doma nebo ve škole?
VĚRA KOMÁROVÁ: Podle všeho stačí testovat dospělé a obecně nejsem příznivcem jakéhokoliv testování zdravých lidí. Pokud testovat, tak teploměrem. Rychlá neinvazivní metoda, která může odhalit problém hned od začátku.
O: Má podle Vás smysl udržovat ekonomiku v nouzovém stavu, když např. v Jižní Africe dochází k velkému poklesu nakažených ze zatím nezjištěných důvodů?
VĚRA KOMÁROVÁ: Jsem absolutně proti jakémukoliv zavírání a omezování podnikání. Myslím, že se vše dá po určitou dobu dělat za zvýšených hygienických opatření – odstupy, roušky, dezinfekce a není nutné extra nic zavírat. Po určitou dobu by se mohlo nastavit, že větší shromažďování může být pod podmínkou testu, aby se zamezilo šíření, ale myslím, že rok uzavřená ekonomika v ČR nedokázala přinést žádný pozitivní výsledek. Oběti na životech jsou velké a ekonomické ztráty jsou nedozírné.
Více o názorech paní Věry Komárové na řešení současné pandemické krize s můžete dozvědět na webináři „CESTA NEJEN Z KRIZE A CHAOSU: Adaptivita, dynamika a růst v době stagnace ekonomiky a nejistoty“, který se uskuteční 15. 4. 2021 (čtvrtek, 14:00-17:30).
Účelem zmiňovaného webináře je ZNOVUOBJEVOVÁNÍ (nejen pro znovuzrození a sebeobnuvu), tj. přínosné inspirativní příspěvky, výměna zkušeností, diskuze jeho účastníků v rámci “AEPM Učení praxí” nad další fází různých podnikatelských projektů ale i budoucností živitelství a podnikání v podmínkách finišujícího covidového a nastupujícího post-covidového období. Účast na webináři již potvrdily mimo paní Věry další významné osobnosti z businessu a vědy, jako ekonomové Helena Horská a Jan Vejmělek, podnikatelé Ladislav Verner ze společnosti Soma a Tihomir Erdeljac z ITS, předsedkyně výboru OC Etika a management z České společnosti pro jakost Jitka Jakubcová a mnozí další významní hosté.
Více informací o Věře Komárové naleznete na ZDE.
Náš favorit na Nobelovku 2021: Globálně originalní a nejcitovanější český ekonom
Ve světě nejcitovanější český ekonom, který byl v roce 1969 vyloučen z ČSAV, zbaven místa a vyzván k okamžitému návratu z USA do Československa: dostudoval tedy a přijal americké občanství. Učí se od něj prakticky celý svět – v USA, Švýcarsku, Estónsku, Číně. Indii, Brazílii, Kanadě, Itálii, Fínsku, Německu, Polsku, Slovensku, Rusku, Austrálii, Rakousku, Chorvátsku a podobně. V Česku je však prof. Milan Zelený stále nedoceňován a mnohokrát účelově lživě zpochybňován vlivnými politickými manipulátory.
Čech a Američan z Kluckých Chvalovic
Milan Zelený sám o sobě píše na svých webových stránkách, že je exulant, světoběžník, profesor, Čech, Američan, autor, sedlák, českobratrský „beran“ a „Svobodný Pán“ z Kluckých Chvalovic a na Smrčanech, globální profesor, zahradník, systémový vědec, ekonom, Newyorčan, Žižkovák, slávista, poradce, kouč, ronin, hledač, matematik, biolog, otec, syn, milenec a přítel, historik, voják, čtenář, „bývalý “fotbalista, basketbalista, softbalista a tanečník, vyprávěč, trémista, suverén a samotář, milovník všeho autentického a originálního, nepřítel všeho masového a nepůvodního; prostý, skromný, náročný, nostalgik i vizionář.
Působí na Fordham University v New Yorku, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Xidian University v Xi’an v Číně a mnoha dalších jako emeritní a globální profesor systémů řízení a propagátor Soustavy řízení Baťa.
Je zastáncem kapitalismu svobodného (ne volného) trhu, nestranického a neideologického přístupu k ekonomice.
Je autorem téměř 500 odborných publikací (v angličtině) a přes 600 esejů, povídek, populárních a novinových článků (mnohé i v češtině). Je zakladatel a šéfredaktor časopisu Human Systems Management (přes 33 let), člen desítky redakčních rad mezinárodních časopisů. Je autor řady knih: Multiple Criteria Decision Making, Human Systems Management, Linear Multiobjective Programming, Autopoiesis: A Theory of Living Organization, atp. Česky pak např. ČSFR očima exilového ekonoma, Ještě je čas, Cesty k úspěchu, Hledání vlastní cesty, Neučte se z vlastních chyb, Všechno bude jinak, To vám byl divný svět, a dalších.
V Kluckých Chvalovicích č. 67 u Čáslavi, kde se narodil 22. ledna, 1942 se nachází jeho pamětní deska. Pochází z literární rodiny Vácslava a Vladivoje Zelených. Otec, Josef Zelený, pražský organizační poradce (ZET-organizace), pochází z této rodiny Zelených. Matka, Marie, roz. Barvínková, pochází z českobratrské rodiny z Orlických hor. Po r. 1948 byl otec převeden do dolů na Kladně a jeho bratr Jaroslav do uranových dolů v Jáchymově. Tento „hornický“ původ umožnil Milanovi studium na gymnáziu Sladkovského na Žižkově, a následně i na Vysoké škole ekonomické (1959-1964), obory politická ekonomie, finance a kvantitativní metody.
Byl nejlepší student ročníku a získal červený diplom. Poté získal místo u prof. Oty Šika v Ekonomicko-matematické laboratoři Ekonomického ústavu ČSAV (Československé akademie věd). V roce 1965 vyhrál na ČSAV konkurs University v Rochesteru a díky Šikově intervenci a vyřešení aféry Komárek-Kazan, odešel na studium do USA, v srpnu 1967. Před odchodem, v letech 1964-1965, absolvoval ještě vojenskou službu jako podporučík, oddělení samočinných počítačů, kybernetiky a řízení na MNO v Praze-Braníku, kasárna v Dejvicích.
V letech 1989-2000 byl Zelený v ČR považován za cizince a musel se pravidelně hlásit u cizinecké policie, nemohl držet pozemky a v jeho podniku ZET-organizace mu byl ustaven národní jednatel. Po roce 2000 však získal zpět své české občanství a možnost aktivního působení na českých univerzitách, v podnikatelské sféře a managementu; jeho články, knihy a mediální příspěvky se postupně mohly vrátit na českou scénu. V roce 2012 se často veřejně diskutovalo o jeho kandidatuře na prezidenta České republiky. Prezidentské volby se nakonec rozhodl nezúčastnit. S konkrétními výhradami připustil prezidentskou kandidaturu ve volbách v roce 2018, ale později ji odmítl. U příležitosti 99. výročí vzniku samostatného československého státu byl prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D oceněn státním vyznamenáním – Medailí Za zásluhy, I. stupně.
Globální originalita
Milan Zelený byl za svoji dosavadní vědeckou činnost oceněn řadou světových poct a ocenění. Od roku 1992 se také pravidelně objevuje v prestižních přehledech Who´s Who in Science and Engineering a Who´s Who in America. V roce 2007 byl poctěn mezinárodní vědeckou komunitou oslavným svazkem (Festschrift) “Knowledge and Wisdom”; mimořádná pocta českému ekonomu a vědci v exilu.
Oslavný 400 stránkový svazek (Festschrift) vydaný v roce 2007 mezinárodní vědeckou komunitou odráží jeho fundamentální práci a myšlení: lidské a společenské systémy a procesy jsou organicky a zásadně vícerozměrné, technokratická redukce reality do jednoduchých agregátních makro-funkcí nebo kriterií je vědecky nepřípustná a z hlediska praxe kontraproduktivní.
V roce 2016 upozornil na skutečnost, že globalizaci jsme vyčerpali a budeme proto přecházet k lokální společnosti také v Hyde Parku Civilizace na ČT24. Následně v roce 2017 vystoupil také v pořadu české televize „GEN – Galerie elity národa: Milan Zelený“.
Profesor Zelený zasvětil svůj odborný život tvorbě a rozvoji neagregovaných a nezprůměrňovaných mikro-přístupů ke studiu evoluční ekonomie, rozhodování, organizace a řízení lidských a společenských systémů. Je iniciátorem a zakladatelem samostatných oborů Multiple Criteria Decision Making (MCDM) a Human Systems Management (HSM). Studoval u amerického statistika W. E. Deminga nebo u význačného liberálního ekonoma Miltona Friedmana. Jeho autopoietickou teorii ekonomiky jako živého organismu přijal Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Friedrich August von Hayek.
Podle názoru nejen svých spolupracovníků v oblasti vědy, řízení podniků a podnikání by měl být Milan Zelený jedním z TOP kandidátů na Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2021 za svůj originální výzkum a přínos lidské společnosti v řetězci: Evoluční ekonomika -> transformace -> metamorfóza -> deglobalizace -> relokalizace -> z centrální do lokální rovnováhy. Mimo jiného jeho výzkum srozumitelným způsobem pomohl objasnit, že:
1) to, co prožíváme, není cyklická krize, která se čas od času opakuje, ale transformační změna, jako byla průmyslová revoluce;
2) jsme vyčerpali čtyři oblasti – zemědělství, průmysl, služby, stát – a nikam dál se už ekonomika transformovat nemůže;
3) evoluční změny jsou rychlejší a docházejí do dnešní situace, kdy se přirozená evoluce proměnila v kulturní;
4) se budeme metamorfozovat do lokální ekonomiky, což znamená autonomizaci regionů, lokalit, lokální technologie, lokální výrobu, lokální samosprávu;
5) globalizaci jsme vyčerpali a regiony mají výhodu, že jsou malé, zvládnutelné, lidi se víceméně znají a mohou postupovat správně;
6) řešením bude osvobození se od světových měn, protože ty jsou v rukou spekulací a výkyvů, což pro lokální ekonomiky není žádoucí;
7) politický systém se nevzdává dobrovolně, ale když pochopí, že už není východisko, jde to velmi rychle;
8) musíme se naučit, jak informace najít, jak je interpretovat a co s nimi udělat;
9) lokální ekonomiky se budou vyvíjet na jiných principech než ty globální;
10) impulsem pro nový svět budou takzvané podnikatelské univerzity, které by vzdělávaly podnikatele k zakládání reálných firem, s nimiž by vstupovali do regionu;
11) například založením nových, regionálních malých Zlínů lze v Česku vytvořit desítky center pro rozvoj regionálních a lokálních ekonomik, a tím napodobit „zázrak“ rovnováhy Jana a Tomáše Bati – nezávislosti, soběstačnosti a spolupráce místních iniciativ na celém světě co nejblíže konečnému zákazníkovi.
Originálnost svého výzkumu a tvrzení Zelený potvrdil již v roce 2016 i pro Echo24.cz ve své eseji “Evoluční ekonomika a dynamická resilience společenských systémů” v které zdůrazňuje, že za podmínek akcelerující, bezprecedentní a vysoce náročné změny, se resilience samotná mění a přizpůsobuje; je dynamickou adaptací, která, obzvláště u lidského druhu, už není jen biologicky evoluční či geneticky determinovaná, ale je předmětem kultury: musíme se jí učit za stále náročnějších podmínek akcelerace evoluce kulturní. Logičnost a jedinečnost tohoto tvrzení je v roce 2020 možné doložit průzkumem Bank of America, tvrzením Williho Shiha v článku pro MITSloan Management Review věnujícího se přehodnocení rizik dodavatelského řetězce nebo přístupem vlády Nového Zélandu, který dává této krásné krajině obrovskou příležitost znovu vybudovat lepší, odolnější a inkluzivnější ekonomiku.
Skutečnost, že se postupně metamorfuzujeme již potvrzují také uznávané poradenské společnosti jako PWC, BCG, McK. Andrew Cainey z BCG Henderson Institute dokonce ve svém článku “Mind the Gap: Navigating the New Fault Lines of Global Business” píše, že trendem je svět větší autonomie a argument pro lokalizaci výrobních a dodavatelských řetězců se posiluje. Silnější místní talent, s důvěryhodností společnosti rozhodovat na místní úrovni, a přitom zůstat v souladu s globálními principy, se stává důležitější.
Papež František již také vyzývá k tomu, aby vznikali aktívní komunitní seskupení zdola, které jsou schopné tvořit kulturu, nastartovat procesy, hledat nové cesty, opravovat a ozdravovat společný dům, objevovat nové způsoby výroby, spotřeby, měnit strnulé a zestárlé způsoby moci.
Kandidaturu M. Zeleného na Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2021 by mimo jiné potvrdili:
- Ing. Helena Horská, Ph.D, uznávaná analytička a hlavní ekonomka Raiffeisenbank, protože podle ní jeho teorie prošla bez úhony i koronavirovým šokem a dokonce nabyla na významu a aktuálnosti.
- Doc. Ing. Jindřich Ploch, CSc., rektor Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, protože (1) jeho vědecky podložená vize transformace lidské společnosti, do které vstupujeme, je fascinující a pozitivní výzvou a nadějí pro náš život; (2) jeho rozsah vědecké, pedagogické a společenské práce je opravdu nevídaný a je výsledkem celoživotní, systematické práce v celosvětovém měřítku; (3) při velkém záběru jeho odborného zaměření mu neschází hloubka poznání.
- Prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc., český ekonom, profesor Univerzity Karlovy.
Zdroj:
- Pavla Francová, Lidové noviny, 2015: Milan Zelený: Neprožíváme krizi, ale změnu ekonomického systému
- Milan Zelený: Entering the age of accelerated change: In search of equilibrium, https://content.iospress.com/articles/human-systems-management/hsm209002
- Milan Zelený, Lidovky – Česká pozice: Naděje koronavirové krize: Hledání stability v době nerovnováhy
- Milan Zelený, Echo24.cz: Evoluční ekonomika a dynamická resilience společenských systémů
- MM, Průmyslové spektrum: Baťův odkaz máme v DNA, říká ekonom Milan Zelený
- Milan Zelený, www.milanzeleny.com: Evolutionary Economics: Transformation and Metamorphosis of Economy
- Milan Zelený, slideshare.net: Evolutionary Economics: Towards the New World of Digital and Localised Economy
- Milan Zelený, Soziale Systeme: Ecosocieties: Societal Aspects of Biological Self-Production
- www.milanzeleny.com
- Milan Zelený, Ján Koštruriak: Lokální výroba a služby
- Hana Filipová – Svět je v rukou politických manipulátorů, varuje profesor Milan Zelený
- Willy Shih, MIT Sloan Management Review: Is It Time to Rethink Globalized Supply Chains?
- Bartosz Swiderek, emerging-europe.com: The trend from globalisation to localisation amid the Covid-19 pandemic
- Yoseph Ayele, Edmund Hillary Fellowship: A new wave of entrepreneurial talent for New Zealand
- Douglas Irwin: The pandemic adds momentum to the deglobalisation trend
- Hanna Veltheim: End of globalisation post COVID-19 – and the rise of self-sufficient cities
- Adrián Podskľan: Baťův sen ožívá. Opět nastává doba produktivních a zelených prostředí
- Adrián Podskľan – Moderní technologie posunují ekonomiku od globální k lokální
- Adrián Podskľan, Ilona Švihlíková, Marek Pavlík – Globalizace končí. Trendem je lokalizace
- Markéta Pilátová, spisovatelka a autorka románu “S Baťou v džungli” – Baťa uvažoval lokálně a globálně zároveň a myslel při tom na lidi. V tom je jeho odkaz jedinečný…
- Ana Alcantud, Mons Badia & Marta Santamaria: Covid-19 and the future of cities: 5 keys to keep moving towards local sustainability
- Mohamed Buheji and team, American Journal of Economics: Optimising Pandemic Response through Self-Sufficiency – A Review Paper
- Ron Martin, Peter Sunley, Peter Tyler – Local growth evolutions: recession, resilience and recovery
- OECD Policy Reposnse to Coronavirus (COVID-19): Social economy and the COVID-19 crisis: current and future roles
- We-Lae Cheng, Ben Safran, André Dua and team McKinsey&Company: Reimagining the postpandemic economic future
- Andrew Cainey, BCG Henderson Institute: Mind the Gap: Navigating the New Fault Lines of Global Business
- Susan Lund, James Manyjka, Jonathan Woatzel, Jacques Bughin, Mekala Krishnan, Jeongmin Seong, and Mac Muir, McKinsey Global Institute: Globalization in transition: The future of trade and value chains
- PWC: Local Value Creation
- OECD, 2020: From pandemic to recovery: Local employment and economic development
- Valerie Andrews, Marjorie Kelly: An Economy that Works for All
- Steve Summartino, theguardian.com, 2016: 3D printing and how it can revolutionise Australia’s remote communities
- Simon Mair, 2020: How will coronavirus change the world?
- Simon Mair, 2020 – Priestor: Ekonomika po koronavíruse – štyri predstavy našej budúcnosti
- Daniel Cave, The New York Times, 2020: What if Local and Diverse Is Better Than Networked and Global?
- Zhaohui Wang, Zhigiang Sun, SprigerLink,2020: From Globalization to Regionalization: The United States, China, and the Post-Covid-19 World Economic Order
- Oxford Busisnes Group, 2020: Covid-19: a win for regionalisation?
- Ron Martin, Peter Sunley, Peter Tyler, Oxfor Academic: Local growth evolutions: recession, resilience and recovery
- Hana Veltheim, Future Platform, 2020: End of globalisation post COVID-19 – and the rise of self-sufficient cities
- Felwine Sarr: A call for a living economy
- Nina Montgomery: Capitalism needs a redesign, but where do we start?
Nestačí jen přežít. V novém světě podnikání třeba najít cestu ke štěstí
Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Adrián Podskľan | 21.3.2019
Nic již nebude tak jako dříve. Celosvětově se mění náplň služeb a pracovních potřeb, v oblasti kvality i kvantity dochází k hluboké přeměně. Proč probíhá táto celosvětová transformace ekonomiky? Co to znamená pro lidi, podnikatelé a zavedené firmy? Jak nejen přežít, ale i uspět v nově vznikajícím světě podnikání?
Celosvětová transformace ekonomiky
Podle profesora Milana Zeleného pozornost změně celého ekonomického systému, tj. unikátnímu trendu je potřeba se věnovat proto, že jsme již vyčerpali čtyři sektory – zemědělství, průmysl, služby, státní sektor – a nikam dál se už ekonomika transformovat nemůže. Zaměstnanost v zemědělství a průmyslu je již vyčerpaná a ve vyspělých zemích se vyčerpává rovněž ve službách. Na skutečnost, že digitální revoluce zabíjí pracovní místa, již také dávněji upozorňuje celosvětově renomovaná analytická společnost Gartner Group, která působí v oblasti výzkumu a průzkumu podnikového trhu. Ekonomika prochází zásadní kvalitativní změnou již několik let. Pán profesor Zelený to 13 srpna 2016 v rozhovoru s názvem „Jsme velká, tlustá a pomalá housenka“ pro Lidové noviny srozumitelně vysvětlil na housence, která stále roste a přidává jednotlivé sektory, až najednou v daném prostředí nemůže fungovat. Sama se neuživí. Příroda to zařídila tak, že se housenka zakuklí a promění v motýla, který se v prostředí pohybuje.
Dopad transformace ekonomiky pro lidi, podnikatelé a zavedené firmy
Z analýzy The World Development Report 2019 vydanou Světovou bankou vyplývá, že když čínská skupina Foxconn technology, největší smluvní výrobce elektroniky na světě a hlavní výrobce telefonů firmy Apple, zapojila do procesu výroby roboty, snížila počty zaměstnanců o 30 procent.
Ruská Sberbank využívá umělou inteligenci při poskytování půjček. Nyní o jejich poskytnutí rozhoduje v 35 procentech případů, do pěti let by měl počítač rozhodovat o 70 procentech žádostí. Roboti zde už nahradili tři tisíce lidských zaměstnanců.
Nové technologie také způsobují to, že se výroba přesouvá. Ve chvíli, kdy je automatizace levnější než lidská pracovní síla, mohou firmy přesunout výrobu blíže spotřebitelským trhům. 3D tisk například umožnil německému Adidasu vytvoření dvou “rychlých továren” na výrobu bot, jedné v Německu a druhé v USA. Ve vietnamských továrnách pak zrušil více než tisíc míst ve výrobě. Nizozemská společnost Philips Electronics díky automatizaci přesunula výrobu z Číny zpět do Nizozemska.
Dopad celosvětově probíhajících změn v ekonomice je již tedy možné spatřit v postupném přeměňování globální ekonomiky založené na využívání outsourcované levné pracovní síly do lokální ekonomiky. Znamená to osamostatňování regiónů, lokální technologie, lokální výrobu, lokální samosprávu a zaměření se na vytváření, rozvíjení a vylaďování národních regionálních adaptivních organizací s mezinárodní působností. Dnes již máme 3D tiskárny, na nichž si můžeme vytisknout mnohé věci běžné spotřeby jako například elektromobil, vyrobit si vlastní auto na místě spotřeby není problém. Jediné, co potřebujete, je digitální program, algoritmus, software. V tomto smyslu globalizace přetrvá, po celém světě se budou tyto programy prodávat a sdílet. So znalostmi již tedy v mnoha případech obchodujeme rychlosti světla.
Rapidně postupující digitalizace přináší sebou také ekonomické potíže, což je způsobeno skutečností, že s rostoucím výkonem počítačů potřebují firmy méně pracovníků některých profesí. Populace bez zaměstnání neschopné rychle nabýt nové dovednosti bude narůstat, což dneska potvrzují také různé nepříznivé prognózy vývoje ekonomiky. Svět se totiž dávno mění a nastává dlouhodobá doba ekonomické stagnace. Nová odvětví, nové produkty sice vytvářejí nové pracovní příležitosti, ale to, co se postupně ztratí, bude ve skutečnosti převyšovat. Začíná se měnit náplň pracovních potřeb, v oblasti kvality i kvantity dochází k hluboké přeměně. Nic již nebude tak jako dříve.
Ačkoli by podle prognóz a přání velkých globálních korporátních firem měli jejích zisky i tržby růst, podnikatelské prostředí již není pro ně tak příznivé jako dosud. Globální outsourcing levné pracovní síly je u konce, protože nastartovat byznys je nyní díky moderním technologiím a dostupnosti kapitálu jednodušší než dříve, což přispívá ke zrychlování růstu konkurence na trzích a tvrdému boji o přežití. Nastává období recyklovaného procesu a backsourcingu založené na obnově a recirkulaci znalostí, recyklaci a regeneraci zdrojů, energie a materiálu, přesunu „odpadu“ do kategorie zdrojů atp..
Zejména mladé a inovativní dravé firmy z rozvíjejících se trhů, které svoji působnost rozšiřují na západ, používají byznys modely, s nimiž zavedené podniky nejen v rozvinutých ekonomikách dokáží jen těžko bojovat. V přímém přenosu tak můžeme sledovat přeskupování sil a přesun těžiště světové ekonomiky ze západu na východ. Evropa je nekonkurenceschopná vůči dravým a adaptivním tygrům z Asie a Ameriky.
Raketový růst globálních korporátních firemních zisků v předchozích dekádách odstartovaly privatizace západoevropských a později i středo a východoevropských, asijských či jihoamerických firem. Růst konkurence spustil na celém světě boj o místo na trhu, což společnosti vedlo k inovacím a expanzi mimo primární trhy i mimo jádrové oblasti podnikání. Růst zisků zejména do roku 2008 podporovali i deregulace a sílící globalizace, která společnostem umožnila pružně reagovat na vývoj na trhu.
Richard Dobbs, Tim Koller a Sree Ramaswamy z konzultační firmy McKinsey již v roce 2015 varovali, že přichází obrat. Zatímco v roce 2013 globální firemní zisky po zdanění tvořily 9,8 % světového HDP, v následujícím desetiletí by podle Dobbse, Kollera a Ramaswamyho měl tento poměr klesnout na 7,9 %, a dostat se tak zpět na úroveň z 80. let 20. století. Prostor pro další expanzi se totiž nestále zmenšuje a možností k inovacím v tradičních sektorech postupně ubývá. Zároveň není možné očekávat, že velkým globálním korporacím pomůže takzvané agilní maticové regionální řízení, které jim má podle jejích zástupců pomoci zvýšit vyjednávací pozici přes omezení autonomii jejich pobočkám v jednotlivých národních státech.
Cesty ke štěstí v novém světě podnikání
Podle Světové banky nové technologie mění to, jak lidé budou v budoucnu pracovat. Dávají prostor takzvané gig ekonomice neboli zásilkové ekonomice. V tomto systému si firmy více najímají nezávislé zaměstnance na krátkodobé úvazky. Díky digitalizaci a různým platformám vzniká stále více služeb na vyžádání – jako je dovoz potravin, taxikářské služby, ale i účetnictví, editace nebo hudební produkce. Toto prostředí vytváří možnosti právě pro ty, kteří pracují samostatně, díky platformám tak více lidí získává jednorázové zakázky místo toho, aby měli uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem. Díky tomu lidé v průběhu života vystřídají více pracovních pozic.
Na cestě ke štěstí v rámci celosvětově probíhajících změn je tedy potřeba zaměřit se na výchovu, které smyslem je člověk jako samostatná zodpovědná, podnikavá, tvořivá, aktivní a prakticky orientovaná osobnost způsobilá se postarat se nejen sama o sebe, ale schopná stát se úspěšným živitelem rodiny, podnikatelem, řemeslníkem, obchodníkem, technikem, programátorem, zemědělcem, atd. Důraz je dobré zaměřit hlavně na spolupráci, projektové řízení, kázeň, systém a praktičnost vyžadující kognitivní schopnosti. Rozvíjet je tedy potřebné dovednosti, které zatím roboti nahradit nedokážou jako je komplexní řešení problémů, kritické myšlení nebo argumentace.
Svoboda v novém světě podnikání přesně jako v Baťově vnímání znamená schopnost generovat takové zdroje, díky nimž člověk může užívat hodnoty spojené se šťastným životem. Přiblížit nás k němu může prozíravé uvažování, důkladné rozhodování a nakonec vkládání peněz tam, kde neztrácejí svoji hodnotu a kde generuji hodnoty další.
Zavedené společnosti prokazatelně stojí na křižovatce. Buď konečně přistoupí na nová pravidla hry, nebo je čeká postupný úpadek. Velké korporace a podniky se musejí přestat tvářit jako neporazitelné, musejí si přiznat, že se na jejich místo tlačí odhodlaní nováčci, a tomu přizpůsobit nejen obchodní modely, ale i celé portfolio služeb a produktů.
Zásadní také je, že zatímco investory v západním světě zajímá v první řadě krátkodobý profit, podnikatelé z emerging markets si uvědomují, že důležitější je dlouhodobý horizont. To ve velké míře souvisí s faktem, že na rozvíjejících se trzích převažují rodinné a státem vlastněné firmy, zatímco v Evropě či USA se s akciemi většiny firem obchoduje na veřejných trzích, a tlak na hospodaření podniků v černých číslech je tak nepoměrně vyšší.
Podle prof. Jána Košturiaka, guru inovací dnešní doba potřebuje podnikatele, kteří v tom, co dělají, hledají hlubší smysl než jen hromadění peněz. Podnikatele, kteří umějí být svým zákazníkům a klientům opravdu prospěšní, kteří dovedou sehnat práci svým lidem a kteří se také umějí podělit o svůj zisk s potřebnými.
Prof. Milan Zelený říká, že Baťa by v současném novém světě podnikání sáhl k tomu, k čemu sáhl. Vytvořil by si vlastní školu práce. Realizoval by svojí myšlenku podnikatelské univerzity. Odpoutal by se od vzdělávacích systémů, které nepodporují jeho podnikatelský záměr. Baťovi nevyhovovalo, jaké se stavěly budovy, tak si je stavěl sám, nevyhovovala mu letadla, která se vyráběla, tak si je začal dělat sám. Přístup „uděláme si to sami“ je nevyhnutelný, protože velké systémy se velmi pomalu mění a více méně dělají všechno proto, aby si udržely status quo.
Podle prof. Zeleného podnik 21. století v novém světě podnikání je nástrojem tvorby hodnot pro zákazníka, ne institucí spotřeby hodnot již v průběhu jejich tvorby. Proces tvorby hodnot není prostý lineární model vstup→výstup, ale sebeposilující cyklus, založený na inovacích a reinvesticích.
V novém světě podnikání se opravdu oplatí dělat správné věci nežli věci správně. Zaměřit se třeba na to, co skutečné podnikatelé vždycky zdobilo. To bylo srdíčko, chtít sloužit veřejnosti-lidem. Určitě je pozitivní, že vznikají nové nápady se skutečnými řešeními zlepšující svět kolem nás. Ono to možná chvilku trvá, pokud se nám potvrdí, že jsme svůj nejen peněžní kapitál vložili tam, kde neztrácí svou hodnotu a kde generuje reálné hodnoty další. Třeba být ovšem vytrvalý jako bratři Baťové a Steve Jobs, protože jak řekl Steve Jobs polovina toho, co rozdělí úspěšné podnikatele od těch neúspěšných, je pouhá vytrvalost. Steve se nevzdával. Nestačilo mu jen vést lidi při navrhování a tvorbě úžasných produktů – také se za své firmy bil jako lev, aby zajistil jejich přežití a nasměroval je na cestu ke štěstí, a se stejnou vervou bojoval i za své blízké a přátele.
Dlouhodobá osobní prosperita podle Jima Rohna – plán na horší časy
Cesta mezi životem s prázdnou a plnou peněženkou je kratší, než by se vám mohlo zdát. Je to pak pouze naše mentální nastavení, které nám tuto cestu prodlužuje a pokládá do ní překážky. Bohatství i chudoba začínají a končí v hlavách každého z nás. Jedním z nejznámějších příběhů transformace, ukončení života ve strádání a vstup do života v hojnosti, je příběh amerického podnikatele, filozofa a motivátora – Jima Rohna.
Sám Jim Rohn popisuje svou životní změnu takto:
Jednoho dne, když jsem zrovna posedával na gauči, někdo zaklepal na dveře. Bylo to spíše plaché, nejisté klepání. Když jsem otevřel, spatřil jsem pár na mě zírajících hnědých očí, které patřily křehké dívce kolem 10 let věku. Se vší kuráží a odhodláním ve svém srdci mi pak tato dívenka řekla, že prodává sušenky pro svůj skautský klub. Následovala, podle mého názoru, mistrovská prodejní prezentace: několik příchutí, výhodný obchod s cenou pouze 2 dolary za balíček. Jak jsem jen mohl odmítnout? Nakonec mne tato dívenka se širokým úsměvem na tváři velmi zdvořile požádala o koupi. Ano, chtěl jsem koupit, jak já jsem jen chtěl koupit!
Jenže já neměl ty dva dolary! Já, otec s vyšším vzděláním, po 6 letech práce, jsem neměl 2 dolary. Jak já jsem se styděl. Samozřejmě, tohle jsem té holčičce nemohl říct. Udělal jsem tedy to, co jsem považoval za nejlepší, lhal jsem jí. Řekl jsem jí: Díky, ale my jsme už si sušenky koupili a máme ještě spoustu těch, které jsme nesnědli. Malá holčička mi pak poděkovala, otočila se a odešla.
Díval jsem se za ní docela dlouho, až jsem nakonec zavřel dveře a začal plakat. Tehdy jsem si řekl: tohle už se nikdy nestane, už nechci žít jako doposud. Už nikdy nebudu mít prázdnou peněženku a bankovní účet. Tehdy se můj život obrátil naruby (k lepšímu).
Co následovalo?
Krátce po této zkušenosti Jim Rohn potkal Johna Earla Shoaffa, podnikatele, kterýJimovi ukázal, že život v prosperitě je poměrně snadno dosažitelná věc. Tedy za předpokladu, že změníte svůj způsob myšlení a v případě, že začnete jednat. Jak Jim Rohn říkal na sklonku svého života.: abyste mohli najít, musíte hledat; abyste se mohli zlepšit, musíte jednat.
Řešení na svou finanční mizérii nenajdete trucováním vztekáním se či naříkáním. Řešení najdete jen v případě, že začnete hledat. Změnu k lepšímu prožijete pouze tehdy, začnete-li jednat, začnete-li toto řešení implementovat.
Správný plán je základem pro úspěšné překlenutí nepříjemných životních situací
Co to má společného s vámi?
Jim Rohn ve svých 25 letech neměl 2 dolary, za 5 let byl již milionářem, o dva roky později již byl zpět na dně, ze kterého se mu ale opět podařilo odrazit.
Jim Rohn přirovnává neustálé vzestupy a pády k ročním obdobím, kdy období hojnosti (léto) střídá období nedostatku (zima). Změnu ročních období, resp. období, ve kterých se nám daří lépe a období, ve kterých se nám daří hůře, nelze zastavit, nelze se ji vyhnout. Lze se na ni však připravit.
Jim rád vyprávěl Ezopovu bajku o mravenci a kobylce, ve které se mravenec v létě usilovně připravoval na zimu, zatímco kobylka si užívala krásného počasí a nic nedělání. První výraznou zkouškou obou filozofií (mravenec vs. kobylka) byl první pokles teplot a příchod zimy. Tu připravený mravenec přežil poměrně bez úhony, kobylka však pošla zimou a chladem.
I vy už jistě pamatujete období, ve kterých se vám dařilo lépe a období, ve kterých se vám dařilo hůře. I vy jste si pak asi také po překonání prvního období nedostatku řekli „už nikdy“.
Někteří z vás si možná po překonání prvního nepříjemného období začali tvořit finanční rezervy či dokonce celý finanční plán, který vám pomůže překlenout další období nedostatku.
Pomohlo to? Zřejmě ano. Například nemoc není nikdy příjemná, je však podstatně méně stresující v případě, kdy víte, že vás dobré pojištění uchrání před poklesem příjmů (tzn., nejste odkázaní na nemocenskou od státu). Podobné je to se ztrátou zaměstnání či úrazem. Co se těch příjemnějších věcí týče, nastávající maminky jistě jedou do porodnice klidnější, když ví, že o ně a jejich děti bude postaráno. Manželům se pak jistě usíná lépe s vědomím, že už mají plán, z čeho a jak platit studia svých dětí.
Správný plán je pro vás tedy základem pro úspěšné překlenutí nepříjemných životních situací, a to ať již pobíráte minimální mzdu, nebo statisíce měsíčně. Například. 30% pokles příjmů (např. z důvodu krátkodobé nemoci) je totiž stejně nepříjemný jak pro lidi s minimální mzdou, tak pro lidi s nadprůměrnou mzdou (lidé s nadprůměrnou mzdou mívají často i nadprůměrné výdaje, i těm to lidem tedy může způsobit pokles příjmů existenční problémy).
Pokud chcete vědět, jaké jsou vaše možnosti ochrany před nepříjemnými životními situacemi a o jak moc lépe by vaše finanční situace mohla vypadat v budoucnosti, kontaktujte nás na 607 698 339 s žádostí o bezplatnou a nezávaznou konzultaci.
Zdroj: Pavel Sikup, www.penize.cz
Kvalita života lidí není pro všechny ideální. Stále je co zlepšovat
Autor: Adrián Podskľan | Korektura:XX | Datum: 21.1.2018
Proč se zabývat zlepšováním kvality života lidí? Co je to kvalita života?Jaká je kvalita života lidí v Česku a na Slovensku? Kdo by měl být naši inspirací? Jak zajistit podmínky pro kvalitní život, životní pohodu a štěstí lidí? Jak přispět k vytváření mírů efektivním bojem proti chudobě a znečisťování životního prostředí? Jak vytvořit lepší život nejen pro nás, ale i generacím, jež přijdou po nás? Odpovědi na tyto otázky a mnohé další nám dává koncept „Produktivního znalostního prostředí pro 21. století aneb prostředí šťastných lidí bez odpadů“, který je v tomto článku srovnán s posláním společnosti Sodexo „Zlepšování kvality života“.
Co je to kvalita života?
Kdo je na tom lépe? Velmi bohatý člověk, který ale nemá čas na rodinu ani přátele, nebo někdo, kdo horkotěžko splácí své účty, ale vidí vyrůstat svoje děti a stíhá vedle práce i koníčky? Právě to se snaží postihnout koncept kvality života popisován i v tomto článku, což je mnohem širším pojem než hospodářská produkce nebo životní úroveň. Zahrnuje možnosti uspokojování nejrůznějších potřeb, které pro svůj život potřebujeme, ale nejsou to jen věci materiální.
Hodnocení kvality života je například podle moneymag.cz dnes interdisciplinární záležitostí a závisí na filozofickém hledisku zkoumání. Každý vědní obor nahlíží na kvalitu života svojí specifickou optikou a zdůrazňuje jiné prvky. Existuje již řada definic, které se snaží vyjádřit mnohorozměrnost tohoto pojmu. Přesto, že mnohé z nich se vzájemně prolínají, do dnešní doby nebyla vygenerována jedna hlavní, oficiálně uznávaná definice.
Některé prvky, které kvalitu života utvářejí, lze určit pomocí běžných měřítek ekonomického blahobytu. Je to zejména dostupnost zdrojů. Všechny zdroje kvality života však nejsou distribuovány trhem a mnohé mají pro každého jednotlivce rozdílnou hodnotu. Mnoho z determinantů lidského blahobytu vychází ze života samotného a nelze je hodnotit penězi. Kromě objektivních ukazatelů zde hraje velkou roli také subjektivní postoj každého člověka. Zjednodušeně lze shrnout, že jde o tělesnou, duševní a sociální pohodu člověka – zdraví, spokojenost z práce, ekonomický dostatek, funkční sociální vazby a příjemné životní prostředí.
To klíčové týkající se kvality života najdeme v Baťově manuálu „Průmyslové město“ o podmínkách, zajišťujících životní pohodu obyvatel tohoto aglomerátu. On viděl, stejně jako dnes i my, že za všemi úspěchy stojí člověk a jeho základní potřeby, včetně práce a osobního štěstí. To poslední sice zaručit nedovedeme, ale můžeme jemu hodně napomoci. Jedná se při tom (ve shodě s ideály osvícenství) i v 21. století především o uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné i duševní blaho. Velkou důležitost přitom přikládáme rodině, tedy oáze klidu a relaxace, potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění dobrého startu pro další generace, ze kterých vzejdou pokračovatelé rozvoje ideálního průmyslového města. Jako příklad vezměme Baťovy města v Brazílii. Koncipoval je tak dokonale, že fungují dodnes, přestože na jejich chod už v současnosti nemá rodina Baťů nijak zvláštní vliv.
V současné době se zlepšováním kvality života v takové formě jako Baťové nezabývá mimo autora článku, prof. Milana Zeleného a jejích spolupracovníků pořádně nikdo.
Kvalita života lidí v Česku a na Slovensku
Česká republika si v roce 2018 oproti roku 2017 mírně polepšila v kvalitě života, přesto se v pravidelném žebříčku společnosti Deloitte propadla o čtyři pozice na šestadvacáté místo. První skončilo již tradičně Norsko, tabulku uzavírá Středoafrická republika.
V hodnocení společnosti Deloitte, jež vychází z údajů o stavu společenského a ekonomického rozvoje a úrovně životního prostředí, získala Česká republika v roce 2018 84,66 bodu ze sta. Mírně si tak polepšila oproti výsledku 84,22 bodu z roku 2017.
Česko se tak umístilo těsně za USA, ze Střední a Východní Evropy je na tom lépe jen Slovinsko na dvaadvacátém místě. Polsko skončilo dvaatřicáté a Slovensko ještě o tři pozice níže. Vedle vítězného Norska tvoří trojici zemí s nejvyšším skóre také Island a Švýcarsko. Mezi země s nejhorším skóre patří i Čad nebo Afghánistán (celý žebříček najdete zde).
Dlouhodobě nejlépe je na tom Česká republika se základními lidskými potřebami a lékařskou péčí, úrovní pitné vody, hygieny a přístřeším, výrazně se však u nás zhoršil ukazatel vnímané osobní bezpečnosti a přístup k vyššímu vzdělání. Naopak mírné zlepšení zaznamenala statistika, co se týče úrovně tolerance, lidských práv i osobní svobody.
„Česká“ ekonomika v poledních letech ztrácí konkurenceschopnost a od dubna 2017 patří mezi rozvojové země, protože HNP je dlouhodobě nižší než HDP. To není nic pozitivního, neboť vycházíme ze skutečnosti, že Česko, a mimo jiné také Slovensko nemá kontrolu nad vlastní ekonomikou, která nám však vlastně nepatří. My jsme jen subdodavatelé nadnárodních firem v našem případě velmi často z Německa, ale nejen z něj. Nemáme lidi. Máme málo robotů. Máme špatnou infrastrukturu. Kamiony neustále čekají na silnicích místo toho, aby jezdily. Podnikům klesá ziskovost a nemají peníze. Hospodářský cyklus je nesmlouvavý. Podle The Bloomberg Innovation Index Česko a ani Slovensko prý nepatří mezi pokrokové země, což značí, že při zohlednění skutečnosti, že nejvíce kvalifikovaných pracovních míst v důsledku nejrůznějších vlivů ubývá rychleji, než vznikají nová. Naše hospodářství nemáme pod kontrolou. Žijeme v době nejistoty a stagnace, což asi bude na příštích 50 let asi normální.
A po jaké kvalitě života touží zaměstnanci na pracovišti? Podle průzkumu realizovaného společnostmi Randstad , JLL a Skanska realizovaného v roce 2018 k prioritám zaměstnanců patří v prvé řadě kantýna či restaurace, kterou chce mít v dosahu kanceláře 88 % respondentů zmíněného průzkumu. Důležité je pro ně i bezplatné a kvalitní připojení Wi-Fi (86 %) a zahrada nebo terasa (71 %). Protože až 84 % svého pracovního času tráví zaměstnanci center podnikových služeb u vlastního pracovního stolu, je pro ně důležitý pohodlný kancelářský nábytek, dostatek světla, kvalitní klimatizace a možnost otevřít si okno, což v moderních kancelářských objektech nebývá vždy samozřejmé. S úrovní komfortu svého pracovního místa je v tuto chvíli spokojeno 60 % respondentů. Je tedy vidět, že i v oboru, který kultivaci pracovního prostředí považuje za svou prioritu, existuje jistý potenciál ke zlepšení. A to například i co se prostředí vhodného k soustředění týče. „Možnost koncentrovat se považuje za důležitou 93 % respondentů, ovšem jen 37 % je spokojeno se současným stavem. Jde o aspekt, kterému nyní firmy věnují značnou pozornost. Takzvaný openspace se proto postupně transformuje a dělí na menší zóny určené pro individuální práci, setkávání a spolupráci týmů, relaxaci, schůzky či telefonování,“ dodává Jonathan Appleton a jako inspirativní příklad uvádí nedávno oceněný projekt nových kanceláří společnost Johnson & Johnson.
Pro začínající podnikatelé (kteří by mohli zajistit v ČR a SR konkurenceschopné inovativní produkty a řešení) neexistují vhodné produktivní znalostní prostředí od A do Z podporující rozvoj jejích podnikání a spolupráci s ostatními členy produktivního znalostního prostředí s globálními produkty a službami. Začínající podnikatelé napříč různým podnikatelským centram nemohou inovativním využívaním jejích zdrojů a spolupracovníků uspokojovat zákazníky, aby si vydělali peníze a zajistili svou životaschopnost. Podle moneymag.cz mezi problémy, které musí překonávat patří nepřiměřená administrativní zátěž a opožděné nebo neprovedené platby. Chybí infrastruktura a systém pro výměnu informací, nastartování podnikání včetně vytváření podnikatelského ekosystému bez velkých finančních zdrojů a tvorby závazků, či už v rámci produkčního znalostního prostředí nebo mimo něj.
Zahraniční globální společnosti působící v ČR a SR fungují jako uzavřená korporátní komunita, kde není jednoduché proniknout a tak získat další informace pro možnost rozvoje spolupráce se začínajícími a malými podnikateli (Ve většině případů si udržují skutečné inovativní a kreativní centra ve své domovské krajině kvůli ochraně know-how s cílem zajistit její konkurenceschopnost). Nemají systém pro rozvoj spolupráce podporující národní lokální vlastníctví v krajinách, kde působí, který pomůže začínajícím a malým podnikatelům rozvinout nápad přes realizaci až k vydělávání peněz přes inovativní využívání zdrojů umožňující uspokojovat jejích požadavky. Stejně tak je to s lokální podnikatelskou komunitou, kde jediná výhoda pro začínající podnikatele je, že jsou české nebo slovenské.
Již to není tak jako v devadesátých letech, kdy bylo začít podnikat jednoduší. Navíc dnes pro rozvoj podnikatelského ducha je potřeba také zdravé jídlo, cvičení, čistotu a klidnou mysl. Proto podnikatelů přibývá jen díky rostoucímu zájmu seniorů o vlastní živnost.
Tak jak říká ekonom Lukáš Kovanda mladí lidé mají nejen z uvedených důvodů menší zájem začít podnikat, než například před 30 lety. Obávají se nejistoty s tím spojené, jsou z pohodlnosti zvyklí na „mama hotel“ a navíc jim stát místo ulehčení začátku podnikání spíše hází klacky pod nohy.
Zlepšování kvality života lidí podle přístupu francouzské společnosti Sodexo
Zlepšování kvality života lidí má jako své poslání také společnost Sodexo. Z tohoto poslání vyplývá, že lidé, které tato společnost obsluhuje, jsou podle zjištěných informaci určených pro jejích ambasadory, středobodem jejích pozornosti a jejích spokojenost svědčí o tom, že svou práci v Sodexu dělají dobře.
Jak podle zmiňovaných materiálů pro ambasadory může společnost Sodexo se svými pracovníky ve skutečnosti ovlivnit kvalitu života lidí?
- Fyzické prostředí – zajištění čistého, bezpečného a příjemného prostředí pro klienty a zákazníky.
- Zdraví a duševní pohoda – nabídka vyvážené stravy na podporu zdravého životného stylu a vynikající služby v každé lokalitě.
- Sociální vztahy – omezení izolace a poskytování osobní péče.
- Uznání – pomoc firmám při vyslovení uznání svým zaměstnancům a jejích odměňování na podporu motivovanosti a dosahování co nejlepších výsledků.
- Jednoduchost a efektivita – pomoc klientům a zákazníkům při šetření času formou rychlé a profesionální realizace klíčových služeb.
- Osobní rozvoj – pomoc lidem při rozvíjení dovedností formou školení a vzdělávání.
Srovnání přístupů k zlepšování kvality života v Sodexu a u bratří Baťů
Napříč tomu, že příklady společnosti Sodexo popisující reálné způsoby, jak mohou její služby, které nabízí, zlepšit život miliónů lidí, poslání této společnosti proklamované jako „Zlepšování kvality života“ neřeší ve skutečnosti uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné i duševní blaho jako to bylo u Baťů. Z prohlášení a skutků společnosti Sodexo je možné usuzovat, že tato společnost nepřikládá velkou důležitost rodině jako oáze klidu a relaxace, potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění dobrého startu pro další generace, ze kterých vzejdou pokračovatelé rozvoje komunit šťastných lidí bez odpadů a obalů. Potvrzuje to i skutečnost, že u společnosti Sodexo akcionář je účelem. Její hlavním cílem je zisk, kde prostředky k dosažení tohoto cíle jsou získání kontroly nad trhem (ovládnout ho) a jeho uspokojení pomocí levné námezdní pracovní síly, levných surovin při současné eliminaci hygienických a bezpečnostních rizik. Není to tedy jako o Baťů, kde služba veřejnosti je cílem, který se dosahuje přes uspokojení trhu, vydělání peněz a skutečné uspokojení spolupracovníků (spolupodnikatelů a spoluvlastníků).
Inspirace od Jána Antonína Bati
Naší hlavní inspirací pro zlepšování kvality života lidí je koncept ideálního průmyslového města Jana Antonína Bati, který vznikl těsně před druhou světovou válkou. Důvodem je fakt, že Jan Antonín Baťa na rozdíl od slovutného propagátora pořádku a lidské racionality, velkého amerického průmyslníka Henryho Forda, dokázal svoji vizi uskutečnit i v pralese. Příkladem jsou jeho průmyslová města v Brazílii. J. A. Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele zlínské obuvnické firmy Tomáše Bati. Po Tomášově smrti v roce 1932 se ujal řízení tehdy již nadnárodního koncernu. Ovšem další rozvoj firmy zastavila válka. J. A. Baťa před nacisty odjel do USA, pak do Brazílie. Po válce se dozvěděl, že ho u nás odsoudili za tzv. kolaboraci s nacisty na 14 let nucených prací. Proto zůstal v Brazílii, kde si podle jeho slov těchto čtrnáct let velice tvrdě odpracoval. Doslova kolonizoval prales, kde založil čtyři města. Stavěl silnice, razil tunely, osídloval pustinu a hlavně dával práci desítkám tisíc lidí, Brazilcům i těm, kteří tehdy prchali z Evropy před Hitlerem a později před komunisty.
Životní pohoda, štěstí, digitalizace a bezodpadové hospodářství
Zajištění životní pohody a štěstí vychází z rovnice, na jejíž jedné straně stojí moderní život, jistota a pokrytí základních i nadstandardních potřeb a na druhé stráně práce, oddanost a transparentnost, která poskytuje dobrovolný smysl života každému jednotlivci, který má zájem stát se součástí nejen lokální komunity, ale také propojeného společenství šťastných lidí. Zajištění životní pohody a štěstí lidí podle proklamované rovnice umožní zvýšit například dlouhověkost obyvatel, jejích zdraví i celkovou spokojenost. Šťastnější lidé jsou prostě produktivnější a umí vydělat více peněz. Vezměme relativní maličkost. Tito lidé například z použitých produktů nevytváří odpad, ale nový zdroj materiálu pro další výrobu, což je přesně to, co je charakteristické pro města šťastných lidí s bezodpadním hospodářstvím. Prostředí, která jsou mimo jiné soběstačná, produkční a znalostní.
Představujeme si to tak, že podniky tím, že při výrobě v oběhovém hospodářství berou ohled na delší životnost výrobků, materiálovou i energetickou efektivnost a opětovné využití nebo recyklaci materiálů, minimalizují využívání přírodních zdrojů díky obnově vytvořených produktů, redukují náklady na provoz firem a tak snižují množství odpadu. Navíc koncept oběhového hospodářství počítá s tvorbou nových pracovních míst napříč celým cyklem, od návrhů designu nových typů produktů až po recyklaci.
Nezapomínáme ani na zjednodušování práce v produktivních a znalostních prostorech pomocí robotů, které se používají při úklidu prostorů nebo na office service. Robot třeba něco donese do kanceláře. V případě check-in jde nejen o elektronickou rezervaci, ale i o to, dostat se do kanceláře, jednací místnosti a najít si volný prostor pro práci bez klíče. Tedy nahrát si svoje osobní údaje, které dnes musíme registrovat na recepci, do telefonu. A potom udělat nějaký interface, který vše převede do našeho systému. Tím pádem dostanete mobilní klíč a nemusíte čekat ve frontě. To bude jedna skupina zákazníků, která je víc technicky zdatná a je nejloajálnější. S ní je potřebné mít vztah, komunikovat přes aplikaci, přes nějakou platformu. Takhle prakticky vzniká produktivní a znalostní prostředí, v němž probíhá interakce lidí a technologicky vyspělých systémů formou stále otevřenějšího, propojenějšího, koordinovanějšího a inteligentnějšího ekosystému. V produktivním a znalostním prostoru se potkává řada prvků – včetně lidí, procesů, služeb a věcí a společně zde vytvářejí pohlcující a interaktivní automatizovaný zážitek pro konkrétní uživatele či pracovní scénáře.
V rámci pobytu v produktivním a znalostním prostředí je také potřeba nabízet různé výhodné nabídky pro interní nebo externí spolupráci v rámci motivujícího podnikatelského ekosystému. Bez soustředění se na spolupráci s potencionálními úspěšnými inovátormi – nejen začínajícími podnikatelmi není již v dnešní době možné zajistit dlouhodobou prosperitu a konkurenceschopnost. A to nejen těchto podnikatelů, ale také hlavně regionu a města, kde působí a spolupracujícím spravidla finančně silnějšími organizacím prostředníctvím inovací, které vznikají formou řešení různých projektů (hackathonů) pro tyto silnější organizace a instituce. Tímto způsobem si začínající podnikatelé mohou vydělat peníze a tak si budovat životaschopný vlastní podnikatelský systém. Silnější organizace může být také menší nebo velká globálně myslící a lokálně konající společnost jako například Johnson&Johnson, GSK, MSD, Siemens, Bosch, Agrofert, Penta, HB Reavis, CTP, Fosfa, Agro Měřín, Juta, Jablotron, Preciosa, PPF, Agrostroj, Železiarne Podbrezová, apod.
Úspěšné sítě malých podniků a podnikatelů (Podnikatelské eksosystémy) jsou založeny na několika zcela zásadních předpokladech spolupráce – na důvěře, iniciativě, schopnostech a flexibilitě. Pro zajištění dobré spolupráce a koordinace akcí je potřebné, aby si malé podniky v dané lokalitě vytvořily svou vlastní akciovou společnost (jakou je například Nordvest Forum) nebo jim ji velká korporátní společnost spolu s příslušnou samosprávou pomohli vytvořit i s podnikatelským systémem, který se dále napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury). Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na transformaci členů řetězce do adaptivních firem a organizací. Vytvářejí společné zdroje, které organizují a financují školení a trénink zaměstnanců i vrcholného managementu, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vytváření vztahů na pracovišti i mezi firmami atd. Vytvoření takovéhoto produktivního a znalostního prostředí s úspěšnou sítí malých podniků a podnikatelů vyžaduje však celkovou proměnu ekonomického smýšlení, a to nejen firem, ale i společnosti jako takové.
Program prodeje potravin bez obalů
S cílem skutečně realizovat koncept produktivního znalostního prostředí a komunity šťastných lidí bez odpadů plánuje realizaci programu prodeje potravin bez obalů, který je v rámci konceptu postavený na prodeji regionálních produktů bez obalů a odpadů a navíc podporuje i cestovní ruch. Podle futuroložky Faith Popcorn nebo Alžbety Kiráľové, naší expertky na cestovní ruch, jsou současné trendy turistiky založené právě na novém životním stylu. Jde především o orientaci na lokální produkty a služby, atraktivitu a zážitky s příjemnou místní atmosférou, snaha o návrat ke kořenům či hledání komunit, založených na společném zájmu. To samozřejmě nejde bez růstu lokálních mikrocenter místního průmyslu, inovace a také integrace velkých značek do místních kultur.
Pro zvýšení zájmu o typická česká jídla hodně udělal Zdeněk Pohlreich, který udělal hodně lokálně pro to, aby se zvedlo povědomí, co vlastně jíme. Aby lidé rozdělovali jídlo a jídlo. Aby byli schopni si připlatit za kvalitnější suroviny. A aby byli schopni si připlatit za gastronomický zážitek v restauraci, protože už to není jen komodita. Pohlreich měl obrovský dopad na českou gastronomii. Když vezmeme cizince, tak myslím, že není člověk, který nechce zkusit českou kuchyni. Docela jim to chutná. Feedback je, že to není úplně nejlehčí oběd nebo večer, ale posun je to obrovský.
Živitelství
Autor: Jan A. Baťa | Korektura a úvod: Milan Zelený | Zdroj: Nové knížectví, Marek Belza 2014 | Datum: 15.1.2018
To české živnostník je odvozeno od slova život, živitel a živitelství; tj. podnikatel v pravém slova smyslu, jako poskytovatel života a živobytí, pravá to podstata zdravé společnosti. Stačí to odlišit od státních „podnikátělej“, oligarchů, ekonomických „diplomatů“, partajníků, zlodějíčků, příživníků, dotačních expertů a systémových nohsledů euro-byrokracie zatvrzelých lákačů a odprodejců všeho ještě našeho. Jan Antonín Baťa tento rozdíl dobře znal a vyjádřil jej ve verších, jako básník života, umělec práce a hudebník podnikového řízení. Evropě, ale hlavně Čechům, i dnes chybí národní podnikatelé-živitelé.
komukoli na tom našem světě dát,
je živitelská cesta, která mu vtiskla
živitelství jako úkol svatý i lidský:
prací dávat žití, k vyšší metě lidi vést.
To bylo vždy třeba dělat – a bude tak navždy.Živitelství v malém si rodinou zveme.
aby byla plná, když kroky nové jdeme.
Otec pak plodí s matkou naše děti
a bije se tvrdě, když jim hrozí bída.
Každý otec vám to může potvrdit.
Průmysl, doprava, obchod, stavebnictví
kde šéf – jako otec lidem živobytí shání.
Zatím matka k práci dětí vychovává.
hospodaří, šetří, vede účetnictví.
Dětem nový život z bolestí svých dává.
Zaměstnanci sobě – kanceláře dle představ zaměstnanců přitáhnou talenty
Jak vyplývá z průzkumu personální agentury Randstad, atraktivní pracovní prostředí se probojovalo do trojice nejdůležitějších aspektů výběru práce. Asi největší důraz na něj kladou uchazeči o práci v oboru podnikových služeb, kam každoročně přibyde více než 10 000 zaměstnanců. Téměř 80 % z nich chce podle studie ABSL, JLL a Skanska před podpisem smlouvy vidět své budoucí pracoviště, a proto se česká centra podnikových služeb v tomto ohledu skutečně snaží a zaměstnancům nabízejí i něco navíc – například jako výherce ocenění ABSL Diamonds Johnson & Johnson i zdravé stravování, meditační místnosti či plně vybavené fitness centrum.
„Randstad ve spolupráci s jejích partnery, společnostmi JLL a Skanska, pravidelně realizujeme průzkumy zaměstnaneckých preferencí v otázkách umístění a vybavení kanceláří. Dokážeme pak našim členům nabídnout zajímavou inspiraci, a pomoci jim tak přitáhnout kvalitní a talentované zaměstnance, často i ze zahraničí. Práce v našem oboru vyžaduje kreativitu a inovativní myšlení, a proto je důležité, aby kromě prémiového pracovního místa měli zaměstnanci k dispozici i prostory k relaxaci a oddechu,“ uvádí Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, s tím, že v kancelářích firem z oboru podnikových služeb tak často najdeme nejen pracovní stoly a zasedací místnosti, ale například i tmavé místnosti pro meditaci či krátký ozdravný spánek, koktejlové bary a terasy s venkovní kuchyní a grilem anebo i rockové místnosti s kytarami a bubny.
Po čem tedy zaměstnanci na pracovišti touží? K prioritám zaměstnanců patří v prvé řadě kantýna či restaurace, kterou chce mít v dosahu kanceláře 88 % respondentů zmíněného průzkumu. Důležité je pro ně i bezplatné a kvalitní připojení Wi-Fi (86 %) a zahrada nebo terasa (71 %). Protože až 84 % svého pracovního času tráví zaměstnanci center podnikových služeb u vlastního pracovního stolu, je pro ně důležitý pohodlný kancelářský nábytek, dostatek světla, kvalitní klimatizace a možnost otevřít si okno, což v moderních kancelářských objektech nebývá vždy samozřejmé. S úrovní komfortu svého pracovního místa je v tuto chvíli spokojeno 60 % respondentů. Je tedy vidět, že i v oboru, který kultivaci pracovního prostředí považuje za svou prioritu, existuje jistý potenciál ke zlepšení. A to například i co se prostředí vhodného k soustředění týče. „Možnost koncentrovat se považuje za důležitou 93 % respondentů, ovšem jen 37 % je spokojeno se současným stavem. Jde o aspekt, kterému nyní firmy věnují značnou pozornost. Takzvaný openspace se proto postupně transformuje a dělí na menší zóny určené pro individuální práci, setkávání a spolupráci týmů, relaxaci, schůzky či telefonování,“ dodává Jonathan Appleton a jako inspirativní příklad uvádí nedávno oceněný projekt nových kanceláří společnost Johnson & Johnson.
Inovativní pracovní prostředí v Johnson & Johnson oceněno diamantem
České zastoupení tohoto výrobce farmaceutických, kosmetických a zdravotnických produktů přestěhovalo začátkem letošního roku více než 1200 zaměstnanců ze tří lokalit do jediného sídla v pražských Jinonicích. „Naším cílem nebylo pouze sestěhovat naše lidi pod jednu střechu, ale především vytvořit prostředí, ve kterém se budou cítit komfortně a které je bude inspirovat a podnítí jejich energii a kreativitu,“ popisuje David Mansfeld, ředitel Johnson & Johnson Global Services, s tím, že kanceláře jsou z tohoto důvodu vybavené pohodlným ergonomickým nábytkem a kromě samotných pracovních míst jsou zaměstnancům k dispozici i prostorné kuchyňky, designově zařízené relaxační prostory či moderními technologiemi vybavené zasedací a konferenční místnosti. Johnson & Johnson ve svém sídle neopomíjí ani podporu zdravého životního stylu. V místní restauraci proto nabízí vyvážené výživové menu a s cílem eliminovat stres na pracovišti zřídil i meditační prostory a velké fitness centrum. Zaměstnanci se v průběhu dne mohou odreagovat i na prostorné terase s výhledem na Prahu.
Jedním z cílů celého projektu bylo inspirovat zaměstnance, aby spolupracovali, zapojili svou kreativitu a sdíleli své nápady. „Chtěli jsme, aby podoba a vybavení nových kanceláří vycházely přímo z představ a potřeb našich lidí, a proto jsme je zapojili do celého procesu tvorby nového sídla,“ vysvětluje David Mansfeld s tím, že otevřená komunikace v rámci týmu byla klíčovým faktorem úspěchu. „Přestěhováním ovšem projekt nekončí, naopak, naši lidé se mohou i nadále podílet na inovacích a prostřednictvím nových platforem představovat své nápady a projekty, z nichž mnohé se postupně realizují. Mám radost, že úsilí nás všech je korunováno úspěchem, a to jak v podobě ocenění ABSL Diamonds, tak – a to především – rostoucí spokojeností našich lidí,“ dodává na závěr David Mansfeld.
Více o projektu Waltrovka v pražských Jinonicích naleznete na https://www.archiweb.cz/n/press/waltrovka.
Zdroj: Tisková zpráva ABSL
Globalizace končí. Co dál? Na to odpověděl ekonom Marek Pavlík
Svět se změnil a globalizace končí. Na to, jak vnímají tyto skutečnosti ekonomové, jsme se postupně zeptali tří ekonomů. Přečtete si, jak na čtyři otázky odpověděl jako třetí Ing. marek pavlík, PhD, ředitel strategie společnosti Triton.
Jak říká ekonom Ing. Marek Pavlík, PhD
Také musí nabízet dostatečné vyžití pro rodiny s dětmi, starat se dobrou dopravu za prací, smysluplné místní úřady, zdravotnická zařízení apod. Obec by také měla umět udržet a přilákat malé a střední podnikatele, nabídnout přijatelné podmínky pro bydlení, což znamená cenově dostupné byty nebo stavební parcely. To vše lze vytvořit, pokud má aktivního starostu a vedení obce, které umí lobovat. Pokud jsou to „srdcaři“, kteří výkon své pozice vnímají jako poslání, mají úspěch téměř zaručený. Navíc, pokud dovedou vysvětlit svým občanům, proč mají obec, ve které je fajn se svou rodinou zůstávat a kvalitně žít.“
Globalizace končí. Co dál? Na to odpověděla ekonomka Švihlíková
Autor výstupu: Antonín Karoch, Prvnizpravy.cz
Svět se změnil a globalizace končí. Na to, jak vnímají tyto skutečnosti ekonomové, jsme se postupně zeptali tří ekonomů. Přečtete si, jak na čtyři otázky odpověděla jako druhá ekonomka Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Phd.
Jak říká ekonomka Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Phd.
Myslíte si, že současnou relativně vysokou životní úroveň v porovnání s dobou nedávno minulou má na kontě rozvoj průmyslu a služeb, popřípadě podnikání jako takové nebo neustálé zadlužování?
“Otázka je, čí úroveň myslíte. Obecně zásadní roli hrají technologie, které přispívají k rostoucí produktivitě práce. Ta zase přináší další výzvy a úkoly, které jsou nyní obzvláště aktuální. Je to například otázka zaměstnanosti v éře automatizace. Zadlužování je totiž pro vyspělé země typické jako „pohon“ od 70. let, kdy význam úvěrů v ekonomice silně roste. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je „přebití“ kupní síly, která trpí stále horší pozicí práce (mezd) vůči kapitálu (zisku). Zadlužování, a také tvorba nových finančních produktů (financializace), jde s tímto fenoménem ruku v ruce.
U měření životní úrovně je potřeba být opatrný. HDP na hlavu není vždy ten nejlepší ukazatel, protože tvrdě průměruje a pohled z hlavního města deformuje rovněž. Nezapomínejme, že životní úroveň nemusí být nutně jen kategorií příjmů. Svou roli hrají i výdaje, například na bydlení! Pojem „životní úroveň“ je trochu širší. Souvisí také se spokojeností, bezpečím, právní jistotou atd.”
Existuje podle vás možnost, že v případě státní či světové krize se lze negativním následkům současné ekonomické situace vyhnout rozvojem tzv. lokální ekonomiky? Tedy podobně, jak to v minulém století prováděli bratři Baťové ve Zlíně?
“Nevím, jestli lze přímo používat historické analogie, ale význam lokálna vystupuje na povrch stále silněji. Naposledy jsem zaznamenala článek ve Financial Times od komentátorky Gillian Tettové, která publikuje rozhovory se šéfy významných amerických firem. Hovoří o lokalizaci či regionalizaci, tedy pokusu o návrat továren z asijských oblastí zpět do USA. Právě kvůli moderním technologiím. Automatizace zkrátka ten cyklus, v němž se jedna věc vyrábí na čtyřech kontinentech, narušuje. A nový fenomén, 3D tisk, dále přispěje k individualizaci potřeb. Takže nejde jen o reakci na zlé časy. Už dávno víme, že právě lokální struktury jsou vůči krizím odolné, ale jde i o celkový pohyb v rámci světové ekonomiky. Lokální ekonomika navíc plní i svou sociální, stabilizační funkci. Obrovské regionální nerovnováhy mají své politické dopady. Stačí se podívat na hlasování o Brexitu. Propojení lokálních struktur od obcí po malé a střední firmy až třeba po místní univerzity má v sobě obrovský, u nás dosud nevyužitý potenciál. Když se peníze udrží v místě, udrží se v místě i lidé.”
Lidé po celém světě, nejen podle Billa McKibbena, začínají vědomě znovu budovat své obce jako funkční hospodářské celky jako prevenci proti hospodářským a měnovým výkyvům. Je tato cesta, kde se komunita spoléhá sama na sebe, vůbec schůdná?
“Výhody větší lokalizace, které se projevují také jako větší místní propojenost, jsou zřejmé a užitečné. Ať už mluvíme o oblasti ekologie (uzavření cyklu produkce a spotřeby nebo využití místních obnovitelných zdrojů), nebo jen oddalování tlaku na univerzalitu potravin či místních výrobků. Fungující lokální ekonomika může nabídnout místní udržitelnost, větší odolnost vůči krizím i stabilnější pracovní místa. Zvyšuje také možnost aktivního místního působení, rozhodování a výsledky jsou blíž k občanovi. Zkrátka jsou tu lepší možnosti spolupráce. Já sama patřím k zastáncům ekonomické participace, tedy formy vlastnictví, jako jsou například družstva nebo podniky, řízené zaměstnanci. Považuji je za důležitou formu lokálních aktivit. Ale na druhou stranu je potřeba říci, že cílem by nemělo být budování něčeho jako „The Village.“ Stále budeme součástí globálního světa, z toho nelze utéct. Lokální ekonomika by ale mohla vybalancovat nerovnováhy, vyvolané globálními ekonomickými toky.”
Globalizace končí. Co dál? Jako první odpověděl ekonom Adrian Podskľan
Autor výstupu: Antonín Karoch, Prvnizpravy.cz
Svět se změnil a globalizace končí. Na to, jak vnímají tyto skutečnosti ekonomové, jsme se postupně zeptali tří ekonomů. Přečtete si, jak na čtyři otázky odpověděl jako první propagátor odkazu bratří Baťů a ekonom Ing. Adrián Podskľan, Ph.D.
Jak říká propagátor odkazu bratří Baťů a ekonom Ing. Adrián Podskľan, Ph.D.
“Podle různých statistik a zkušenosti je možné konstatovat, že v zemích západní Evropy se národní ekonomiky včetně nás potýkají nejen s pozitivy, ale i s negativními dopady globalizace. Mnohde se však tomu lidé brání mnohem aktivněji a jsou schopni synergicky spolupracovat, na rozdíl od většiny Čechů a Slováků. Ti si mnohdy ani nedovedou představit, že by se dobrovolně a aktivně stali účastní politiky, kteří by různými způsoby posillovali systémy lokálních ekonomik za účelem zvyšování konkurenceschopnosti a soběstačnosti. Neuvědomují si, že výsledkem udržení solidní životní úrovně a kupní síly je také to, že spotřebitelé nemusejí akceptovat cenu a kvalitu zboží diktovanou obchodními řetězci. Už jenom tohle jsou dostatečně pádné důvody, proč bychom se měli o lokální ekonomiku intenzivně zajímat a propagovat ji. Často se pozastavujeme nad tím, že potraviny například v německých marketech jsou výrazně kvalitnější a přitom levnější, než u nás. Je tomu tak, protože Němci prosazují lokální politiku a navíc se aktivně účastní na obhajobě svých práv, svobod a možností. Pro inspiraci mohu uvést příklad z dávné historie malého německého města Lűbecku (Podle publikace Adaptujte se od Tima Harforda), které kdysi vůdce Jindřich Lev začal po dobytí přeměňovat na nejbohatší město v severní Evropě. Použil přitom jednoduchou metodu. Ustanovil soubor pravidel, která platila pouze v Lűbecku. Budoucím občanům nabídl výsadu „velmi čestných občanských práv“, lenní pány vyhnal a nahradil je místní radou. Založil nezávislou mincovnu, která garantovala zdravou měnu, nadměrné daně zakázal a ustavil zónu volného obchodu, z níž lübečtí kupci mohli obchodovat s městy jako Münster, Magdeburg, Norimberk, a dokonce i s Vídní. Jindřich Lev pak nechal po severní Evropě rozhlásit, že obchodně zdatní imigranti budou vítaní s otevřenou náručí. Ti si pospíšili, aby této výzvy využili a přicházeli v zástupech. Lűbeck se tak stal Hongkongem své doby. Byl to tehdy náhlý a fenomenální úspěch. Sám císař Karel IV. zařadil v roce 1375 Lűbeck spolu s Římem, Pisou, Benátkami a Florencii do pěti „perel Svaté říše římské“. Vzhledem k rychlé urbanizaci světa možná přišel čas Lűbeck opět napodobit. Sice, jak upozorňuje Sebastian Mallaby, Jindřichův projekt pro Lűbeck „trochu připomíná pokus postavit nové Chicago v současném Kongu nebo Iráku.“ Přesně to, však chce nyní udělat Paul Romer. Tento americký ekonom je zakladatelem hnutí „koncesních měst“ (Charter Cities) s výsadními právy a tvrdí, že svět potřebuje zcela nová města s vlastní infrastrukturou a především s vlastními demokratickými pravidly, daňovým systémem a způsobem řízení korporací. Takováto města by se stejně jako středověký Lűbeck řídila souborem pravidel, nastavených tak, aby přitahovala ambiciózní lidi. Existuje mnoho důkazů, že koncesní města mohou v dnešním světě existovat a dobře fungovat. Jedním z nich je například Singapur, dlouhodobě úspěšný městský stát. U nás v České a Slovenské republice máme jistý nevyužitý náskok. Jde o soubor pravidel pro fungování prosperujícího města nebo obce, který rozpracoval ve svém díle J. A. Baťa se spolupracovníky s názvem „Ideální průmyslové město“. V praxi tyto teorie s úspěchem vyzkoušel nejenom ve Zlíně, ale i na Slovensku či v Brazílii. Stačí začít budovat, tvořit a nevymlouvat se.”
Globalizace končí. Co dál? Na to odpověděla ekonomka Švihlíková