The Blog

Autor: Adrián Podskľan | Zdroj: Adrián Podskľan | 20..09.2016

Vnučka Karola Poláka, bývalého uznávaného televizního sporťáka, jinak atraktivní tmavovláska Pamela Poláková, která má jasnou představu o své budoucnosti, poskytla exklusivní rozhovor pro blog Adriána Podskľana (www.adaptivniorganizace.cz). Pam sice žije v Bratislavě, ale jinak studuje čínštinu ve Vídni. V současnosti si ji zdokonaluje na studijním pobytu v čínském městě Nanjing.

Jak na vás zapůsobila současná Čína?

Čína je krajina plná kontrastů. Přiznám se, že se dost liší od mých původních představ. Občas jsem, jak se říká, hodně zírala. Starší Číňané jsou nevychovaní, všude plivají a nezdraví se, ale je to jejich mentalita a já si na to pomalu musím zvyknout. Zdvořilí nejsou ani mladí. Naučit se to od nich bych opravdu nechtěla.  Snad bych si ráda osvojila jen tu jejich usilovnost a pracovitost. Naopak jsem okouzlená místem, kde žiji. Všechno tu dýchá historií. Bydlím v městě Nanjing, které bylo několikrát hlavním městem Číny. Prostě město miluji!

Čím se odlišuje studium v Číně od studia na Slovensku, či jinde v Evropě?

V Číně mají úplně jiný systém výuky. Já například jeden semestr studuji na Southeast University of Nanjing čistě čínštinu. Od pondělí do čtvrtka navštěvuji 10 kurzů čínského jazyka, přičemž každý kurz trvá 1,5 hodiny. Když to mám porovnat se školou ve Vídni, tak si myslím, že je to stejně náročné, jen s tím rozdílem, že tady přicházím do kontaktu s čínštinou i při rozhovoru s údržbářem na internátu.

Významný světový ekonom, Milan Zelený, tvrdí, že svět se mění a probíhá celosvětové změna ekonomického systému. Myslíte si, že vás vaše studia v Číně připraví na nejspíše náročnější budoucnost?

Pokud mám říci pravdu, tak nějakou extra přípravu nepodstupuji. Tyto kroky podnikli spíše moji rodiče tím, že mě už v mladém věku dali, na německé bilingvní gymnasium, kde jsem pracovala na své němčině, a zapsali na kurzy angličtiny. Tím pádem jsem mohla jít studovat do Vídně. Ano, svět se mění. Uvidím kam mě vítr, zanese. Ale na to se cítím připravená.

Jste půvabná mladá žena, která by byla určitě úspěšná i jako modelka. Proč jste si vybrala tu obtížnější životní cestu. Tedy neustále se vzdělávat?

Já se jako modelka určitě nevnímám.  Měřím jen 170 cm a podle mého nemám postavu na modeling.  Když jsem byla mladší, zkusila jsem jeden casting. Vnitřně jsem cítila, že je to předem prohraný boj. Navíc matka vždy věděla, jak mne usměrnit. To vše dohromady způsobilo, že mne podobné nápady rychle přešly. Navíc si myslím, pokud bych si vybrala tuto pro mě možná jednoduší cestu, necítila bych se asi vnitřně naplněná. Zřejmě by mně nestačilo letět na měsíc Číny, nafotit pár kampaní, letět zpět a další měsíc zase například do Milána. Samozřejmě to ale nemyslím v zlém. Někdo se prostě pro modeling narodí. Když se s tím dokáže dobře uživit, tak proč ne. Miluji cestování, to ano. Ale ráda bych, kdyby jednou na mě ukázali prstem se slovy: “Ano, to je ta Pamela, která teď dělá na Soudním dvoře v Haagu.” a nikoliv: “Ano, to je ona, viděla jsem ji na obálce GQ.”

Myslíte si, že jste úspěšná?

Za největší úspěchem v mém životě pokládám své studium ve Vídni. Je to složité, ale stále se tam držím. Jedinou radu, kterou mohu dát mým následovníkům, aby si již v mladém věku určili svoje cíle a šli za nimi hlava nehlava. Já jsem to neudělala. Rozhodovala jsem o své budoucnosti až v maturitním ročníku. Bylo to obtížnější, ale podařilo se.  Snad je to tím, že moji rodiče byli benevolentní, což ale v konečném důsledku neberu jako minus.