The Blog

(Krátká studie, která vznikla a neustále se zdokonaluje na základě studia a zkoumání                             různých dostupných zdrojů.)

Dr. Adrián Podskľan a spolupracovníci

Svět se změnil a globalizace končí. Rostoucí potenciál velkých měst tvářících se, že jsou schopné uživit stále větší a větší počet obyvatel je u konce. Nejlépe to dokazuje skutečnost, že bydlení a život v nich je nedostupný pro běžné lidi, který se nechtějí dlouhodobě zadlužovat, spekulovat a žít na hraně takzvaným křehkým způsobem života s ohledem na skutečnost, že pracovních míst v důsledku digitalizace ve velkých městech ubývá. Přesně tak jako tvrdí prof. Milan Zelený místo abychom obchodovali s produkty samotnými, začínáme obchodovat se znalostmi. Nezvratně se posouváme od globální ekonomiky, která přerostla naše schopnosti, zpět k lokálním komunitám a ekonomikám. V důsledku rychlé a efektivní proměny způsobu života v období, kdy ČR a SR nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem a podniky jaký vybudovali Tomáš a Ján A. Baťa je více jako koncepty tzv. chytrých měst potřebné vytvořit a realizovat koncept „Ideálního znalostního města pro 21. století“, které je znalostní, energeticky a potravinově soběstačné.

Účel a metodika

 Účelem předkládané studie je prezentovat výsledky studií dostupných informačních zdrojů souvisících s konceptem ideálního průmyslového města s akcentem na identifikaci skutečných problémů lidských společenství a přístupy k jejích řešení včetně měření kvality života. Studie obsahuje také základní návrh včetně zhodnocení základních přínosů ideálního znalostního města pro 21. století zaměřeného na (1) efektivní boj proti chudobě a znečisťování životního prostředí, (2) zvyšování počtu zámožných lidí a (3) výchovu skutečných podnikatelů – živitelů schopných vytvářet a zlepšovat adaptivní organizace ohleduplných k lidem a životnímu prostředí.  V rámci studia byly vykonané rešerše infomačních zdrojů společně s logickým zhodnocením přínosů pro vytvoření konceptu ideálního konceptu průmyslového města pro 21. století.

 

Výsledky a diskuze

Historie konceptu ideálního průmyslového města

Původní koncept ideálního průmyslového města tak jako popisuje Jana Benešová, vznikl z potřeby rychlé a efektivní výstavby nových provozů ve firmě Baťa ve 30. letech 20. století, která disponovala velkým kapitálem, který bylo třeba dále investovat, a tak expandovala mimo Zlín i mimo hranice Československa. Po celém světě firma Baťa zakládala dceřiné společnosti pro výrobu, prodej a získávání surovin. Nová města bylo zapotřebí stavět bez zbytečných ztrát, a proto vznikl požadavek po celistvém návodu – příručce, který by dal začínajícím vedoucím pokyny a rady, jak takové město vystavět a zařídit v něm prosperující podnik. Tak začala vznikat kniha Ideální průmyslové město, která měla tuto potřebu naplnit.

Jan Antonín Baťa se po vzoru svého bratra Tomáše snažil obsáhnout utopické projekty měst a uplatnit některé jejich myšlenky. Ty začaly vznikat již od poloviny 18. století. V 19. století však zažily svůj zlatý věk, který podporovala průmyslová revoluce a její negativní dopady, které s sebou nesla. Firma Baťa se zejména zajímala o ty projekty, které byly realizovány, a mohla si z nich vzít ponaučení.

V Anglii byla známá například města Bournville (1879) a Port Sunlight, která jsou prvním příkladem snahy odlákat pracovníky z velkoměst a nabídnout jim lepší práci a životní podmínky. Již u těchto měst je kladen velký důraz na přítomnost zeleně.

Nejvýznamnější myšlenky, které si ohledně budování průmyslového města Tomáš Baťa přisvojil, pocházejí od R. Owena. Jde především o zlepšení životního prostředí dělníků, kteří pak podají vyšší výkon při práci. Zaměstnanci také oceňují podnikatelovu snahu a jsou tedy zdrženlivější v organizaci převratů. Lidé by měli pracovat ve společných dílnách a stravovat se ve veřejných jídelnách. Také zboží v obchodech je nakupováno ve velkém a obyvatelům tak může být poskytnuto za nižší ceny. Tím se docílí finanční úspory. Od R. Owena pochází také myšlenka vlastního vzdělávání a organizace volného času zaměstnanců (relaxace, vzdělání). Společnost má být pod přímým dozorem, ten ji ale nemá obtěžovat. Jelikož měl Owen zkušenosti v oblasti podnikání, pokusil se své ideje také realizovat. Založil osadu New Lanark, New Harmony (1825) a další, ale žádná z nich se nesetkala s úspěchem. To ho však neodradilo a dále vymýšlel plán pro osídlení Evropy malými průmyslovými osadami.

Společným znakem utopií zaměřených na budování ideálních průmyslových měst, kterými se inspirovali Tomáš a Ján Antonín Baťa je snaha působit na člověka a vychovávat ho. Společnost je uzavřená, bydlí zde omezený počet obyvatel. Narůstá také význam jednotlivce, který je však stále pod dohledem vůdce, důležité osoby pro fungování ideální společnosti. Právě vůdčí osobnost byla v těchto komunitách podstatným článkem, autoritou, bez které společenství nemohlo fungovat. Hospodaření města je založené na soběstačnosti a je řízené vedením společnosti. Všechny tyto body můžeme ztotožnit s ideálními městy firmy Baťa.

Samotný manuál „Průmyslové město“ byl v úvodní deklaraci J. A. Bati pojat jako příspěvek koncernu k řešení podstatných problémů industriální společnosti, především k nalezení vhodné formy uspořádání moderního průmyslu. V centru veškerých úvah o těchto otázkách měl stát člověk a základní potřeby jeho štěstí. Jednalo se při tom (ve shodě s ideály osvícenství) především o uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují tělesné blaho, nikoli blaho intelektuální. Štěstí zde bylo dáno do kontextu štěstí konkrétního lidského společenství (v jistých ohledech korespondoval tento program s myšlenkami utopických socialistů, kteří vycházeli při svých úvahách o společenské reformě z obdobného pojetí). Dále byly zmíněny hlavní zásady, z nichž měl koncernový program vycházet. V prvé řadě to byla (údajně empirická) teze, že se průmysl budovaný ve velkých městech neosvědčil. V tomto prostředí totiž nevzniká forma společenskosti potřebná pro rozvoj moderního průmyslu. Umístění průmyslu ve velkém městě naopak vede k sociálním disfunkcím a k vytváření davů složených z jednotlivců, kteří nemají (a nemohou) mít patřičnou míru porozumění pro průmyslovou spolupráci. Ideální průmyslové město je proto venkovským sídlem menšího rozsahu s 10 000–12 000 obyvateli, s jedním podnikem a jedním hlavním průmyslovým produktem. Jde o sociálně přehlednou komunitu, připomínající – dovolme si metaforu – v určitých ohledech zaoceánskou loď. Každý ví, kde je jeho místo, co loď pohání, kdo je kapitán a kde leží společný cíl. Tento zvláštní typ továrního města, přestože byl v knize konstruován v souladu s koncernovým výrobním programem jako město specializované, založené na průmyslové výrobě obuvi a předmětů s ní souvisejících, bylo možno podle J. A. Bati považovat za sídelní typ s univerzálními ambicemi.

 

Současné problémy lidských společenství v ČR a ve světě

Města v rozvinutých ekonomikách podle dostupných informačních zdrojů dnes hostí přes 70 procent populace a vytvářejí 80 procent hrubého domácího produktu a přitom stále zažívají překotný růst. Aby jej zvládla, mění se, stávají se “smart“. Zvyšování počtu zadlužených lidí, změna klimatických podmínek a s ní souvisící nedostatek pitné vody a oteplování, ubývání pracovních míst v důsledku digitalizace, růst počtu lidí žijících v odloučených getech a zvyšující se riziko terorizmu ze strany lidí žijících nejen v getech, ale zatím patří mezi problémy velkých měst, o kterých raději nikdo nemluví a neradi píší a mluví i média.

Podle Billa McKibenna “Globální oteplování už není jen hrozba filosofická či budoucí, dokonce už to vůbec není hrozba. Je to realita.”

U každého stavu systému je zapotřebí zvolit nějaký měřitelný parametr, který bude charakterizovat jeho změny. Úhelným a nanejvýš symbolickým parametrem je pro McKibbena průměrná koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Se změnami této koncentrace, která byla po tisíciletí přibližně na stejné výši (275 ppm – tj. 275 molekul oxidu uhličitého na milion molekul vzduchu) a která se začala výrazně měnit v posledních desetiletích, jdou ruku v ruce i klimatické změny, protože vlastnosti atmosféry ovlivňuje její složení. Oproti předchozím stoletím začala rychleji stoupat teplota, což má za následek jiný srážkový režim i zvyšující se počet bouří, větrných vírů a podobně. Současně se rozšiřuje pásmo tropů, na některých místech, kde doposud fungovalo zemědělství, se sucho stává “novou” realitou, na jižním i severním pólu taje masivně led.

Vědci se snažili dospět k nějaké limitní hodnotě koncentrace oxidu uhličitého, která by neměla být překročena, jinak se staneme svědky dramatických dějů, velkých škod a nevratných následků (fatální změny ekosystémů, snížení počtu živočišných a rostlinných druhů, zatopení velkých území na jedné straně, vznik velkých nových pouští na straně druhé). Prvotní odhad byl podle různých klimatických modelů 550 ppm. Ten byl posléze snížen na 450 ppm. Toto snižování se neděje náhodou. Je spojeno se statisticky významným nárůstem různých neobvyklých klimatických fenoménů a dalších jevů (například odtrhávání obrovských mas ledu od Antarktidy), kvůli nimž se musejí přepracovávat dosavadní modely založené na dlouhodobém pozorování.

Koncem roku 2007 měl přední světový klimatolog James Hansen na setkání Americké geofyzikální unie v San Francisku přednášku, ve které na základě dostupných dat ohlásil, že “bezpečnou” hranicí je 350 ppm. Jenže mezitím koncentrace stoupla až k 390 ppm, píše v roce 2010 McKibben. Dále cituje úvodník prestižního vědeckého časopisu Nature ze září 2009, kde stojí, že hodnota přes 350 ppm “ohrožuje pro život nezbytné ekologické systémy, které se vyvinuly v pozdním čtvrtohorním prostředí, a významně ohrožuje životaschopnost současných lidských společenství”.

Za pozoruhodný problém v lidských společenstvích je určitě možné považovat také skutečnost, že v některých částech Velké Británie pomalu ale jistě přicházejí o původní obyvatele. Jejich místo nahrazují přistěhovalci. Ve své nové studii to tvrdí sociolog Ted Cantle. Varuje před segregací společnosti a vyzývá vládu, aby podporovala lidi k životu v etnicky pestrých oblastech.

Podle ředitele vzdělávací sekce OECD Andrease Schleichera mezi největší problémy velkoměst patří vysoká koncentrace lidí na malém prostoru, která s sebou nese zápory i klady typické pro velkoměsto bez ohledu na konkrétní stát. Najdeme v nich více pracovních míst, ale i vyšší nezaměstnanost, majetkové extrémy na obou stranách, vysoký počet obyvatel a migrace kladou vysoký tlak na bydlení, dopravu či služby.

To vše jsou podle zprávy OECD témata a problémy, které by měly být řešeny na úrovni velkoměst, jež se mohou díky předávání zkušeností navzájem poučit. “Když jde o otázky bezpečnosti, terorismu či radikalizace, není to výzva pro anglický nebo francouzský venkov – ale týká se to velkých metropolí, které se s těmito problémy musí vyrovnat,” říká Schleicher.

Zatímco po roce 1989 se lidé toužili dostat z obcí do měst za novými pracovními příležitostmi, po necelých třiceti letech je tomu naopak a chtějí se dostat z měst ven. „Lidé se stěhují do oblastí, které jsou mimo ruch města, ale zároveň je město stále dobře dostupné. Mladí lidé tam většinou pracují nebo studují a okolí větších měst je takovým zázemím,“ řekl na rádiu Zet Vít Pászto.

Z jakési potřeby kontaktu s městem pak vyplývá, že motivací pro přesun na venkov netkví pro mladé v pracovních příležitostech. Pászto věří, že hlavním hnacím motorem je změna myšlení mladé generace, která se chce zaměřit méně na kariéru a více sama na sebe. „Myslím, že je to změna myšlení mladých lidí. Po revoluci lidé začali objevovat možnosti kariérního růstu a zaměřovali se více na tohle. Dnes už se to myšlení podobá trendu západní Evropy. Například v Nizozemsku je docela běžné, že mladí lidé pracují čtyři dny v týdnu a zbytek věnují sami sobě,“ řekl.

Další možností může být i snaha o ekologičtější a šetrnější život, ale i potřeba sociálního kontaktu, kterého se paradoxně mohou lidé ve městech dočkat daleko méně. „Ve městě kolikrát žijí izolovaně jen v rámci svých přátel a vytrácí se tam duch lidových tradicí, folklóru nebo samotného komunitního života,“ uvedl Pászto.

Vylidňování měst se ale Pászto neobává, jelikož v dnešní době je zase trendem měst přizpůsobovat centra měst pro život. „Podle mého názorů ta vazba na město zůstává. To, že člověk si pracovní uplatnění najde na venkově, je otázka jednotlivých individuálních případů. Město bude hrát vždy tu hlavní roli z pohledu trhu práce“ uvedl.

Podle různých odborníků a dostupných informačních zdrojů mezi největší problémy měst v ČR patří bezdomovci, soužití s Romy, hřiště, parkování, zeleň, doprava, bezpečnost, obchvat města, úklid, čistota, MHD, policie, státní centralizace, byrokracie a cyklostezky. Negativní důsledky rostoucí prostorové mobility a suburbanizace jak se můžeme dočíst na www.dobramesta..cz už byly mnohokrát popsány. Negativním důsledkem suburbanizace je zvyšování dopravní zátěže (zejména individuální automobilovou dopravou) ve spádových oblastech měst a doprava ve městech samotných. Růst mobility lidí má významný dopad i na lokální úrovni, a to na prostorové rozložení obslužných funkcí a pracovišť. Bez účinné územní regulace se zejména komerční zařízení občanského vybavení (obchody, služby obyvatelstvu) soustřeďují do větších zařízení a komplexů, naopak zanikají malé místní provozovny, které dosud obsluhovaly malé obce nebo místní části ve městech. Tento vývoj negativně pociťují zejména sociálně slabší obyvatelé a senioři, tedy ty skupiny, jejichž prostorová mobilita je finančně nebo fyzicky omezena.

 

Štěstí, kvalita života, index bídy a lokální multiplikátor

Z celosvětově dostupných zdrojů zaměřených na hodnocení kvality života je potřeba zmínit alespoň Index společenského rozvoje (Social Progress Index), který sleduje společenský a ekonomický rozvoj a úroveň životního prostředí.

Index společenského rozvoje pro rok 2015 je vytvořen jako doplnění HDP a jiných ekonomických ukazatelů s cílem poskytovat ucelenější přehled o celkové výkonnosti země. Jde o jeden z nejpropracovanějších světových systémů vyvinutých pro měření společenského rozvoje a o první systém, který měří společenský rozvoj nezávisle na HDP.

Index poskytuje podrobný přehled o tom, zda mají obyvatelé přístup k široké škále oblastí, podle nichž se hodnotí sociální rozvoj, jako jsou např. základní služby, příležitosti, lékařská péče, vzdělání, bydlení, uspokojivá policejní ochrana, práva a svoboda bez diskriminace. Index společenského rozvoje se zjišťuje z 52 nezávislých ukazatelů.

“Česká republika si v tomto žebříčku vede lépe, než v porovnání čistě ekonomických ukazatelů, což dokumentuje vyspělost české společnosti v ostatních oblastech. K dobrému umístění nám pomohly například nízká kriminalita a vysoký stupeň osobní bezpečnosti nebo zlepšení životního prostředí. Slabinami je ovšem úroveň školství a nízká míra tolerance vůči minoritám. Větší pozornost těmto problémům by nás posunulo nejen v tomto žebříčku, ale především zlepšilo stav naší společnosti jako takové,” uvedl hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.

Na vrcholu žebříčku jsou Norové, na dalších místech pak Švédové, Švýcaři, Islanďané a Novozélanďané. Na konci srovnání jsou naopak rozvojové země zejména z Afriky, ale například i Afghánistán nebo Jemen. Žebříček obsahuje 161 zemí, jen u 133 z nich jsou však statistiky kompletní.

Podle prof. Milana Zeleného pro země založené na zahraničním outsourcingu, kde jsou finální výroby vlastněny nebo zadávány cizími vlastníky (jako je ČR), je míra HDP spíše okrajová a nepromítá se přímo do růstu životní úrovně. Náklady za ekologické škody a újmy způsobené cizími podniky nejsou započítány. V HNP (Hrubý národní produkt) jsou kapitálové zisky zahraničních vlastníků a podniků odečteny. Tedy, HDP měří obecnou ekonomickou aktivitu uvnitř země, ale HNP měří celkové příjmy občanů téže země.

Vlastnictví a vlastnické funkce jsou nesporně základní kategorie ekonomiky a podnikání, jak jsme se přesvědčili během komunismu. Jeden náš premiér dokonce tvrdil: „Vždyť je to jedno, komu to vlastně patří“, jen aby přitáhl zahraniční vlastníky (investory) a rozprodal národní statky. Jiný, podobný premiér, zase definoval „českou firmu“ jako tu, která se na našem území nachází, bez ohledu na to, komu patří; asi ve smyslu českého „Co je doma, to se počítá.“ No, počítá se, ale jen když nám to patří. Zahraniční firma na našem území je totéž jako česká firma na cizím území: patří jen těm, kterým patří.

Jestliže jdou příjmy a zisky z dané aktivity zahraničním vlastníkům, budou započítány do HDP, ale ne do HNP. Např. Irsko, kde patří většina podniků někomu jinému, jako v ČR, mělo v r. 2010 HDP $211 miliard, ale HNP jen $150 miliard: tedy zdánlivě bohatá, ale spíše chudá ekonomika. Čím větší podíl zahraničně vlastněných podniků, tím větší je HDP-HNP rozdíl. Není třeba se už ani pouštět do faktorů repatriace zisků, daňových úniků a zneužívání místní, levné pracovní síly.

Nejlepší „definicí“ tedy zůstává zkušenost, že když soused ztratí práci, je to recese; když práci ztratím já sám, je to deprese. Kdy tedy končí recese? Pro media je to když HDP přestane klesat, pro ekonomy když HDP začne stoupat. Připomíná to ošoupané a prázdné klišé: je sklenice napůl plná, anebo napůl prázdná?

Protože Index společenského rozvoje zohledňuje obecnou ekonomickou aktivitu uvnitř země přes HDP, a ne HNP měřící celkové příjmy občanů téže země jsme se v rámci studie dostupných zdrojů zaměřili také na index bídy a štěstí.

Index bídy vypočítávají ekonomové z výše nezaměstnanosti a změny spotřebitelských cen. Jenže takovéto zjednodušení někteří kritizují, protože to do jisté míry mohou zkreslit jen některé komodity. Například v USA byli v roce 2015 nejnižší ceny benzínu za posledních téměř 60 let a právě díky tomu je právě teď americký index spotřebitelských cen nízký.

Ve srovnání za rok 2014, který zveřejnil Cato Institut, v roce 2015 index bídy kromě nezaměstnanosti, indexu spotřebitelských cen ještě zahrnuje hrubý domácí produkt na obyvatele, což je sice zlepšení kvality ukazatele indexu, ale vzhledem k tomu, že to není HNP (hrubý národní produkt) je jeho přesnost nedostačující. V roce 2015 si podle indexu bídy nejhůře vedla Venezuela. Naopak nejmenší bída byla v Bruneji.

Podle předpovědi indexu bídy při zohlednění ukazatele HDP pro státy OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) na rok 2017 by si některé státy měly dát pozor. Například nejhorší výhled má japonská ekonomika, která by se mohla propadnout dokonce za ekonomicky slabý evropský jih (Španělsko, Řecko, Portugalsko).

Z výzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) z roku 2016 vyplývá, že alarmující situace v propadu kvality života je podle počtu nárůstů bezdomovců a lidí ohrožených příjmovou chudobou také v České republice. Podle informací zveřejněných na svobodném monitoru je v Česku již 70 tisíc bezdomovců a 1 milión lidí ohrožených příjmovou chudobou. Podle výzkumu MPSV dochází k rozevírání sociálních nůžek. Kdo má slušnou práci či příjem z podnikání, tomu se obvykle daří lépe. Lidé, kteří přišli o zaměstnání nebo zapadli do dluhů či alkoholu, se už z bídy většinou nedostanou. Více o kvalitě života v jednotlivých regiónech v ČR naleznete v příloze č. 1.

Pro měření míry lokalizace místní ekonomiky (obce, regiónu) se ve světě využívá lokální multiplikátor, který popisuje oběh financí ve vymezeném území. Jeho autorem je anglický ekonom John Maynard Keynes, který tvrdil, že čekat na to, až se ekonomika z krize uzdraví sama jen pomocí samovolně fungujících tržních mechanismů, je nezodpovědné. Navrhnul ekonomickou politiku, která připouštěla zásahy státu a vlády. Součástí této politiky bylo také využívání efektu multiplikace. K efektu multiplikace dojde, když změna ve výdajích způsobí neproporcionální změnu v celkové poptávce. Tím se prý pomůže k oživení ekonomiky.

Lokální multiplikátor je podle jeho zastánců indikátorem udržitelného rozvoje (Ne sebeudržitělnosti regiónu.) v tom nejhlubším smyslu: lokálního ekonomického rozvoje, který snižuje své nechtěné ekologické a sociální dopady namísto toho, aby je exportoval do méně ekonomicky slabších krajin, kde na nás pracují ženy a děti za směšné částky, či které dokonce zmizí pod vodou v důsledku stoupající mořské hladiny, jak se již dnes děje některým tichomořským ostrovům v důsledku globálního oteplování.

V návaznosti na skutečnost, že index společenského rozvoje, index bídy a ani lokální multiplikátor na základě vyplývajících nedostatků je nemožné považovat za hodnověrné ukazatele kvality života v lidských společenstvích a už vůbec se podle nich nedá měřit výkonnost měst, lokalit a regiónu nejen s ohledem na soběstačnost a sebeudržitělnost  jejich a jejích občanů (měřen přes celkový počet zámožných občanů z celkového počtu obyvatel včetně kvality jejich života) vytvoří spolupracovníci nadace ZET prof. Milana Zeleného vlastní metodiku na měření výkonnosti regiónu, lokalit a obci obsahující i kvalitu života jejích občanů včetně benchmarkingu při detailnějším rozpracování této studie a konceptu.

 

Přístupy k řešení problémů lidských společenství

Mezi nejpopulárnější řešení problémů v lidských společenstvích dnes bezpochyby patří koncept smart city, který je významný především pro udržení vzrůstajících nároků na život ve městech. Z různých vyjádření odborníků na smart city můžeme zjistit, že pokud se chceme vypořádat efektivně s výzvami, kterým města čelí, právě z důvodu vzrůstající spotřeby energií a zdrojů, je nezbytně nutné začít využívat nové moderní technologie. Ty nám sice dají možnost chovat se efektivně, nicméně nejprve je potřeba, abychom začali u sebe, uvědomili si, jak svým chováním zatěžujeme prostředí, ve kterém žijeme, přemýšleli o změnách a chtěli se chovat efektivně.

Podstatou konceptu smart city je využití moderních technologií v rámci rozvoje města, které mají za úkol šetřit zdroje a zároveň ulehčit a zjednodušit život jeho obyvatelům. Je velice těžké konkrétně určit, zda dané město je, či není smart. V některých zemích již vznikají projekty, které si daly za úkol vytvořit soběstačná města, campusy. Jedním z příkladů je město Masdar, které leží uprostřed pouště Spojených arabských emirátů a má ambici stát se nejzelenějším městem na světě. Město má pojmout až 50 000 obyvatel, recyklovat až 80 % spotřebované vody a elektrickou energii budou vyrábět výhradně solární panely.

Dalším příkladem soběstačného města je např. projekt Fudžisawa v Japonsku. Město by mělo tvořit zhruba 1 000 domů opatřených solárními panely a fungovat na nejnovějších technologiích. Přenos energie by měly obstarávat moderní elektrické sítě, tzv. smart grids, které budou moci přelévat energii tam, kde jí bude zrovna potřeba. Když se podíváme do Evropy, tak jedním z měst, které má v tomto směru velké ambice, je Amsterdam. Zde vzniká spousta zajímavých projektů od dopravy, šetrného veřejného osvětlení, vytápění budov, elektromobility a mnoha dalších.

Město založené na myšlence udržitelného rozvoje vzniká v USA na jihozápadu Floridy. Babcock Ranch developerské společnosti Kits & Partners se stane centrem inovací vycházejících z osvědčených postupů v oblasti ochrany přírody, budování místních komunit a městského plánování. Nová řešení budou vycházet z nejnovějších poznatků o dopravních systémech, energetické efektivitě a udržitelnosti rozvoje. Urbanisté, kteří projektují Babcock Ranch, budou pomocí aplikace IBM Rational Focal Point koordinovat inženýrskou a stavební práci, hospodářský rozvoj a řešit všechny komplikace spojené s budováním chytrého města.

Město Babcock Ranch s plochou okolo 6900 hektarů bude využívat méně energie, přičemž se stane prvním městem poháněným sluneční energií s nulovými emisemi. Ve městě Babcock Ranch bude také využíván integrovaný „smart grid“ (chytrá elektrická síť), který poskytne větší efektivitu a umožní obyvatelům a podnikům sledovat a kontrolovat jejich spotřebu energie. Všechny komerční budovy a domy v novém městě budou certifikovány jako energeticky úsporné a postaveny v souladu s normami organizace Florida Green Building Council. Babcock Ranch je také modelem ochrany prostředí: více než polovina z jeho 6900 hektarů bude trvale chráněna, a to včetně zelené stezky a otevřeného prostranství.

Plovoucími soběstačnými městy budoucnosti, která by mohla zachránit lidstvo a mohou se zdát jako utopie řešící otázky souvisící s přelidněním planety i stoupání hladiny moří se zabývá Seasteading Institut.

Inspirativním projektem v České republice je projekt Triangle City, „městečko“ vytvářející zázemí pro provoz průmyslové zóny u Žatce. U samotného vjezdu do Triangle City se chystá projekt občanské vybavenosti, Jeho jádro budou tvořit moderní mobilní sestavy buněk, o jejichž nákupu od společnosti ČEZ rozhodlo zastupitelstvo Ústeckého kraje už v roce 2014. Mobilní sestavy buněk bude tvořit 10 samostatně stojících objektů ubytovny, jídelna a administrativní budova.

Podle L. Ghilardi od devadesátých let přijalo několik zemí koncept kreativního národa (Creative Nation). Nejdříve Austrálie (1994), následně byl pro tento pojem vytvořen politický rámec v Anglii (1997), na Novém Zélandu (2000) a ve Skotsku (2009). Všechny tyto země vsadily na rozvoj vlastní identity prostřednictvím takzvané kreativní ekonomiky.

Podpora kreativních průmyslů tak posunula politický důraz na ekonomický potenciál umění a kulturních aktivit tvrdí L. Ghilardi. Tento posun, doprovázen masivním rozvojem v oblasti informačních a komunikačních technologií, dal následně vzniknout novým formám produkce, distribuce a spotřeby kreativního zboží a kulturních služeb. Na narůstající význam kreativity jakožto klíčové složky prosperujících městských ekonomik a jako faktoru, který do měst láká a současně v nich zadržuje a podporuje tvůrčí osobnosti, upozorňují ekonomové, političtí komentátoři i urbanisté. Velká Británie chápe kreativní odvětví nejen jako hnací motor ekonomiky, ale jako nástroj na podporu sociálního začleňování, rozmanitosti a rozvoje společnosti. Podle mnoha výzkumů je zřejmé, že ať se bavíme o rostoucích ekonomikách (kreativní průmysly tvoří 7 % z celkové hrubé přidané hodnoty Británie a rostou v průměru o 6 % za rok) nebo revitalizaci deprivovaných oblastí měst, nové nápady a inovace nejvíce produkují umělci, designéři, architekti, marketéři, filmaři, tvůrci videoher a další vzájemně spolupracující kreativní profesionálové a instituce z různých oblastí. Britská vláda proto podporuje rozvoj kulturně-kreativních strategií malých i velkých měst, která se soustředí na kulturní nabídku a podporu umělců a tvůrčích lidí tak, že tito ve městech zůstávají.

Od roku 2001 tak buduje na umělém ostrově ve Žlutém moři poblíž Soulu futuristické město New Songdo. Budoucí metropole pro 65 tisíc stálých obyvatel nese přízvisko U-city neboli Ubiquitous city (ubiquitous = všudypřítomný), a využívá výhod takzvaného všudypřítomného computingu. Téměř vše ve městě, například koše na odpadky, nemocniční lůžka nebo zabezpečovací systémy dveří, bude opatřeno čipy radiofrekvenční identifikace (RFID). Bezdrátové sítě je propojí s počítačovým systémem města. V koši na odpadky například budou čidla, která spustí povyk, vyhodí-li do kontejneru určeného pro papír třeba sklo. Klíčem k životu ve městě bude takzvaná SMART karta. Každému obyvateli poslouží k placení čehokoli, zároveň ji půjde použít jako klíč k otevírání vchodových dveří, k nastartování auta nebo také jako volební lístek. Každá domácnost, kancelář či úřad budou vybaveny teleprezencí (systémem komfortní obrazové a zvukové komunikace). Dodavatelem síťových řešení pro New Songdo je v tomto případě společnost Cisco. Futuristické město, zaujímající plochu kolem 6 km2, se má stát centrem světového obchodu, vzorem ekologického a trvale udržitelného sídla a zároveň prvním ukázkovým projektem (například v Číně se plánuje stavba podobných měst pro několik milionů obyvatel). Otázka je, jak se budou lidé cítit pod neustálým dohledem nejrůznějších systémů. Shromažďování informací o občanech prostřednictvím všudypřítomných technologií je citlivá záležitost a může vyvolávat obavy z omezování práv. Podle informace na www.idnes.cz ze dne 2.12.2016 Jižní Korea postupně ruší mince, chce vytvořit bezhotovostní společnost.

Velice zajímavý komplexní přístup k budování nejen chytrých měst, ale také kreativní ekonomiky založené na malých a středních podnicích pomocí propojení místních samospráv a univerzit na velké korporátní společnosti zvolila Jižní Korea. Vznikající centra uvedené v tabulce v lokalitách pomáhají malým podnikatelům s prosazením jejích podnikatelských nápadů pomocí právní pomoci, nalezení investorů včetně prodeje produktů a služeb. Kreativní ekonomika v Jižní Koreji je definována bohužel jako koncept nezohledňující tradiční zdroje jako půda, práce a kapitál a upřednostňující zájmy velkých korporací. Koncept je postaven na dědictví korejské byrokracie a vytvořen netvořivým způsobem.

Región	Téma & zaměření	Podporující korporace
Seoul	Culture & lifestyle	CJ
Incheon	Logistics industries, aviation	Hanjin
Gyeonggi	IT-based convergence industries	KT
Chungnam	Clean energy, agriculture as the 5th industry	Hanhwa
Daejeon	Global venture business	SK Telecomm
Sejong[1]	ICT-based agriculture	SK Telecomm
Chungbuk	Bio & beauty, environment-friendly energy industry	LG
Jeonbuk	Carbon-related industries, traditional culture	Hyosung
Jeonnam	Bio-chemical, new materials and convergence-oriented agro-fishery	GS
Gwangju	Mortor vehicle-related start-up and common people-oriented innovation platform	Hyundai Motors
Gyeongbuk	Smart factory innovation, convergence type culture and agriculture	Samsung
Daegu	Fashion, machinery and automobile parts, traditional industries	Samsung
Ulsan	Ship-building & marine plant, medical automation industry	Hyundai Heavy Industries
Gyeongnam	Machinery manufacturing innovation	Doosan
Busan	Global distribution, Film and video-oriented ecology, IoT-based smart city	Lotte
Gangwon	Big data, crowd sourcing tourism, health care and smart farm	Naver
Jeju	Smart tourism platform, electric car and renewable energy	Daum-Kakao

 

Korejský model rozvoje podle Kima Králika je založen na klíčových faktorech, mezi které patří (1) rozvoj lidského kapitálu, (2) dobré vládnutí a makro-ekonomická stabilita, (3) infrastruktura, (4) rozvoj venkova a (5) rozvoj průmyslu a vytváření podmínek pro soukromé podnikání v duchu kapitalismu.

Rozvoj venkova nestál ve středu zájmu korejských politiků od samého začátku, ale pozornost mu začali věnovat až se zvyšující se migrací populace do měst a výrazným zaostáváním venkova za městskými oblastmi. Korejská vláda se zasadila o spuštění modernizačního programu Saemaul Undong, který byl jakousi formou zelené revoluce a stal se populárním a úspěšným. Modernizace zemědělství a výstavba potřebné infrastruktury přispěly ke zvýšení zemědělské produkce a lepšímu přístupu zemědělců na trhy. Korea si tak dokázala zajistit dostatek potravin pro svou rostoucí populaci a zároveň rozvoj venkova výrazně omezoval chudobu. Zvýšení produkce, podpora vnitřního trhu, zvýšení příjmů a investic a také zvýšení zaměstnanosti ve venkovských oblastech dokázali vyrovnat nepoměr v rozvoji venkova a měst, a přímo podpořili miliony venkovských obyvatel.

V jisté návaznosti a zároveň kontrastu podle Markéty Březovské z Vysokého učení technického v Brně a dostupných informaci na Wikipedii nahrazuje dnes v Indii původní model ideálního industriálního města firmy Baťa model nový, sledující trendy a vývoj současné spotřební společnosti a neoliberálního trhu. Novodobý model korporátních měst můžeme také nazývat městem pro výrobu. Tou je zde na jedné straně právě produkce životního stylu, identity a příslušnosti k určité sociální a kulturní skupině, a na straně druhé stojí vlastní výroba produktů, odehrávající se v nové formě – typické pro dnešní globální jih. Současná výroba měst (její komponenty a pravidla, klady a zápory) v postfordistické společnosti 21. století.

Nový model korporátních měst je možné prezentovat na průmyslovém městě Baťa(nagar) v Indii, kde je výroba místa stále spojena s vlastní výrobu produktů (obuvi). Celý systém fungování korporace se ale změnil: z centralizovaného s jedním ústředím a několika výrobními lokalitami na systém s decentralizovanou distribucí znalostí, ekonomiky a prostorově nespravedlivé dělby práce. Stále však můžeme mechanismy vytváření prostoru chápat jako řízené výrobou – výrobou obuvi mimo nový developerský projekt i výrobou životního stylu v něm. Pod taktovkou společnosti Baťa je původní tovární město nahrazováno novým projektem v podobě uzavřené gated community pro nové zákazníky – konzumenty životního stylu. Samotné město se tak stalo dnes novým spotřebním zbožím. Na výrobě tohoto místa a jeho identity se kromě společnosti Baťa aktivně podílejí i místní aktéři a instituce, zejména pak obyvatelé bezprostředního okolí, metropolitní vláda, lokální developeři, a obyvatelé noví – z kruhu rostoucí indické střední třídy.

Nevýhodou nového modelu korporátních měst jakým je Batanagar/Calcutta Riverside podle výzkumu Markéty Březovské je, že rostoucí globální ekonomické vazby a intenzifikace dělby práce fungují na pozadí rozsáhlé, ale neviditelné geografie subdodavatelů, dodavatelů surovin, manufaktur, výrobců, designérů, vedoucích ústředí, logistických center, distribučních sítí a prodejních míst. Nicméně mezi místy výzkumu, vývoje, designu, komunikace, odbytu a konzumu a mezi místy vlastní fyzické produkce – získávání surovin a průmyslové výroby, kterou systém subdodávání a offshoringu umožnil jinde, nenalézáme jen zeměpisné rozdíly, ale také masivní rozdíly sociální a ekonomické povahy. Sídla levné výroby v zemích globálního jihu mají často podobu uzavřených továrních měst s nepřiměřenými pracovními i životními podmínkami, zatímco si jejich ředitelství udržují vysoce kvalifikované pracovníky nabídkou exkluzivního bydlení a nejrůznějších volnočasových a rekreačních balíčků. Za druhé, v kontextu aktuálního diskurzu korporátního urbanismu můžeme Baťova města chápat jako vedlejší produkty globální společnosti. Stále více se na okrajích megalopolí objevují nová města v podobě gated communities, jež jsou plánována, postavena, kontrolována a regulována jedinou (soukromou) společností. Tyto sktruktury nejenže obcházejí mechanismy plánování na státní či regionální úrovni, ale budují si také nové formy řízení s vlastními pravidly. Zde už o osudu města nerozhoduje podnikatel, nýbrž developer, který definuje soubor pravidel a norem, jimiž se musí všichni jeho rezidenti řídit. Tato nová města se neformují podle příslušnosti k identitě jediné společnosti, jsou založena na společných preferencích životního stylu spotřeby.

Podle dostupných informací na www.novinky.cz je také Nova Cidade de Kilamba velkolepý obytný projekt, který poblíž hlavního angolského města Luanda vybudovala čínská společnost. Jenže nová rezidenční oblast v hodnotě 3,5 miliardy dolarů (asi 71 miliard korun) zeje prázdnotou.

Za tři roky postavené satelitní město se rozkládá na 12 355 akrech země a má ubytovat asi půl miliónu lidí. Podle BBC je to jeden z největších nově vybudovaných projektů na celém kontinentu. Aby ne, nachází se zde 750 osmipatrových paneláků, tucet škol a nepočítaně komerčních prostor.

Při pohledu na propagační materiály angolské vlády, které satelitní město prezentují jako místo plné šťastných rodin, vypadá Kilamba ideálně. Jenže lidé, kteří si na obrázcích a videích užívají nový styl života mimo prach a zmatek Luandy, kde žije mnoho lidí ve slumech, jsou pouze herci.

Hlavním důvodem, proč je panelové město prázdné, jsou vysoké ceny zdejších nemovitostí. Byty prodávané podle BBC za 120 000 až 200 000 dolarů (zhruba 2 500 000 až 4 150 000 korun) jsou naprosto mimo dosah asi dvou třetin obyvatel Angoly, které musí žít z méně než dvou dolarů (asi 40 korun) denně. Dalšími problémy jsou nedostatek pracovních míst a vysoké náklady na život v podobných bytech.

Na základě různých pohledů na hojná statistická data, přístupy k řešení problémů lidí žijících v městech a originální postřehy lidí, jako je například Milan Zelený, Ján Košturiak, Jane Jacobsová, Pavel Kohout, Ilona Švihlíková, Rebeca Kellerová a dalších odborníků je možné pozorovat příklon k lokální ekonomice, kde komunita spoléhající sama na sebe se prostě musí snažit v praktických mezích zvýšit kontrolu vlastního hospodářství. Lidé po celém světě nejen podle Billa McKibbena začínají vědomě znovu budovat své obce jako funkční hospodářské celky, protože doufají, že se jím tak podaří zadržet důsledky ropného vrcholu a klimatických změn.

Rebeca Kellerová upozorňuje, že globalizace končí a její nástupcem je nová éra, které bude dominovat robotika a umělá inteligence. Tyto technologie totiž dramaticky sníží náklady výroby. Nyní je robotizace patrná jen v několika odvětvích, ale to se změní a v budoucnu se bude rozšiřovat do mnoha dalších. Roboti nakonec umožní firmám, aby se stáhly ze zemí s nízkými náklady práce. Tím bude eliminován hlavní faktor stojící za globalizací a prodlužováním výrobních řetězců. Podobně budou působit i další technologie, jako například 3-D tiskárny. U nich nejsou úspory z rozsahu tak velké jako u tradičních výrobních procesů. Tato technologie tak podpoří opětovný posun od současných výrobních řetězců.

Podle různých statistik a zkušenosti je možné konstatovat, že v zemích západní Evropy se národní ekonomiky potýkají s negativními dopady globalizace stejně tak jako v ČR a SR. Lidé se zde ale brání mnohem aktivněji a hlavně, na rozdíl od většiny Čechů a Slováků, jsou schopni synergicky spolupracovat. Na straně jedné se aktivně účastní politiky, na straně druhé různými způsoby posilují systémy lokálních ekonomik za účelem zvyšování konkurenceschopnosti a soběstačnosti. Výsledkem je udržení solidní životní úrovně, kupní síly a také to, že spotřebitelé nemusejí akceptovat cenu a kvalitu zboží diktovanou obchodníky (jak je tomu u nás). To by tedy měly být dostatečně pádné důvody, proč bychom se měli o lokální ekonomiku intenzivně zajímat a využít četných zkušeností našich sousedů. Často se pozastavujeme nad tím, že potraviny v německých marketech jsou výrazně kvalitnější a přitom levnější, než u nás. Je tomu tak proto, že Němci se aktivně účastní na obhajobě svých práv, svobod a možností.

Alžbeta Kiraľová a Ivo Straka ve své knížce „Vliv globalizace na marketing destinace cestovního ruchu“ připomínají, že už v roce 2010 americká futuroložka Faith Popcornová zveřejnila trendy v životním stylu, které se projevují i v poptávce po destinacích a produktech cestovního ruchu – především orientace na lokální produkty a služby, atraktivita a zážitky s přístupnou místní atmosférou, růst lokálních mikrocenter excelence a inovace, návrat ke kořenům, hledání komunit založených na společném zájmu a integrace velkých značek do místních kultur.

 

Ideální znalostní město pro 21 století jako cesta k snižování chudoby

Při hledání skutečného celkového řešení problému nejen velkých měst bez kompromisů a při současně probíhajícím nástupu lokálního a regionálního podnikatelství je to právě ta věrná, poctivá, intensivní spolupráce nejen ve službách podniku, ale i ve službách veřejnosti; tato spolupráce je klíčem k rozřešení, jak vedoucí jednotlivec mohl a může zvládnout tak úspěšně tolik problémů rázu technického, obchodního, sociálního, kulturního a jiného. Jan A. Baťa sám si byl vědom nedocenitelných výsledků této spolupráce a proto byl jejím vášnivým hlasatelem, neúnavným propagátorem a zastáncem, jak to nejlépe dosvědčuje jeho spis, který spolupráci věnoval. Jeho výchova a úcta k práci a vedení celého podniku právě na soustavě uvedené spolupráce k účelům služby veřejnosti vytváří mezi jiným zlínskou obdivuhodnou pracovní ideologii.

A právě inspirace od pána prof. Milana Zeleného, který dlouhodobě tvrdí, že ekonomika je evoluční organismus, nás dovedla k pochopení, co se dnes děje a proč. Evoluce hospodářských systémů je přirozený a spontánní jev a nejde tudíž o „problém“. Nejdříve je třeba situaci POCHOPIT. Jak můžete řešit cokoliv, když neznáte diagnózu. Jak může americká centrální banka cokoliv řešit, když ani neví, co se v ekonomice děje? Prostě pumpují do ekonomiky peníze a nevede to k ničemu. Dále se musíme PŘIZPŮSOBIT. To znamená, že metamorfóza, na kterou prof. M. Zelený dlouhodobě upozorňuje, potřebuje nové způsoby myšlení, chování, musíme změnit vzdělávací systém, nové způsoby produkce zboží – prof. M. Zelený tomu říká deglobalizace, musejí se posilovat regióny. Protože každá ekonomika, každý ekonomický pohyb vždy vzniká na nějakém místě, nikdy nevzniká na ministerstvu! Ekonomický pohyb vzniká v regiónech. Musíme posilovat ekonomiku tam, kde vzniká. Mimochodem, v té metamorfóze bude velký důraz kladen právě na podnikání a podnikatele, protože to je nejefektivnější způsob, jak vytvářet pracovní příležitosti. Takže evoluční systém si sám hledá svojí vlastní cestu ven a my bychom tomu měli věnovat pozornost a snažit se přizpůsobit systému a ne přizpůsobovat systém naší ignoranci. To je arogance, na kterou nemáme právo, protože jsme proti přírodě bohužel hodně malí a ekonomický systém lidstva je sám příroda. To není inženýrský výmysl nějakých Marxů a Leninů. Je to organismus, který má svá vývojová pravidla. Prof. Milan Zelený a jeho spolupracovníci vidí řešení právě v tom přizpůsobení se. A to je způsob i k nalezení vlastní správní cesty k dlouhodobému úspěchu lidských společenství.

Při prohledávání obzoru souvisícího s budováním a rozvojem ideálních průmyslových měst pro 21. století stojí i skutečnost, že v Evropě již dávno vznikají silné regiony, hospodářsky a politicky autonomní, kulturně sebevědomé. Vezměte jen Veneto či Emilka-Romagna, Lombardia, Marche, Toscana v Itálii, Nordvest-Forum kolem norského Alesundu, Juten (v Dánsku), Baden-Württemberg (Německo) a mnohé jiné.
Vzpomeňme jen na Zlínsko 30. let. To byl skutečný evropský region, ne-li region světový.
Všechna kultura, všechna politika a všechna ekonomika vzniká lokálně. Nejsme tedy svědky úpadku kultury, politiky a hospodářství, ale pouze jejich národně-státních centralizovaných verzí. Kultura moderního Veneta (Benátky) je dnes silnější a sebevědomější než kdykoli v moderní Itálii.

VENETO (Benátská oblast) představuje opravdový hospodářský zázrak ve střední Evropě. Před 50 lety chudý zemědělský kraj a zdroj emigrace, dnes nejbohatší oblast Itálie. Celá oblast je exportně orientovaná – oděvy, boty, keramika, kůže, šperky, brýle, nástrojářství, kovářství, sklo, svítidla, elektronika, prostě vše, co vyžaduje lidský um a podnikatelské schopnosti. Podstata úspěchu Veneto je velmi prostá: vyrobíš lépe a levněji než kdokoli jiný na světě.

Dnes se již ze všech stran ze světa při logické úvaze potvrzují slova prof. Milana Zeleného o tom, že se posouváme od dnešní globální ekonomiky, která přerostla naše schopnosti, zpět k lokálním komunitám a ekonomikám. Jednotlivé regiony začínají s novými moderními technologiemi vytvářet moderní soběstačné systémy. Nastupuje éra moderních průmyslových měst podle příkladu od Tomáše a Jána Bati. Dnes se jedná o moderní soběstačná, produkční a znalostní města pro 21. století. Tyto města jsou charakteristická vlastnostmi jako:

• Soběstačnost bez obalů a odpadů a její způsob realizace.
• Životní pohoda a její hledání.
• Živitělství a její sebeudržitělnost.
• Vzdělávání a její učení praxí.
• Vyladěnost a její triangulace spolupráce.

Typické pro moderní soběstačná, produkční a znalostní města v 21. století je:

• atmosférický satelit,
• kustomizovaná produkce,
• vertikální farma,
• úplná digitalizace,
• podnikatelská univerzita,
• aditivní výroba,
• robotizace.

Energetická a potravinová soběstačnost

V souvislosti se zajištěním energetické a potravinové soběstačností měst je potřebné si připomenout způsob, jak si budovali nový domov v Brazílii Ján Antonín Baťa a jeho spolupracovníci včetně jejích díla – fungující přehrady v oblasti Martinópolis, která inspirovala i další vodní elektrárny včetně gigantického díla Itaipu.

Mimo vodních, větrných a solárních elektráren mezi možnosti jak si zajistit energetickou soběstačnost patří komunální bioplynové stanice, které patří mezi velice výhodní a perspektivní technologie využívání obnovitelných zdrojů energie. Jedná se o technické zařízení, ve kterém anaerobní mikroorganismy za nepřístupu vzduchu mění rozložitelné organické látky na bioplyn a zbytkové produkty. Bioplyn se spaluje v kogenerační jednotce, kde se vyrábí elektrická energie. Současně se uvolňuje teplo, vznikající chlazením. Stabilizovaný produkt, digestát, lze využít jako hnojivo nebo po separaci jako surovinu pro výrobu kompostu.

Velice inspirativním příkladem komplexního energetického řešení je projekt s názvem Kněžice – energeticky soběstačná obec (zkráceně ESO Kněžice), který pomáhá nejen úsporám nákladů za energie, ale přinesl i výrazně menší produkci skleníkových plynů a dal práci několika občanům. Jádrem projektu je bioplynová stanice, kde se přeměňuje valná část odpadních surovin vzniklých v obci na bioplyn. Spolu s přímým spalováním fytomasy utváří uzavřený energetický okruh, z něhož vystupuje elektřina jako zpeněžované zboží pro veřejnost a teplo pro místní spotřebu obyvatel obce.

O tom, že místo fosilní a jaderné energetiky přicházejí v Evropě na řadu decentralizované chytré energetické sítě, pro které již Vítkovice Machinery Group (VMG) nabízejí nové technologie na bázi bio-CNG a vodíku, technologie pro využívání energií z větru a z vody mluvil také ve svém rozhovoru pro Hospodářské noviny v článku „Naše budoucnost je vodík“ další zástupce Nadace ZET prof. Milana Zeleného a generální ředitel a člen představenstva Vítkovice, a.s., pan Libor Witassek.

Podle webového portálu ecofuture klasická fosilní paliva jako nafta a benzín jsou dnes v nelibosti. Hledají se proto alternativy a jednou z nich je pohon autobusů na na plyn, ať už je to bioplyn v podobě biometanu, nebo zemní plyn, nabízejí proti těm klasickým dieselovým několik výhod. Předně, mají výrazně nižší emise škodlivých látek do ovzduší. Jsou navíc i tišší. A v neposlední řadě vyjde jejich provoz výrazně levněji.

Ohledně potravinové soběstačnosti je možné potvrdit tvrzení prof. Milana Zeleného, že jí bude možné zajistit díky vertikálním farmám (Podle výzkumů z Japonska jsou 100 krát efektivnější než venkovské pole) a molekulární kultuře potravin. V normálním prostředí se třeba obilí neurodí, protože je vystaveno škůdcům a působení klimatických změn. To ve vertikálních farmách odpadá. Můžete tam pěstovat vše možné bez závislosti na vnějším klimatu. Díky tomu máte stabilní systém, který poskytne dostatečné množství jídla pro takto vybavené lokality. Tuto skutečnost potvrzují projekty nejen v Japonsku a USA, ale také projekt pěstování rajčat v Zemědělském družstvě v Haňovicích ve dvou moderních sklenících, která jsou vybaveny automatizovaným systémem stínění, větrání, zavlažování, vytápění i hnojení. Při zavlažování rajčat bude využívána dešťová  voda zachycená ze střech budov družstva a teplo z přilehlé bioplynové stanice. Jeden ze skleníků má umělé osvětlení. Vertikální farma, tedy high-tech pěstírna, v níž zemědělské plodiny rostou hydroponicky v patrech nad sebou, se nachází také v areálu firmy Fosfa. Několik pater sazenic salátů zabírá celkovou plochu šedesát metrů čtverečních.

K potravinové soběstačnosti přispívá také oběhové hospodářství, které se podle Euroskop.cz jako koncept zaměřuje na dlouhodobé uchování přidané hodnoty produktů a kombinuje snahu snížit objem odpadu a jeho negativní dopady na životní prostředí. Jednoduše řečeno, z produktů se nemá stát odpad, ale nový zdroj pro další výrobu, což je přesně to, co je charakteristické pro soběstačná, produkční a znalostní města.

Jelikož podniky při výrobě v oběhovém hospodářství berou ohled na delší životnost, materiálovou i energetickou efektivnost a opětovné využití nebo recyklaci, dochází k minimalizaci využívání přírodních zdrojů, obnově vytvořených produktů, redukci nákladů na provoz firem a ke snížení množství odpadu. Navíc koncept oběhového hospodářství počítá s tvorbou nových pracovních míst napříč celým cyklem, od návrhů designu nových typů produktů až po recyklaci. Vyžaduje však celkovou proměnu ekonomického smýšlení, a to nejen firem, ale i společnosti jako takové.

S cílem skutečně realizovat koncept oběhového hospodářství je na místě i realizace konceptu prodeje potravin bez obalů podle příkladu od Catherine Conwayové popisovaného v článku „Bez obalu“ na enviweb.cz, který je v rámci konceptu pro soběstačná města postaven na prodeji regionálních produktů bez obalů a odpadů podporujících i cestovní ruch.

Životní pohoda a šťastný život

Ve kterých světových městech jsou lidé nejšťastnější? Žebříčky, které se takovou otázkou zabývají podle dama.cz, zohledňují třeba dlouhověkost obyvatel, jejich zdraví i celkovou spokojenost. Anketa BBC zveřejněná na montyrich.cz hodnotila zase veličiny jako zdraví obyvatelstva a očekávaná délka zdravého života, vnímání svobody s ohledem na možnost životní volby, míru korupce nebo třeba výši HDP přepočtenou na obyvatele. Nikoho asi nepřekvapí, že z výsledků vyplývá, že šťastnější lidé jsou produktivnější a umí vydělat více peněz. Nejvíce bodovaná města mají mimo jiné společné i to, že jsou sídlem univerzit a žije zde mnoho mladých, aktivních a vzdělaných lidí. Po sečtení všech bodů všech bodovaných zemí vyšel výsledek: Pět nejšťastnějších měst je v Evropě. Kanadě uteklo páté místo o pár desetin bodu. Mezi nejšťastnější města na světě podle montyrich.cz patří Aarhus,  Dánsko; Oslo, Nórsko; Ženeva, Švýcarsko; Utrech, Nizozemí a Malmö, Švédsko.

Podle inspirace od manuálu „Průmyslové město“ J. A. Bati a jeho spolupracovníků v centru veškerých úvah o podmínkách zajišťujících životní pohodu stojí člověk a základní potřeby pro jeho štěstí. Jedná se při tom (ve shodě s ideály osvícenství) i v 21. století především o uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné blaho. Velká důležitost se přitom přikládá rodině, oáze klidu a relaxace potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění další generace. Generace potencionálních spolupracovníků. Zajištění životní pohody a štěstí vychází z rovnice, na jejíž jedné straně stojí moderní život, jistota a pokrytí základních i nadstandardních potřeb a na druhé stráně práce, oddanost a transparentnost, která poskytuje dobrovolný smysl života každému jednotlivci, který má zájem stát se součástí nejen lokální komunity, ale také propojeného společenství šťastných lidí.

Budoucnost udržitelného a dostupného bydlení v soběstačných, produkčních a znalostních městech by mohla ležet na bedrech 3D tiskáren, na nichž si můžete také vytisknout elektromobil, vyrobit si vlastní auto na místě spotřeby není problém. Jediné, co potřebujeme, je digitální program, algoritmus, software. V tomto smyslu podle prof. Milana Zeleného globalizace přetrvá, po celém světě se tyto programy budou prodávat a sdílet.

Živitelství, vzdělávání a podnikatelské sítě

Podle Milana Zeleného to české živnostník je odvozeno od slova život, živitel a živitelství; tj. podnikatel v pravém slova smyslu, jako poskytovatel života a živobytí, pravá to podstata zdravé společnosti. Stačí to odlišit od státních „podnikátělej“, oligarchů, ekonomických „diplomatů“, partajníků, zlodějíčků, příživníků, dotačních expertů a systémových nohsledů euro-byrokracie zatvrzelých lákačů a odprodejců všeho ještě našeho. Jan Antonín Baťa tento rozdíl dobře znal a proto tvrdil, že čsl. škola nové doby musí tedy býti škola podnikatelská, živitelská. Škola, která si vytkne za úkol pěstovati, vzdělávati a vychovávati jako nejvyšší hodnost v národě živitele, podnikatele – nebo chcete-li v dosavadních termínech socialistických – kapitalistu, národního a možná i mezinárodního. Jan Antonín Baťa své tvrzení vyjádřil také ve verších, jako básník života, umělec práce a hudebník podnikového řízení. Odkaz na jeho projev věnován výchově k soběstačnosti a podnikání naleznete ZDE. Evropě, ale hlavně Čechům, i dnes chybí národní podnikatelé-živitelé.

V souvislosti se vzděláváním a jejím učením praxí je potřeba navázat opět i na Baťův systém – sociální koncept reformy života, výroby a podnikání, kde hrála otázka formování člověka významnou úlohu. Otázka přijetí norem, změn chování jedince a jeho postojů byla pro úspěšné prosazení systému řízení Baťa klíčová, říká Karel Kostka ve svých vystoupeních a článcích už od roku 1990. Jakou úlohu v tomto procesu sehrálo vzdělávání? Zpočátku nepatrnou, později pozoruhodnou a ve třicátých letech 20. století velmi významnou. Baťova nedůvěřivost k formálnímu a teoretickému vzdělání byla pověstná. V rámci pragmatismu, který vyznával, požadoval po svých spolupracovnících, odpovědných za školství, aby vzdělávání mělo náboj, akceleraci a prvky soutěže. „Civilizace, či vývoj společnosti znamená rozšiřování příležitosti k boji nebo – chcete-li – k soutěžení“ (Baťa, 1933, s. 10).

Protože Tomáš Baťa považoval život za skutečnou soutěž, ve které vítězí pouze ti nejlepší, chtěl vytvořit vzdělávací systém, který by motivoval mladé muže, posléze i mladé ženy, k dosažení konkrétního cíle, např. vyššího postavení v hierarchii pracovních funkcí ve firmě, k získání pracovního postu v zahraničí apod. Pamětník doby vypráví: „Bylo tedy poctou studovat u Bati? No, ano. Já jako mladý muž bych nemohl odejít domů s tím, že mne vyhodili. To by byla nepředstavitelná ostuda. Oni nás vychovávali v duchu, že z nás budou vedoucí pracovníci. Ty předpoklady byly zvláštní. Už to, že jsme měli mít maturitu a očekávalo se, že skončíme někde v Indii“ (Kašpárková, 2010, s. 41).

Ohledně vzdělávání a její učení je dobré navázat na rozhovor prof. Milana Zeleného pro Lidové noviny „Jsme velká, tlustá a pomalá housenka“, ve kterém tvrdí, že účelem vzdělávání je zajištění si pracovního místa. Jestliže budu vzdělán a nezajistím si pracovní místo, je mi vzdělání nanic. V době, kdy se technologie a ekonomika měnily jen pozvolně, takřka nepozorovatelně, mělo vzdělávání mnohem delší použitelnost. To už ale dnes neplatí: rychlost současného vývoje univerzity zaskočila a nevidím jiné řešení než přímé propojení univerzit s podnikatelskou sférou. Inspiraci pro vzdělávání může být program, který neakreditovaný vzdělávací AEPM institutu poradenského konsorcia Adrián Podskľan AP Solution připravil pro výchovu a vzdělávání vyvážených osobností podnikatele a manažera schopných budovat a rozvíjet adaptivní organizace, které Vám pomohou nejen rozvinout schopnosti a znalosti Vám, Vašich manažérů, leadrů, koordinátorů, spolupracovníků a zaměstnanců při strukturovaném učení v praxi, ale také s maximalizaci přidané hodnoty při současném zvýšení kvality a pružnosti Vaši organizace nebo předmětu podnikání. Odkaz na bližší informace  o distančním podnikatelském a manažerském učení praxí je ZDE. Zajímavým vzdělávacím projektem je také program, který nadace ZET připravila pro Čínu a odkaz na jeho prezentaci s názvem „Innovation Gateway“ můžete nalézt TADY.

Podnikatelské sítě, tj. sítě malého a středního podnikání (sítě MSP) si podle prof. Milana Zeleného získávají živou pozornost jako dynamické součásti Nové ekonomiky (síťové ekonomiky), které se největší měrou podílejí na jejím růstu (pracovní příležitosti) a produktivitě. Tradiční průmyslové oblasti (industrial districts -IDs) v Itálii se tak staly předchůdci celosvětové exploze sítí MSP v technologicky pokročilých zemích a regionech.
Regionální a lokální hospodářská oblast, seskupení nebo síť poskytují v éře nástupu lokální a regionální ekonomiky nespornou výhodu. Podle prof. Milana Zeleného se zrychlujícím se zánikem národních států se tato regionální ekonomická a politická výhoda stává zřetelnější a široce podporovanou. V USA byl navržen a realizován  program rozšíření Silicon Valley (údolí Silicon) v Silicon kontinent. Jinými slovy – lokální průmyslové systémy se již stali vzory pro regionální a dokonce i transnárodní systémy.
Rozsáhlá literatura objasňující průmyslové distrikty (IDs) z Itálie podává prakticky všechny argumenty pro jejich interpretaci, zachování, adaptabilitu a obnovu.

Přesvědčivé vysvětlení pokračujícího úspěchu průmyslových distriktů lze pozorovat na jejich vývoji – od vnějších úspor v duchu neoklasické školy A.Marshalla, přes dělbu práce, flexibilní specializaci, geografickou a politickou soudržnost až k neměnící se rodově zakořeněné sebejistotě a důvěře.

„Jednej lokálně, mysli globálně“ je základním principem konkurenceschopnosti sítí. Celý svět se stává trhem regionálně autonomních sítí malých podniků či průmyslových distriktů, jak se říká v Itálii. Také NORDVEST FORUM, podniková síť v okolí norského Ale-sundu, je nejen úspěšná ve světovém měřítku, ale přesahuje zkušenosti, schopnosti i výsledky Veneta svou účelností záměru, organizace a motivací.

Jak na to? – Malé podniky v daném regionu vytvoří akciovou společnost (jakou je Nordvest Forum) a ta se napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury).

Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na s transformaci členů řetězce do znalostních firem a organizací. Vytváří se společné zdroje, které zajišťují školení a trénink zaměstnanců i vrcholného řízení, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vy-tváření vztahů spolupráce atd.

Cílem je zlepšení úrovně řízení, zvýšení pružnosti a efektivnosti, jakož i rozvíjení mezipodnikové spolupráce. Vše se řídí – zcela nutně a programově – kritérii a standardy světové třídy.

V celé Evropě vznikají autonomní hospodářské regiony: Emilia-Romagna, Lombardia, Marche, Toscana (Itálie), Juten (Dánsko), Baden-Württemberg (Německo) a mnoho dalších.
Prvním krokem jsou informace, vzdělávání a fundované debaty. MUSÍME POCHOPIT. Druhým krokem je mobilizace lokálních zdrojů a místního ducha, nárůst místního sebevědomí a odpoutání se od Prahy. MUSÍME SI VĚŘIT.

V globální éře je kultura inovace předpokladem úspěšného a konkurenceschopného rozvoje regionu či země. Tvorba inovační kultury jde dále než zavádění nových produktů na podniku, produkce vynálezů a patentů v univerzitní nebo firemní laboratoři, anebo proklamace či finanční podpory z ministerstva.

Inovační kultura je výsledkem nové architektury vztahů a nových komunikačních kanálů, tedy Nové sítě spolupráce mezi zúčastněnými sférami zájmů.

Tyto sféry zájmů jsou tři: Universita – Průmysl – Samospráva.

Ve spolupracující Triádě tak dochází k prolínání rolí: univerzita se chová jako podnik tím, že inovuje a podniká, podnik se chová jako univerzita tím, že poskytuje anebo se podílí na praktickém vzdělávání, a samospráva opouští politickou ideologii a stranickou kulturu a věnuje se přímé podpoře vzdělávacích a podnikatelských činností regionu.

Podnikatelská univerzita se přímo podílí na tvorbě firem, generování zaměstnanosti a rozvoji regionu. Samospráva adaptuje své motivační, incentivní a regulační nástroje, a poskytuje veřejnou složku investičního kapitálu. Podniky poskytují soukromou složku kapitálu a jsou aktivní v rozvoji lidí, znalostí, výzkumu a inovací – kromě svých tradičních rolí v tvorbě přidané hodnoty a poskytování zaměstnanosti.

Podnikatelská́ univerzita je především výrazem inovační́ strategie regionu a jeho hospodářsko – společenského rozvoje.  Základním cílem je tedy tvorba nových firem jako principiálních „nosičů̊“ a uživatelů̊ znalostí. Tyto znalosti a schopnosti nejsou jen doménou obchodních a podnikatelských oborů, ale všech oborů: od molekulární́ biologie a computer science, přes nanotechnologie a védy o materiálu, až po zdravotní́ technologie, telekomunikace a péči o člověka. Všichni členové Podnikatelské univerzity – fakulta, studenti i administrativní – se učí podnikat, zakládat a řídit firmy, přejímat spoluzodpovědnost za praktické využití generovaných znalostí. Univerzita se učí́ podnikat proto, aby se stala pravoplatným, aktivním členem regionální́ Triády.

Znalosti, inteligence a přínosy

Konzultanti z Frost & Sullivan z kalifornského Mountain Dew a se čtyřiceti pobočkami po světě identifikovali osm klíčových aspektů definujících chytré, tj. znalostní město, které by neměli chybět v ideálním průmyslovém městu pro 21. století:

• Inteligentní řízení (smart governance)

Sada e-government řešení a zelené politiky pro řízení veřejné infrastruktury dodávaná občanům prostřednictvím informačních, komunikačních a mobilních technologií.

• Inteligentní energie (smart energy, smart grid)

Systém řízení založený na oboustranné energetické bilanci, kde lze optimálně regulovat jak výkon zdroje, tak spotřebu koncového uživatele, případně využívat akumulaci energie. Díky chytrému měření veličin (smart metering) celé soustavy jsou známy okamžité hodnoty jednotlivých prvků. Řídicí systém nepřetržitě vyhodnocuje celkový stav a pružně řídí vyrovnanou výkonovou bilanci.

• Inteligentní budova (smart building)

Dům, který dokáže uživateli zajistit komfort domova s maximální provozní bezpečností a minimální energetickou náročností. Centralizované řízení formou “inteligentního domu” uživateli poskytne maximální komfort bydlení i úsporný provoz budovy či rodinného domu. Budova žije vlastním životem, reaguje na vnější i vnitřní podněty (počasí, teplota, tlak, emise, den, noc, osvit, vítr, sníh, pohyb v objektu a jiné) a bez zásahu uživatele podle těchto proměnných uzpůsobuje svůj chod.

• Inteligentní mobilita (smart mobility)

Umožňuje transfer lidí a zboží v optimálním udržitelném módu za pomoci komfortní a bezpečné multimodální dopravy a celé infrastruktury řízené komunikačními a informačními technologiemi s cílem zefektivnění dopravní obslužnosti při současném snížení nákladů na životní prostředí a významné redukci škodlivých zplodin.

• Multimediální mobilita

Znamená skutečné snížení osobní automobilové dopravy a přechod na alternativní způsoby dopravy s využitím integrace dobře rozvinutých systémů hromadné dopravy s dalšími druhy dopravy (např. sdílení vozidel, park & ride a dalších) s cílem omezení individuálního používání motorových vozidel.

• Inteligentní infrastruktura (smart infrastructure)

Integrovaná platforma sestávající z energetických a dopravních sítí, celé soustavy městských služeb, budov a jejich účinného a komplexního řízení pomocí měřicích, informačních a komunikačních technologií.

• Inteligentní technologie (smart technology)

Propojení domova, kanceláře, mobilního telefonu a například vozidla prostřednictvím unifikované bezdrátové IT platformy, včetně adopce inteligentních grid systémů a domácích řešení. To vše založené na vysokorychlostním širokopásmovém spojení s podporou 4G technologií.

• Inteligentní zdravotní péče (smart healthcare)

Informace jsou nedílnou součástí zdravotní péče. Jedná se o aplikace ICT technologií napříč celým spektrem funkcí ovlivňujících naše zdraví a obecně zdravotnictví. Zahrnuje nástroje, systémy a služby komplexní zdravotnické péče jak pro pacienty, tak pro zdravé občany.

• Inteligentní občan (smart citizen)

V současnosti už každý z nás díky velkoobjemovým datům a informacím z mobilních zařízení může využívat širokou škálu on-line dat z veřejných (doprava, počasí, emise, programy různých akcí) či individuálních (osobní biometrická data, individuální zdravotní informace) zdrojů k své okamžité informovanosti.

 

Jednoduchá definice inteligentního města podle dostupných informací od Petra Zavorala konstatuje, že takové město používá digitální technologie neboli informační a komunikační technologie (ICT) pro zvýšení kvality a výkonnosti městských služeb za účelem lepšího života svých občanů.

Jaké přínosy z toho ale mohou pro občany plynout? Například půjde o lepší plánování a rozvoj města. E-government služby budou občanům poskytovány rychleji za nižších provozních nákladů. Bude podpořen místní ekonomický rozvoj, očekává se zvýšená produktivita města a jím poskytovaných služeb. Další benefity chytrých měst jsou například tyto:

– Mnohem efektivnější odpadové hospodářství orientované nejenom na hospodárný svoz odpadu, ale zejména na snížení množství odpadu a jeho recyklaci na nové energie.

– Nasazení inteligentních měřičů při hospodaření s vodou zajišťuje snížení individuální spotřeby, efektivnější monitoring kvality vody a okamžitou identifikaci průsaků vody v kombinaci s jejich účinnou prevencí.

– V energetické oblasti jde hlavně o inteligentní rozvodné sítě regulující okamžitou spotřebu s dodávkami elektrické energie, rozvoj a budování ekologických staveb při využití obnovitelných zdrojů energie.

 

Závěr

Na závěr je rozumné si připomenout náplň a smysl akcí Nadace ZET, který se postupně rozvíjí a specifikuje a její základní strategií je posloupnost: 1. Pochopit, co se děje a proč? 2. Přizpůsobit se změně odpovídající akci, a konečně 3. Využít rozpoznaných příležitostí k novému podnikání, produktům a službám za účelem rozkvětu regionu či lokality. Vice o nadaci ZET je možné najít na stránkách www.milanzeleny.com a  www.zetfoundation.com .

 

Literatura:

BAŤA, T. (1933). Boj o první místo. In Zlín, 18. září 1933, 3(10).

BAŤA, T. (1932). Šéfova slova k učňům odborné školy firmy Baťa r. 1925. In Úvahy a projevy. Zlín: Tisk.

BENEŠOVÁ, J. (2012): Urbanismus firmy Baťa. Satelitní jednotky v ČR a ideální průmyslové město. Brno: Masarykova univerzita – diplomová práce

BŘEZOVSKÁ, M. (2013): Model střídá model – Transformace Baťova průmyslového města Batanagar v Indii. Brno: Vysoké učení technické – dizertační práce

CEKOTA, A. (1928). Baťa Neue Wege. Brünn – Prag: Internationale Verlags-anstalt. CEKOTA, A. (1935). Zlín – město životní aktivity. Zlín: Tisk.

ČERNÝ, M.: (2012). Život v chytrém městě. Praha: Respekt

ČTK (2016). Z Hané zamíří do obchodu stovky tun rajčat, vyrostou v kokosovém substrátu. Praha: idnes.cz

ČTK (2016). Ústecký kraj spustí v průmyslové zóně stavbu Triangle City. Praha: http://www.denik.cz/ekonomika/ustecky-kraj-spusti-v-prumyslove-zone-stavbu-triangle-city-20160810.html

DOHNAL, R. (2016). Hliněný dům z tiskárny, cena 48 eur. Praha: www.ekobydleni.eu

DOLEJŠ, M. (2016). Smart Cities – koncept chytrých měst. Praha: http://www.scmagazine.cz/casopis/03-16/mastercard-a2403086-0734-435c-a9a1-ab768aa64b48?locale=cs

DROBÍK, L. (2016). Metamorfóza společnosti. Praha: http://www.milanzeleny.com/cs-CZ/stranky/1/-/0/428/metamorfoza-spolecnosti

DUBNOVÁ, H. (2016). Velká města mají stejné problémy. Řeší je vzájemným opisováním. Praha: http://zpravy.tiscali.cz/velka-mesta-maji-stejne-problemy-resi-je-vzajemnym-opisovanim-270788

ECOFURE (2014). Po Británii jezdí autobus pohánění splašky, Praha: https://www.ecofuture.cz/clanek/po-britanii-jezdi-autobus-pohaneny-splasky

EKONOMIKA (2016). Nový žebříček kvality života: Česko si mírně polepšilo, Praha: https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/novy-zebricek-kvality-zivota-cesko-si-mirne-polepsilo/r~b1d92d12de9311e49e4e002590604f2e/

ERDÉLY, E. (1990). Švec, který dobyl světa. Zlín: Archa. ISBN 59-078-90.

E15. (2017). Laboratorní zelenina pronikla do Česka: v Břeclavi startuje první vertikální farma. Praha: http://e-svet.e15.cz/technika/laboratorni-zelenina-pronikla-do-ceska-v-breclavi-startuje-prvni-vertikalni-farma-1331459

GHILARDI, L. (korektura Chrástová, T.). Kreativní města ve Velké Británii. Brno: http://www.scmagazine.cz/casopis/04-15/kreativni-mesta-ve-velke-britanii?locale=cs

GRAČKOVÁ, I. (2016). Naše budoucnost je ve vodíku. Praha: Hospodářské noviny

HMR. (2015). Zveřejnili INDEX BÍDY! Podívejte se, jak jsme na tom my. Praha: http://tn.nova.cz/clanek/zverejnili-index-bidy-podivejte-se-jak-jsme-na-tom-my.html HORČÍK, J. (2013). Kněžice – první energeticky nezávislá obec v ČR. Praha: www.ekobonus.cz

JOHANISOVÁ, N.: Penězům na stopě. Brno: Trust pro ekonomiku a společnost. ISBN 978-80-254-1690-7

KAPOUN, J. (2013). Bez obalu. Praha: http://www.enviweb.cz/clanek/obecne/95945/bez-obalu

KASPER, T., KASPEROVÁ, D. (2008). Dějiny pedagogiky. Praha: Grada. ISBN 978-80- 247-2429-4.

KASPER, T. (2004). Von den Bata Schuhen zu den Bata Schulen. In Zeitschrift für pädagogische Historiographie. Zürich: Pestalozzianum Verlag, 10(2).

KAŠPÁRKOVÁ, S a kol. (2010). Vliv sociálního programu Tomáše Bati a Jana Antonína Bati na vzdělanost zlínského regionu. Historická tradice a současnost. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-195-9.

KAIN, P. (2016). Jsme velká, tlustá a pomalá housenka. Praha: Lidové noviny

KELLER, R. (2016). Začíná další průmyslová revoluce, éra globalizace končí. Praha: https://www.patria.cz/zpravodajstvi/3239559/zacina-dalsi-prumyslova-revoluce-era-globalizace-konci.html

KHUDHUR, P. (2010). Babcock Ranch – první americké „plně udržitelné“ město. Praha: http://businessworld.cz/aktuality/babcock-ranch-prvni-americke-plne-udrzitelne-mesto-6603

KIRÁĽOVÁ, A., STRAKA, I. (2013). Vliv globalizace na marketing destinace cestovního ruchu. Praha: Ekopress, ISBN 978-80-86929-99-6.

KOSTKA, K. (2009). Fenomén Baťa a základní principy Baťova školství. Článek na konferenci.

KRÁLIK, K. (2013). Korejský model rozvoje – možná inspirace pro africké země?. Diplomová práce na Univerzitě Palackého v Olomouci.

KUČEROVÁ, B. (1959). Batismus – ideologie sociálfašismu. Gottwaldov: Krajské nakladatelství.

KUNOVÁ, M., HOFMANOVÁ, M. (2016). Mladí lidé se začínají stahovat z měst do vesnic. Motivací ale není práce. Praha: Rádio Zet – http://www.zet.cz/tema/mladi-lide-se-zacinaji-stahovat-z-mest-do-vesnic-motivaci-ale-neni-prace-9945

LINHART, J. (1949). Americký pragmatismus. Praha: Melantrich.

MÁNERT, O. (2016). Z britských měst mizí běloši. Segregace se prohlubuje, varuje zpráva. Praha: http://zpravy.idnes.cz/pristehovalci-britanie-studie-segregace-fft-/zahranicni.aspx?c=A161102_131727_zahranicni_ert

MAZÁK, M. (2016). Oběhové hospodářství a Česká republika. Praha: https://www.euroskop.cz/9260/27204/clanek/obehove-hospodarstvi-a-ceska-republika/

MCKIBBEN, B. (2013). Zeemě. Jak přežít na naší nové nehostinné planetě. Praha: Nakladatelství Paseka

POCHYLÝ, J. (1990). Baťova průmyslová demokracie. Praha: Průmyslové vydavatelství a nakladatelství UTRIN v nakladatelství Venuše a ve spolupráci Kruhu přátel Tomáše Bati.

POKLUDA, Z. (2009). Ze Zlína do světa – příběh Tomáše Bati. Zlín: Nadace Tomáše Bati. ISBN 978-80-254-4591-4.

REDAKCE (2015). Vertikální farma je stokrát efektivnější než venkovské pole. Praha: National Geographic Česko

REDAKCE (2016). V Česku je téměř 70 tisíc bezdomovců. Mnohem více, než se předpokládalo. Praha: http://www.svobodnymonitor.cz/ekonomika/v-cesku-je-temer-70-tisic-bezdomovcu-mnohem-vice-nez-se-dosud-predpokladalo/

ROSENKRANCOVÁ, M. (2016). Plovoucí města budoucnosti, která by mohla zachránit lidstvo. Praha: http://objevit.cz/plovouci-mesta-budoucnosti-ktera-by-mohla-zachranit-lidstvo-t193932

RYBKA, Z. (1999). Základní zásady Baťova systému pro podnikatele a vedoucí pracovníky. Praha: Edice TOKO A/S. ISBN 80-902411-3-1

VEM (2016). Jižní Korea postupně zruší mince, chce vytvořit bezhotovostní společnost. Praha: http://ekonomika.idnes.cz/korea-rusi-mince-a-miri-k-bezhotovostni-spolecnosti-fy8-/eko-zahranicni.aspx?c=A161202_144523_eko-zahranicni_vem

VRABCOVÁ, A.: (2015). Jaká jsou nejšťastnější místa světa? Tdy jje Top 5. Praha: Motyrich – http://www.montyrich.cz/novinky/lifestyle/2477-jaka-jsou-nejstastnejsi-mista-sveta-tady-je-top-5

ZAVORAL, P. (2016). Inteligentní města a jejích IQ. Praha: Hospodářské noviny dne 29. 2. 2016 – http://ictrevue.ihned.cz/c3-65184350-0ICT00_d-65184350-inteligentni-mesta-a-jejich-iq

ZELENÝ, M. (2005). Autopoiesis (sebeorganizace) v síti malých a středních podniků. Praha. http://www.darius.cz/ag_nikola/beseda40.html

ZELENÝ, M. (2011). Hledání vlastní cesty. Brno: Computer Press, a.s.. ISBN 978-80251-1611-1

ZELENÝ, M. (2015). Představení nadace Prof. Milana Zeleného. Praha: Fosfa,a .s.

 

Příloha č. 1

 

Kde se v Česku žije nejlépe? Velké porovnání krajů podle 24 kritérií

 

Online deník Aktuálně.cz porovnal kvalitu života ve všech čtrnácti krajích České republiky. Index je nejvyšší v Praze, kde dosáhl 0,73 bodu na škále od nuly do jedné. Nejslabší Moravskoslezský kraj získal 0,31 bodu. Hodnotili jsme čtyřiadvacet kritérií.

 

Praha – Obyvatelům České republiky se žije nejlépe v Praze. Ukázala to analýza online deníku Aktuálně.cz, která porovnala kvalitu života v jednotlivých krajích České republiky.

 

Náš index hodnotil čtyřiadvacet kritérií rozdělených do tří skupin. Jde například o průměrný věk dožití, kriminalitu, dostupnost lékařské péče, situaci na trhu práce, znečištění ovzduší či aktivní zájem obyvatel o dění v kraji.

 

Vycházeli jsme z dat za rok 2014, některá z nich jsou dostupná teprve pár týdnů. Řada potřebných ukazatelů za loňský rok bude k dispozici až příští zimu.

Praha získala na škále od nuly do jedné 0,726 bodu. Na druhém místě je Královéhradecký kraj (0,548 bodu), třetí Středočeský kraj (0,547 bodu). Konec žebříčku patří Moravskoslezskému kraji (0,31 bodu).

 

Žebříček krajů podle kvality života – celkové pořadí:

Kraj	Hodnocení
Hl. m. Praha	0,726 bodu
Královéhradecký	0,548 bodu
Středočeský	0,547 bodu
Jihomoravský	0,545 bodu
Pardubický	0,536 bodu
Vysočina	0,536 bodu
Liberecký	0,522 bodu
Plzeňský	0,511 bodu
Jihočeský	0,508 bodu
Zlínský	0,494 bodu
Karlovarský	0,481 bodu
Olomoucký	0,417 bodu
Ústecký	0,347 bodu
Moravskoslezský	0,31 bodu

 

Kompletní výsledky analýzy včetně jednotlivých dílčích kritérií najdete v této samostatné grafice.

 

V Praze je blaze

 

Za první místo vděčí Pražané hlavně vynikající ekonomické situaci. Hrubý domácí produkt na osobu (tedy zjednodušeně řečeno hodnota vyrobeného zboží a poskytnutých služeb na území kraje) tu významně převyšuje zbytek republiky. K tomu Praze pomáhá i fakt, že zde má sídlo velký počet tuzemských i nadnárodních společností, přestože často působí po celé republice.

 

Výkon pražské ekonomiky zvyšuje také to, že do hlavního města dojíždějí pracovat a podnikat lidé z okolních krajů – hlavně Středočeského. Mezi tahouny patří i cestovní ruch, díky němuž se rozvíjí obchod, ubytování a pohostinství.

 

Vyšší produkce pak logicky vede k růstu mezd – jejich medián neboli prostřední hodnota všech výdělků v Praze dosahoval předloni 27 901 korun. Ve druhém Středočeském kraji to bylo jen 23 785 korun a v posledním Karlovarském 19 512 korun.

 

Podle Ivana Šotkovského z ostravské Vysoké školy báňské pomáhá Praze i to, že jsou zde výrazně méně zastoupeny rodiny s dětmi do 14 let, které patří k ekonomicky nejohroženějším skupinám.

 

Obyvatelé hlavního města se také dožívají v průměru nejvyššího věku. Kromě toho ve srovnání se zbytkem republiky nejméně trpí nemocemi z povolání a na neschopence stráví v průměru jen 40 dní ročně, zatímco ve Zlínském kraji je to 56 dní. To je dané hlavně vysokým podílem služeb. Lidé, kteří nemusí pracovat fyzicky, jsou ve srovnání se zaměstnanci v průmyslu mnohem méně náchylní k nejčastějším nemocím z povolání, jimiž jsou syndrom karpálního tunelu a zaprášení plic. Pracovat u počítače lze navíc často i v době nemoci.

 

Zároveň je v Praze nejdostupnější lékařská péče – na tisíc obyvatel připadá téměř osm lékařů. Podle posledních dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky se v hlavním městě nachází 28 nemocnic ze 188 v Česku.

 

“Pro Prahu je oproti ostatním krajům charakteristický vysoký podíl lidí s vysokoškolským vzděláním. Lidé mají vyšší platy, mohou více investovat do svého zdraví a způsobu života,” dodává Petr Hlaváček, který se věnuje regionální ekonomii na univerzitě v Ústí nad Labem.

 

Život v Praze má samozřejmě i své nevýhody. Například emise polétavého prachu jsou tu (podle porovnání krajů) čtvrté nejvyšší v republice. Zároveň zde dochází k nejvyššímu počtu trestných činů na tisíc obyvatel – kolem 57, zatímco ve Zlínském kraji jich je pouze 15. Hůře dostupné jsou v hlavním městě i domovy pro seniory – se žádostí neuspějí tři ze čtyř zájemců.

 

Stabilní a bez extrémů

 

Na druhém místě žebříčku kvality života skončil Královéhradecký kraj. Střední délka života je zde čtvrtá nejvyšší v Česku – u žen 81,8 roku a u mužů 76,2 roku.

 

Pomáhá mu relativně menší znečištění životního prostředí (do kraje patří i velká část Krkonoš), zdejší firmy také vyprodukují druhé nejmenší množství odpadů v Česku.

 

Místo “velkého” průmyslu tu navíc dominují služby, ve kterých vzniká téměř polovina hrubé přidané hodnoty v kraji (tedy celkové hodnoty vyrobeného zboží a služeb po odečtení všech použitých polotovarů a spotřebovaných materiálů).

Královéhradecký kraj sice v žádné z 24 sledovaných oblastí nevykazuje úplně nejlepší hodnotu, ale současně ani netrpí extrémy jako například Liberecký kraj. Ten má sice nejnižší hodnotou emisí v Česku a druhý nejvyšší počet podnikatelů, ale zároveň tu například dochází k třetímu nejvyššímu počtu dopravních nehod.

Stabilní prostředí, kde neprobíhají žádné ekonomické, ekologické ani sociální výkyvy, považuje za hlavní výhodu Královéhradeckého kraje i Hlaváček.

 

Ostravsku škodí i špatná životospráva

 

Na opačném konci žebříčku kvality života skončily Moravskoslezský, Ústecký a Olomoucký kraj.

 

Vůbec nejhůře se ve všech třech srovnávaných oblastech daří Moravskoslezskému kraji. Mimo jiné trpí největším úbytkem obyvatel v Česku i největším výskytem nemocí z povolání (téměř 83 nemocí na 100 tisíc obyvatel). Podle Státního zdravotního ústavu tu bylo diagnostikováno 31 procent všech onemocnění.

Emise polétavého prachu, který vzniká v rámci těžkého průmyslu nebo při silniční dopravě a může vést například k poškození plic, jsou v Moravskoslezském kraji nejvyšší v Česku.

 

Střední délku života mají obyvatelé kraje nejnižší ze všech krajů. “Na vině není jen poškozené životní prostředí, ale i horší životospráva, kterou lidé kvůli nízkým příjmům často zanedbávají. Příkladem je alkoholismus, kouření nebo horší zdravotní prevence,” říká Ivan Šotkovský z ostravské Vysoké školy báňské.

 

Moravskoslezský kraj trápí i třetí nejvyšší výskyt trestných činů, celkově jich tu v roce 2014 bylo spáchaných 37 233. Podle Hlaváčka může být příčinou i koncentrace velkých měst v kraji. Kriminální činnost totiž přitahují spíše velká města než venkovské regiony.

 

Za špatné umístění Ústeckého kraje pak může hlavně jeho slabá ekonomika – tamní domácnosti pobírají kvůli nedostatečným příjmům nejvíce sociálních dávek a o každé volné místo na úřadech práce se “pere” více než 21 zájemců, což je rovněž nejvíce v Česku.

 

Olomoucký kraj doplácí na špatnou polohu

 

Zatímco špatné umístění Moravskoslezského a Ústeckého kraje není zřejmě překvapením, třetí místo Olomouckého kraje už pro mnohé ano.

 

I tento kraj se vyznačuje podprůměrným ekonomickým výkonem. S vysokou nezaměstnaností mají problém hlavně obyvatelé špatně dopravně dostupného okresu Jeseník.

 

Právě Jesenicko navíc podle Hlaváčka ukazuje, že kvalitní životní prostředí nemusí nutně zajistit delší život – jeho průměrná očekávaná délka je tu až devátá nejvyšší v republice. Důvodem může být opět špatná životospráva obyvatel a hůře dostupná zdravotní péče.

 

Olomoucký kraj má podle Šotkovského nevýhodnou polohu. “Jde o zemědělskou oblast, která nemohla na rozdíl od Moravskoslezského a Ústeckého kraje profitovat ani z období průmyslové či socialistické industrializace,” vysvětluje.

 

Více na https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/kde-se-v-cesku-zije-nejlepe-velke-porovnani-kraju-podle-24-k/r~56723dfad18711e5aa720025900fea04/?redirected=1488635680

 

http://www.scmagazine.cz/casopis/02-14/hvezdne-nakladani-s-odpady-ve-vidni?locale=cs

Inovace a zavádění oběhového hospodářství v městech a obcích

https://www.euroskop.cz/9260/27204/clanek/obehove-hospodarstvi-a-ceska-republika/

 

 

Další odkazy na www stránky:

 

V tomto čaro­vnom kúte Slo­ven­ska nevládne kon­zum a ľudia tu žijú v súlade s prí­ro­dou – více na https://www.startitup.sk/carovne-miesto-slovensku-nevladne-konzum-ludia-ziju-sulade-prirodou/

 

Singapur – najzelenejšie město: http://www.yoursingapore.com/mice/en/bulletin-board/how-singapore-became-asias-greenest-city/overview.html#

 

http://www.dama.cz/zabava/10-mest-kde-jsou-lide-nejstastnejsi-patri-mezi-ne-i-brno-27474

 

http://www.montyrich.cz/novinky/lifestyle/2477-jaka-jsou-nejstastnejsi-mista-sveta-tady-je-top-5

 

http://www.lidovky.cz/spokojenost-se-zivotem-cesi-jsou-stastnejsi-ve-meste-nez-na-vesnici-1g8-/zpravy-domov.aspx?c=A160422_071455_ln_domov_ELE

 

https://www.novinky.cz/koktejl/272759-mesto-pro-pul-milionu-lidi-je-puste-velkolepy-projekt-zkrachoval.html

 

https://www.ekobonus.cz/udrzitelne-a-sobestacne-mesto-navsteva-v-malm-ve-svedsku

 

http://lpg-cng.ochranamotoru.cz/doprava-slapni-na-plyn-auto-autobus-bioplyn.htm

 

https://www.ecofuture.cz/clanek/po-britanii-jezdi-autobus-pohaneny-splasky

 

http://biom.cz/cz/odborne-clanky/svedsko-sazi-na-bioplyn

 

http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/swissinfo-autobusy-v-bernu-budou-jezdit-na-bioplyn

 

http://energetika.tzb-info.cz/energie-z-odpadu/14295-cirkularni-ekonomika-v-praxi-uzavreny-cyklus-bioodpadu-ve-meste-brne

 

http://energie21.cz/motorove-palivo-z-vlastni-bioplynove-stanice/

 

http://oenergetice.cz/cista-mobilita/bioplyn-z-kanalizacniho-odpadu-muze-byt-vhodnym-alternativnim-palivem/

 

http://www.bioplynovestanice.cz/technologie-bps/pouziti-bioplynu-v-doprave/

 

http://www.designmagazin.cz/architektura/62282-nizozemsko-stavi-sobestacne-vesnice-regen-villages.html

 

http://www.smartcityvpraxi.cz/zajimave_projekty_13.php

 

http://www.nazeleno.cz/chap_2521/svet-v-roce-2050-naprosto-sobestacna-mesta.aspx

 

http://www.kurzy.cz/zpravy/408024-britanie-a-kanada-pokrocily-k-elektricke-sobestacnosti/

 

http://www.enviweb.cz/clanek/odpady/107204/opetovne-vyuziti-odpadu

 

https://www.sfzp.cz/clanek/193/3139/odpad-je-material-a-v-idealnim-pripade-vubec-nevznika/

 

https://www.startitup.cz/obchody-ktery-nezatezuje-zivotni-prostredi-obaly-od-potravin/

 

http://student.e15.cz//agora/vzestup-fenomenu-zero-waste-zmeni-se-pristup-cechu-k-produkci-odpadu-1330852

 

https://www.respekt.cz/denni-menu/v-amazonskem-pralese-se-rozpadaji-zbytky-fordova-pravouhleho-snu

 

https://truththeory.com/2017/03/07/ikeas-hydroponic-system-allows-grow-vegetables-year-round-without-garden/

 

https://www.weforum.org/agenda/2017/03/why-norway-is-now-the-worlds-happiest-country/?utm_content=buffer1f295&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer

 

http://zpravy.idnes.cz/norsko-cesko-dansko-zebricek-nejstastnejsich-zemi-f8i-/zahranicni.aspx?c=A170320_143329_zahranicni_aha

 

https://www.novinky.cz/cestovani/432795-norsko-je-nejstastnejsi-zemi-sveta-cesko-je-triadvacate.html

 

https://www.startitup.cz/nejvetsi-vertikalni-farma-na-svete-se-otevre-uz-letos-ma-predstavovat-budoucnost-zemedelstvi/

 

http://vtm.e15.cz/clanek/velka-zemedelska-revoluce

 

http://zpravy.e15.cz/byznys/zemedelstvi/budoucnost-zemedelstvi-philips-stavi-vertikalni-farmu-pro-obchodni-retezce-1329004

 

http://www.environmentcommerce.eu/vertikalni-farmy/

 

http://student.e15.cz/agora/vzestup-fenomenu-zero-waste-zmeni-se-pristup-cechu-k-produkci-odpadu-1330852

 

 

APD: http://www.enviweb.cz/download/ea/20031007_en.pdf

 

http://www.ekolid.cz/domaci-mala-bioplynova-stanice-vyplati-se/

 

http://interestingengineering.com/worlds-largest-spar-platform-journey-from-south-korea-to-norway/

 

http://www.nazeleno.cz/technologie-1/vertikalni-farmareni-lek-na-budouci-potravinove-krize.aspx